1 Ads 160/2019 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 30/2023- 56 - text  7 17 Ad 30/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: R. H. zastoupen Mgr. Danou Houbovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 398/II, 337 01 Rokycany žalovaný: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 00551023, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha, o žalobě ze dne 1. 11. 2023 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2023, č.j. MPSV-2023/128391-421/1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2023, č.j. MPSV-2023/128391-421/1 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17.081,- Kč, k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Dany Houbové, do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni ze dne 28. 4. 2023 čj. ROA-620/2023-2. kterým byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání od 20. 3. 2023 z důvodu maření součinnosti s úřadem práce podle § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a § 31 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že byl veden na úřadu práce od 1. června 2011. Dne 20.3.2023 v 11.15 hodin měl stanoven termín k dostavení se na úřad práce za účelem zprostředkování zaměstnání. Žalobce se na tento termín nedostavil, avšak dostavil se hned následující den 21.3.2023 a omluvil svoji nepřítomnost na plánované schůzce s tím, že si spletl datum (poprvé od doby vedení na ÚP-12let), z důvodu, že měl starosti s vyřizováním dědictví po zemřelém rodiči-otci. V odvolání doplnil, že dne 20.3.2023 ukládal s rodinnými příslušníky urnu s ostatky otce do kolumbária. V krematoriu ostatky vyzvedl již 21.2.2023, ale hrobové místo se uvolnilo až v březnu, kdy dne 15.3.2023 podepsal smlouvu o nájmu s obcí Medový Újezd a teprve tehdy mohl ostatky otce uložit. 3. Žalobce zaměstnání ve společnosti Borgers CS, spol. s r.o. (kde pracoval jako mistr výroby) musel ukončit z důvodu zdravotního stavu a nové zaměstnání vyhovující jeho zdravotnímu stavu si dosud nebyl schopen najít. Setrvání v evidenci uchazečů o zaměstnání je pro žalobce existenčně důležité, neboť je poživatelem renty pro uznané nemoci z povolání. Z vlastní iniciativy uzavřel Dohodu o pracovní činnosti dne 1.11.2021, na základě které pracuje v rozsahu 3 hodin týdně. 4. V případě žalobce se jednalo o první pochybení za dobu od 1.6.2011. Za tuto dobu byla žalobci ze strany úřadu práce nabídnuta jen dvě zaměstnání, zaměstnavatelé o něj však neměli zájem. Úřad práce v rozhodnutí mimo jiné uvedl, že měl pro žalobce připravené nabídky na dvě volná pracovní místa. Žalobce je přesvědčen o tom, že tvrzení úřadu práce, že měl pro něj právě v den zmeškané schůzky připraveny dvě nabídky vhodného zaměstnání, je účelové vedené snahou zveličit důsledky pochybení žalobce - zmeškání schůzky, neboť průvodní informace k volným pracovním místům byla vytištěna až dne 28.4.2023, tj.v den sepisu rozhodnutí, nikoliv v den plánované schůzky 20.3.2023. 5. Žalobce v žalobě poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 3 Ads 349/2017-28 a ze dne 10. 9. 2019, č. j. 1 Ads 160/2019-30 a na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.1.2020, č.j. 19 Ad 27/2019-29, (vše dostupné na www.nssoud.cz). 6. Podle žalobce úřad práce při posouzení věci podle žalobce nepřihlížel ani k tomu, že z napadeného rozhodnutí ani správního spisu se nepodává žádná informace o tom, že by žalobce své povinnosti neplnil již dříve, že by se jednalo o jeho opakované pochybení ani žádné indicie nenaznačují účelové vyhýbání se jeho povinnostem nebo jinou nekázeň. Žalobce je přitom evidován úřadem práce od 1. 6. 2011, tedy ke dni jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání své povinnosti bez zjevných výhrad úřadu práce plnil po dobu více než 12 let. Důvod, pro který se žalobce sjednané schůzky neúčastnil (tj. spletení data a ukládání ostatků rodiče), je zákonem předpokládaný a nespočíval v maření součinnosti s úřadem práce. Z dostupných podkladů se ani nepodává, že by pochybení žalobce mělojakékoliv důsledky ve vztahu k postupu úřadu práce, že by svou absencí na pravidelné kontaktní schůzce, která se opakovala v cca dvouměsíčním intervalu od poslední schůzky, zmařil její účel, kterým je zprostředkování zaměstnání, eventuálně že by nemohlo dojít k nápravě následující den, kdy se k příslušné pracovnici úřadu práce osobně dostavil. Současně je nutné vzít v úvahu, že žalobce svou povinnost splnil ihned následující den, kdy se osobně na úřad práce dostavil. Tudíž si byl vědom svého pochybení, nevyčkával až na případnou výzvu úřadu a nastalou situaci řešil sám, aktivně a z pohledu uchazeče o zaměstnání poměrně běžným způsobem. 