5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 A 85/2023- 117 - text  25 57 A 85/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: ARTURE Art & Nature s.r.o., IČO 26366282 sídlem U Pískovny 376, 344 01 Domažlice zastoupená advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy sídlem Slezská 100/7, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2023, č. j. SVS/2023/148251-G, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2023, č. j. SVS/2023/148251-G, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.342 Kč, ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2023, č. j. SVS/2023/148251-G (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítnula odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj (dále jen „prvoinstanční orgán či KVS“) ze dne 29. 9. 2023, č. j. SVS/2023/129140-P (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým podle § 49 odst. 1 písm. h) bod 8 a písm. aa) veterinárního zákona a čl. 44 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu), (dále jen „Nařízení“) zamítla žádost žalobkyně o schválení zařízení na výrobu krmiv pro zvířata v zájmovém chovu a zařízení neschválila. II. Žaloba 2. Žalobkyně úvodem shrnula dosavadní průběh správního řízení a obsah napadeného rozhodnutí. 3. Žalobkyně následně vymezila okruh pěti žalobních bodů, které podle ní zakládají nezákonnost napadeného rozhodnutí. A. Nesprávné a nepřezkoumatelné posouzení bezpečnosti shozů paroží volně žijících zvířat 4. Žalobkyně uvedla, že prakticky jediným důvodem zamítnutí žádosti žalobkyně ve správním řízení je posouzení povahy shozů paroží volně žijících zvířat žalovanou a KVS. Správní orgány navzdory neexistenci bezpečnostních rizik takového materiálu, smyslu a účelu Nařízení, rozhodovací činnosti orgánů jiných členských států a legitimnímu očekávání žalobkyně sveřepě trvají na tom, že tento materiál je materiálem kategorie 2 vedlejších produktů živočišného původu (dále jen „VŽP“) podle Nařízení, což fakticky ve smyslu článku 35 Nařízení znamená, že z takového materiálu en bloc nelze vyrábět žvýkací pamlsky pro psy. To vše za situace, kdy právě z tohoto materiálu jsou ve světě, jakož i jiných členských zemích Evropské unie takové produkty naprosto bezpečně a v hojné míře vyráběny. Za více jak 10 let bylo po celém světě vyrobeno odhadem 250 000 000 kusů těchto produktů, aniž by byl znám jakýkoliv bezpečnostní problém. 5. Například polské Národní centrum pro biotechnologické informace provedlo studii zaměřenou na ověření obsahu kolagenu v paroží jelena. V tomto bylo jednoznačně uvedeno, že doplňování kolagenu má pozitivní účinky na zdraví psů. Paroží je v dané studii označeno za vhodné a v průmyslu běžně používané nemořské zdroje kolagenu. Jako hlavní důvody jsou uveden nejen dobrý obsah minerálních látek, ale i citlivý způsob získávání suroviny (bez poškození – usmrcení zvířat). 6. Zároveň ve výše citované studii bylo použito volně shozené paroží jelenů sesbírané v jeho přirozeném prostředí od společnosti TNC Pets, která je využívá k výrobě a prodeji kousátek pro psy v Polsku. Jako taková je zaregistrována v kategorii 3 dle Nařízení. 7. Žalobkyně v prvé řadě zásadně nesouhlasí s tím, že by snad paroží volně žijících zvířat mělo představovat materiál s jakýmkoliv zvýšeným bezpečnostním rizikem. Již v řízení před správními orgány žalobkyně argumentovala tím, že není jediného důvodu považovat paroží volně žijících zvířat za materiál, s nímž by byla spojena jakákoliv zvýšená bezpečnostní rizika, když neexistuje žádný případ přenosu závažných nemocí přes paroží ani u zvířat navzájem, natož na člověka. Žalobkyně v řízení uvedla, že riziko jakékoliv nákazy je prakticky nulové a omezení výroby pamlsků pro psy z takového materiálu by bylo naprosto nedůvodné. Neexistují totiž žádné relevantní důvody pro zpochybnění paroží jako naprosto bezpečného materiálu pro výrobu pamlsků pro psy, čehož si je zjevně vědoma také žalovaná. Pokud neexistuje statisticky významné riziko, není přeci důvod takové výrobě bránit. Žalobkyně svá tvrzení řádně doložila také odborným vyjádřením. 