9 As 29/2024 — Nejvyšší správní soud

55 A 12/2024- 41 - text  11 55 A 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: obec Jenišov, sídlem Jenišov 88, Jenišov, zastoupená advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem, sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Český báňský úřad, sídlem Kozí 784/4, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. SBS 00444/2024/ČBÚ-21 ze dne 1. 3. 2024, takto: I. Rozhodnutí Českého báňského úřadu č. j. SBS 00444/2024/ČBÚ-21 ze dne 1. 3. 2024 a jemu předcházející rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Karlovarského usnesením č. j. SBS 51855/2023/OBÚ-08 ze dne 14. 11. 2023 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Český báňský úřad je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 342 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Vítězslava Dohnala do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V souzené věci se soud zabýval tím, zda žalobkyni z titulu vlastnictví sousedních pozemků svědčilo právo účastníka správního řízení v řízení o stanovení dobývacího prostoru. Přitom se soud zabýval tím, které znění horního zákona a stavebního zákona se uplatní na řízení zahájené v roce 2018. I. Řízení před správními orgány a první rozhodnutí soudu ve věci 2. Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského rozhodnutím č. j. SBS 38597/2018/OBÚ- 08 ze dne 27. června 2019 stanovil organizaci Sedlecký kaolin a. s. dobývací prostor Mírová I. Žalobkyně vlastní pozemky, které se nacházejí v blízkosti stanoveného dobývacího prostoru, a zároveň je žalobkyně územně samosprávným celkem, který se nachází vedle obce Mírová, kde byl stanoven dobývací prostor. Proti výše uvedenému rozhodnutí podala odvolání spolu s dalšími subjekty. Na základě tohoto odvolání žalovaný rozhodnutím č. j. SBS 29351/2019/ČBÚ-21/13 ze dne 19. 4. 2021 rozhodnutí obvodního báňského úřadu zčásti změnil (upřesnil znění podmínek) a ve zbytku rozhodnutí potvrdil, přičemž odvolání žalobkyně zamítl jako nepřípustné. 3. Proti tomuto rozhodnutí podala mj. i žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který rozsudkem č. j. 59 A 8/2021-134 ze dne 27. 8. 2021 rozhodnutí žalovaného č. j. SBS 29351/2019/ČBÚ-21/13 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vztahu k žalobkyni zavázal žalovaného k tomu, aby v dalším řízení revidoval svůj názor o zásadním rozdílu mezi § 28 odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), a § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a posoudil postavení žalobkyně ve světle extenzivního výkladu zaujímaného v rozhodovací praxi. Zároveň nevyloučil, že žalovaný může doplnit důvody, pro které má za to, že konkrétní odborné otázky, které žalobkyně svými námitkami vymezila, věcně nemají vztah k otázkám řešeným v řízení o stanovení dobývacího prostoru. Tento případný názor měl žalovaný podrobně odůvodnit, a to i ve světle odborných otázek, které byly v řízení řešeny ze strany dotčených orgánů. 4. V dalším řízení žalovaný zrušil rozhodnutí obvodního báňského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Načež Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského usnesením č. j. SBS 51855/2023/OBÚ-08 ze dne 14. 11. 2023 rozhodl, že žalobkyně není účastníkem správního řízení ve věci návrhu na stanovení dobývacího prostoru Mírová I. Následné odvolání žalobkyně žalovaný zamítl a rozhodnutí obvodního báňského úřadu potvrdil. II. Řízení před soudem 5. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila žalobou. V ní namítla, že správní orgány opřely své závěry zejména o to, že se dobývací prostor nenachází na pozemcích žalobkyně a že pozemky jsou dle katastru nemovitostí evidovány jako ostatní plochy, a tudíž stanovením dobývacího prostoru nedojde ke změně jejich využití. Dle správních orgánů tudíž nebude žalobkyně dotčena ve svých právech. S tím žalobkyně nesouhlasila. Žalobkyně nerozporovala, že samotnou těžbu nerostných surovin lze zahájit až na základě povolení k hornické činnosti (nikoliv rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru). Nicméně právě rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru určuje míru dopadu těžby na sousední nemovitosti. V oblasti těžby dojde ke zvýšení hladiny hluku, ke zvýšenému vzniku prašnosti a změně krajiny v okolí. Rovněž se žalobkyně obávala snížení spodních vod ve studnách na celém území obce. Zcela jistě také klesne cena nemovitostí na území