3 As 161/2023 — Nejvyšší správní soud

55 A 56/2023- 110 - text  8 55 A 56/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 2997 v Plzni, IČO 01967886, sídlem U Borských kasáren 2997/5, Plzeň, zastoupený advokátem Mgr. Martinem Oudou, sídlem Palackého 70/1, Plzeň, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, sídlem Škroupova 246/4, Plzeň, za účasti osob zúčastněných 1) B. S. na řízení: 2) Z. S. 3) Z. F. 4) O. F. 5) H. H. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MMP/330082/23 ze dne 13. 9. 2023, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu města Plzně č. j. MMP/330082/23 ze dne 13. 9. 2023 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši výše 19 450 Kč k rukám Mgr. Martina Oudy, advokáta se sídlem Palackého 70/1, Plzeň, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Bára, Blanka, Beáta, Barbora a Bella jsou bytové domy umístěné územním rozhodnutím tak, že prostor mezi nimi byl zamýšlen jako společné a nedělené relaxační prostranství. Soud se zabýval tím, zda vlastníci domu Beáta mohli svůj pozemek oplotit na úkor společného užívání prostoru obyvateli ostatních domů, a zda tento plot vyžadoval nějaké rozhodnutí stavebního úřadu. I. Řízení před správními orgány 2. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek pro bytový dům čp. 2997/5 (U Borských kasáren, Plzeň). Bytový dům nese název Beáta a je součástí bytové zóny Rezidence Kaplířka (komplex 5 bytových domů a přilehlých pozemků – plochy zeleně, vyhrazená parkovací stání a veřejné pozemní komunikace). Převážná část areálu je oplocena. 3. Žalobce podal žádost o dodatečné povolení stavby Oplocení – U Borských kasáren 2997/5 na pozemku parc. č. 8320/56 v k. ú. Plzeň, tedy za bytovým domem Beáta. Úřad městského obvodu Plzeň 3 žádost zamítl. Dospěl k závěru, že stavba nespadá pod § 79 odst. 2 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neboť oplocení hraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi a veřejným prostranstvím. Městský úřad tudíž dále zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby. Dospěl k závěru, že nikoliv. Oplocení není v souladu s územními rozhodnutími č. 3133A a č. 3133B Magistrátu města Plzně. Na základě prvně uvedeného územního rozhodnutím byla umístěna stavba – Rezidence Kaplířka. Pozemek, který žalobce oplotil, má sloužit jako park pro obyvatele všech bytových domů. Cílem bylo vytvořit klidovou a relaxační zónu, která bude společná, tedy přístupná všem vlastníkům bytových jednotek. Oplocení bytového domu je tak v rozporu s koncepcí řešení dané plochy. 4. Následné odvolání žalobce žalovaný zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Korigoval ale jeho závěry. Uvedl, že oplocení hraničí pouze s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi (parc. č. 8320/57 v k. ú. Plzeň), nikoliv s veřejným prostranstvím. Městský úřad také poté, co zjistil, že stavba je v rozporu s územním rozhodnutím, neměl žalobce vyzývat k prokázání souladu stavby s § 129 odst. 3 stavebního zákona, ale měl žádost bez dalšího zamítnout. Procesní pochybení žalovaného však nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí městského úřadu. Žalovaný souhlasil s tím, že oplocení je v rozporu s územním rozhodnutím č. 3133A (rozhodnutí č. 3133B došlo k jeho změně, ta však pro posouzení nynější věci nebyla podstatná). Podle územního rozhodnutí je součástí stavby veřejně přístupný park mezi obytnou částí a Kaplířovou ulicí oddělený protihlukovou stěnou. Žalovaný se ztotožnil s městským úřadem, že oplocení bytového domu je v rozporu s koncepcí řešení dané plochy. Žalobce si tak měl nejdříve požádat o změnu územního rozhodnutí. II. Řízení před soudem 5. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou. Oplocení se nacházelo 6,45 m od hranice pozemní komunikace parc. č. 8320/57. Nedá se tedy hovořit o tom, že oplocení hraničí s veřejně přístupnou pozemní komunikací. Žalovaný svůj závěr opřel o nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 59/99 ze dne 3. 8. 2000, který však na projednávanou věc nedopadá. Oplocení nemůže ohrozit veřejné užívání pozemní komunikace. Žalobce byl toho názoru, že oplocení spadalo pod § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. Nicméně i kdyby připustil opak, žalovaný nesprávně vyložil ustanovení stavebního zákona. Změnu územního rozhodnutí u dokončených staveb stavební zákon nezná. Žalovaný tak byl povinen provést věcný přezkum splnění podmínek podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Územním rozhodnutím nelze založit veřejné užívání, což potvrdil i žalovaný. Nelze tak žádost zamítnout s tím, že plocha měla sloužit jako veřejný prostor pro všechny vlastníky bytových domů. Žalobce stavbu realizoval v dobré víře, že se jedná o stavbu, pro jejíž realizaci nepotřebuje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Takto žalobce činil na základě ústního vyjádření pracovníka stavebního úřadu. 6. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Žalobce zpochybňoval výklad slova hraničení, existenci pozemní komunikace na sousedním pozemku nerozporoval. V té souvislosti žalovaný odkázal na str. 14–15 napadeného rozhodnutí. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 59/99 extenzivně vyložil pojem hraničení. Oplocení nelze pro rozpor s územním rozhodnutím č. 3133A dodatečně povolit. 7. Do řízení se jako osoby zúčastněné na řízení přihlásili manželé S. a F., vlastníci bytových jednotek v bytovém domě Beáta. Z jejich vyjádření vyplývá nesouhlas s realizací oplocení a podáním žaloby. Dále se do řízení jako osoba zúčastněná na řízení přihlásila paní H., jež je také vlastníkem bytové jednotky v domu Beáta. K věci se nevyjádřila. III. Neshoda společenství vlastníků na podání žaloby 8. Osoby zúčastněné na řízení namítly, že o podání žaloby nebyly informovány, resp. že její podání nebylo schváleno shromážděním společenství vlastníků. 9. Tato námitka není důvodná. Podání žaloby není záležitostí, která by byla ze zákona vyhrazena působnosti shromáždění vlastníků jednotek. Dále z ničeho ani nevyplynulo, že by podání žaloby náleželo shromáždění na základě jeho výhrady nebo na základě stanov společenství (§ 1208 občanského zákoníku). Za toho stavu jedná za společenství vlastníků jeho výbor jako výkonný, statutární orgán (§ 1205 odst. 1, § 163 občanského zákoníku). 10. Z listin zaslaných soudu ze strany žalobce i osob zúčastněných na řízení vyplynulo, že členy výboru byli v době podání žaloby D. T., K. T. a L. K. Dva z nich jsou podepsáni na plné moci na č. l. 5 soudního spisu. Zároveň žalobce na výzvu soudu předložil opis usnesení výboru společenství o souhlasu s podáním žaloby, jak to vyžaduje § 37 odst. 2 věta třetí s. ř. s. V řízení před soudem tedy nevznikly pochybnosti o tom, že za žalobce jedná výbor jako jeho statutární orgán, nejde jen o soukromou iniciativu členů výboru. 11. Vnitřní neshody mezi vlastníky jednotek soudu nenáleží řešit, to je interní věc, kterou si musí vyřešit členové žalobce. Pro soud je podstatné toliko to, že Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 2997 v Plzni jako žalobce jednalo vůči soudu způsobem, který zákon předvídá. IV. Posouzení věci 12. Žaloba je důvodná. 13. Soud předesílá, že posouzení případu žalovaným by bylo správné, pokud by se na věc uplatnil § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006. V takovém případě by byl důvod zohlednit koncepci společného a neděleného relaxačního prostranství mezi bytovými domy podle územního rozhodnutí č. 3133A z roku 2009 [§ 129 odst. 3 písm. a) in fine stavebního zákona]. Jinými slovy, pokud by sporný plot nebyl plotem v tzv. volném režimu, bylo by možné jej dodatečně povolit jen po odstranění rozporu s územním rozhodnutím, které ploty vylučuje (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. 5 As 48/2015-43 ze dne 21. 4. 2016). Z níže uvedených důvodů se však § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona na souzený případ neuplatní. 14. Správní orgány vedly řízení o dodatečném povolení stavby podle § 129 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 v návaznosti na řízení o nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006. Dospěly totiž k závěru, že sporný plot je stavbou, která podléhala nějakému povolovacímu režimu podle stavebního zákona, nebyla v tzv. volném režimu. 15. Mezi účastníky byl spor právě o to, z jakého důvodu by plot měl či neměl být ve volném režimu, tedy zda jeho stavba vyžadovala nějaké rozhodnutí či opatření stavebního úřadu. Rozhodujícím důvodem v odvolacím řízení měla být skutečnost, že sporný plot hraničí s veřejně přístupnou pozemní komunikací (naplnění zbylých podmínek nebylo předmětem sporných rozhodovacích důvodů naříkaného rozhodnutí, a soud se jimi proto nezabýval). 16. Podle § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona z roku 2006 ve znění po novelizaci zákonem č. 225/2017 Sb. totiž platilo, že rozhodnutí o umístění stavby a