7. Žalobce je přesvědčen o tom, že porušení povinnosti uložené § 27 odst. 3 zákona o zaměstnanosti ze strany žalobce nedosahovalo takové intenzity, aby bylo důvodně následováno sankcí v podobě vyřazení žalobce z příslušné evidence a žalovaný při daných okolnostech případu nesprávně vyložil neurčitý právní pojem „důvody hodné zvláštního zřetele“ obsažený v ust. § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. K přijetí závěru o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání nebyla zachována proporcionalita mezi závažností a intenzitou porušení povinnosti žalobce, následkem porušení a následným chováním žalobce na jedné straně a tvrdostí sankce na druhé straně. Žalovaný podle žalobce dostatečně neuvážil přísnost následku, který vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání znamenalo konkrétně pro žalobce, jenž ztratil nárok na výplatu renty v plné výši po dobu 6 měsíců, byl nucen sám si hradit zdravotní pojištění po dobu 5 měsíců, a po znovuzařazení do evidence uchazečů o zaměstnání (v září 2023) mu byla renta přepočtena podle aktuální výše minimální mzdy, což představuje výrazný zásah do jeho majetkových práv. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že povinnost dostavovat se ve stanovených termínech na úřad práce je jednou ze základních povinností uchazeče o zaměstnání, která slouží k možnosti pravidelné spolupráce s uchazečem o zaměstnání, a tedy k naplnění účelu činnosti řadů práce. Rozhodne-li se nezaměstnaný z vlastní vůle být veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, s výhodami s tím plynoucími (např. hrazení zdravotního pojištění) jsou spojeny i příslušné povinnosti a při jejich nesplnění bez prokázání vážného důvodu dle § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti není jiná možnost než vyřadit uchazeče o zaměstnání z evidence. Skutečnost, že je pro žalobce setrvání v evidenci uchazečů existenčně důležité, neboť je mu vyplácena renta, nemůže mít na posouzení věci vliv. Dále žalovaný podotkl, že žalobcův otec zemřel dne 20. 11. 2022 a přitom na jiné termíny se žalobce po smrti otce dostavil, tudíž dle žalovaného žalobce mohl naplánovat uložení ostatků otce na jiný den, případně požádat o nový termín úřad práce. Podle žalovaného zákon o zaměstnanosti neumožňuje přihlížet k dřívějšímu průběhu spolupráce uchazeče úřadem práce a sankcionováno je i jednání nedbalostní. V neprospěch žalobce podle žalovaného svědčí o okolnost, že změnil důvod nedostavení se ze spletení si data na ukládání ostatků otce. Žalobce podle žalovaného přistupuje k evidenci účelově, když přiznává, že jejím hlavním důvodem je udržení renty. Podle žalovaného zákon neumožňuje správnímu orgánu uvážit, zda při nedostavení se uchazeče o zaměstnání bez vážných důvodů rozhodne o vyřazení z evidence. Navíc zde podle žalovaného byla zachována proporcionalita, neboť hlavním účelem vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání není bezúčelné vedení, nýbrž zprostředkování vhodného zaměstnání, ke kterému nemohlo z důvodu absence žalobce dojít. 9. V replice žalobce zopakoval, že se jednalo o první pochybení za více než 12 let, a že z dostupných podkladů se nepodává, že by pochybení žalobce mělo jakékoliv důsledky ve vztahu k postupu úřadu práce, že by svou absencí na pravidelné kontaktní schůzce zmařil její účel, kterým je zprostředkování zaměstnání, eventuálně že by nemohlo dojít k nápravě následující den. Žalovaný zřejmě proporcionalitu vyřazení žalobce z evidence dostatečně nezkoumal, neboť by s ohledem na osobní situaci žalobce a všechny okolnosti daného případu, vyřazení z evidence v testu proporcionality neobstálo. S ohledem na citovanou judikaturu žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že pokud se žalobce nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu, nezbývalo úřadu práce než jej vyřadit z evidence uchazečů o zaměstnání. Právní úprava sice výslovně neskýtá prostor pro správní uvážení (tj. v případě zákonem stanovených podmínek úřad práce musí uchazeče o zaměstnání z evidence vyřadit), avšak pracuje s neurčitými právními pojmy, které umožňují zohlednit individuální okolnosti posuzovaného případu (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2021, čj. 1 Ads 52/2021-31). Žalobce již v samotné žalobě poukázal na rozhodnutí Nejvyššího