žalobkyně. Stanovením dobývacího prostoru bude dotčeno celé území obce (žalobkyně), nikoliv pouze její pozemky. Je přitom jejím úkolem pečovat o její území a hájit svá práva a potřeby osob, které na území žijí. Žalobkyně měla za to, že napadené rozhodnutí bylo v rozporu s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 59 A 8/2021-134. Podobnost řízení o stanovení dobývacího prostoru s územnímu řízením konstatoval již Krajský soud v Plzni a rovněž to vyplývalo z judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně si byla vědoma změny provedené v horním zákoně v roce 2023, nicméně byla přesvědčena, že ta nic neměnila na posouzení otázky účastenství dle § 28 odst. 2 horního zákona (ten zůstal nedotčen). Dále se žalobkyně vyjádřila ke stanovisku EIA a jeho výkladu učiněným žalovaným. Na závěr konstatovala, že jí účastenství v řízení svědčilo i z toho důvodu, že byla dotčeným územně samosprávným celkem ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). 6. Žalovaný setrval na svém názoru, že žalobkyni účastenství nesvědčilo, a to ani jako dotčenému územnímu samosprávnému celku. Žalobkyně totiž v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění informace o zahájení řízení nepodala k obvodnímu báňskému úřadu písemné oznámení [§ 9c odst. 3 písm. a) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru nebude žalobkyně dotčena ve svých právech, neboť daným rozhodnutím nebyla povolena hornická činnost. Nemůže tak dojít ke zvýšení prašnosti, hluku, snížení spodních vod, změně rázu krajiny a snížení ceny nemovitostí, jak tvrdila žalobkyně. Tyto vlivy může způsobit až hornická činnost, což vyplývalo i ze stanoviska EIA, včetně jeho doplnění. Stanovení a změna dobývacího prostoru již není rozhodnutím o změně využití území v rozsahu jeho vymezení na povrchu, a tudíž na vymezení okruhu účastníků nelze použít úpravu obsaženou ve stavebním zákoně. III. Posouzení věci 7. Žaloba je důvodná. 8. V předchozím rozhodnutí v této věci krajský soud dospěl k závěru, že při vymezení účastníků řízení o stanovení dobývacího prostoru je třeba požadavek přímého dotčení práv podle § 28 odst. 2 horního zákona vykládat zásadně stejným způsobem, jako je rozhodovací praxi již dlouhodobě vykládán § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona z roku 2006. Důvody pro jiný výklad nemohou spočívat pouze v tom, že stanovením dobývacího prostoru ještě nemůže být zahájena vlastní hornická činnost v tomto prostoru. Důvody pro jiný výklad mohou spočívat v rozdílech mezi předmětem těchto úprav, tedy v tom, zda existují nějaké konkrétní odborné otázky, které nemohou být posouzeny již při stanovení dobývacího prostoru. 9. V dalším řízení žalovaný vycházel z toho, že v průběhu řízení došlo k natolik významným změnám horního zákona, že žalobkyni nelze považovat za osobu přímo dotčenou stanovením dobývacího prostoru ve smyslu předchozích závěrů rozsudku č. j. 59 A 8/2021-134. 10. Předchozí závěry zdejšího soudu vyslovené v této věci by bylo třeba znovu věcně přezkoumat a případně revidovat, pokud by vskutku došlo k relevantním změnám zákonů, podle nichž se otázka účastenství měla posuzovat. V souzené věci tomu tak ovšem není; orgány báňské správy měly vycházet ze stejných zákonů (a jejich jednotlivých pravidel), jako tomu bylo v době předchozího rozhodování. Nelze však říci, že by žalovaný postupoval svévolně či že by úmyslně neuposlechl závazný právní názor předchozího rozsudku. V době po vyhlášení předchozího rozhodnutí soudu totiž vskutku došlo ke změnám v horním zákonu i k rekodifikaci veřejného stavebního práva. Ta se však na souzenou věc z intertemporálních důvodů nemůže uplatnit. Významná právní úprava 11. V době vyhlášení rozsudku č. j. 59 A 8/2021-134, resp. vydání předchozího rozhodnutí žalovaného o účastenství z dubna roku 2021, byla pro věc rozhodná zejména následující ustanovení: § 27 horního zákona (1) Dobývací prostor a jeho změny stanoví obvodní báňský úřad v součinnosti s dotčenými orgány. … (5) Jestliže se návrh na stanovení nebo změnu dobývacího prostoru dotýká zájmů chráněných podle zvláštních předpisů,5) projedná organizace, která má výhradní ložisko dobývat, podmínky stanovení dobývacího prostoru s orgány a fyzickými a právnickými osobami, jimž přísluší ochrana těchto zájmů, v souladu s těmito předpisy. Tyto orgány, fyzické a právnické osoby jsou povinny své připomínky, požadavky a stanoviska uplatnit do jednoho měsíce u o