8. Vzhledem k tomu, že se žalovaná s výše uvedenými tvrzeními žalobkyně nikterak nevypořádala, zatížila napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Není z něj totiž ani náznakem patrné, zda a proč žalovaná považovala argumentaci žalobkyně za mylnou či vyvrácenou, a to včetně jí předloženého odborného vyjádření. To vše za situace, kdy prokázaná a doložená bezpečnost tohoto materiálu je pro posouzení věci samé naprosto stěžejní skutečností. Nejvyšší správní soud přitom například v rozsudku ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43, s odkazem na svou dosavadní judikaturu konstatoval: „Nejvyšší správní soud totiž ve své konstantní judikatuře dospěl k závěru, že je povinností odvolacího správního orgánu přezkoumat napadené rozhodnutí v kontextu všech odvolacích důvodů a vypořádat se s nimi (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, č. j. 7 Afs 116/2009 - 70). Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o odvolání se všemi odvolacími námitkami, zatíží tím své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.“ Tento postup potvrzuje shodně i odborná literatura. Např. L. Potěšil uvádí, že „Rozhodnutí, jehož odůvodnění nevypořádává všechny námitky účastníka řízení nebo obsahuje toliko obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí.“ 9. Co se týče věcného posouzení bezpečnosti paroží volně žijících zvířat ze strany žalované, její nikterak odůvodněné a nedoložené závěry nemohou obstát. Shozy paroží volně žijící zvěře jsou naprosto bezpečným materiálem se stejnými či spíše nižšími riziky, než jsou jiné materiály zařazené do kategorie 3 VŽP dle Nařízení. Jde o suchý a ošetřený materiál, který nepodléhá zkáze. Prostřednictvím paroží volně žijící zvěře není znám žádný případ přenosu nákazy chorobou přenosnou na člověka či zvíře. Není proto jediného právního ani faktického důvodu, aby takový materiál nemohl sloužit k výrobě krmiv. 10. O bezpečnosti shozů paroží volně žijící zvěře nelze pochybovat, a to při zohlednění všech úhlů pohledu. Prvním hlediskem je staletá historická zkušenost z pohledu myslivosti, která neukazuje žádná rizika. Z pohledu podniků na zpracování zvěřiny rovněž nejsou známá žádná rizika. Ta nejsou známa ani optikou pozorování živé zvěře v honitbách, a nakonec ani z pohledu laboratorních rozborů (trusu) zvěře. Drtivou většinu prohlídek zvěře provádějí myslivci jako proškolené osoby. 11. Jde-li o shozy paroží volně žijící zvěře, tento materiál je suchým a tvrdým materiálem, který je každoročně obměňován. Tím se již tak velmi nízká rizika ještě snižují. V porovnání s ostatními materiály kategorie 3 VŽP je tento materiál podstatně odolnější nákazám a zkáze. Shozy paroží z volné přírody jsou tedy naprosto bezpečné. Jejich rizika rozhodně v žádném ohledu nepřevyšují ani rizika shozů paroží zvěře z farmového chovu – naopak, početnost zvěře na malé ploše farmy může přivodit významnější problémy než v přírodě. 12. Neobstojí ani v zásadě jediný argument žalované, a sice že zvěř žijící ve volné přírodě nelze veterinárně prohlédnout a tedy, že se jedná o paroží neznámého původu. Z pohledu veterinární kontroly není rozdíl v kontrole shozu paroží ze zvěře pocházející z farmy, obory či volné přírody. Shozy (tedy suchý, inertní a neškodný materiál bez tkání), který každý rok jelen odhazuje, se v každém případě kontroluje vizuálně. Neexistuje tedy žádný důvod, proč považovat shozy z farmové zvěře za bezpečnější. 13. Navíc populace jelení volně žijící zvěře je pod pravidelnou a intenzivní kontrolou mysliveckých sdružení. Cílem mysliveckého hospodaření je přitom dosažení dlouhodobé rovnováhy mezi zvěří a lesem s prioritou trvalé udržitelnosti zvěře ve vynikající zdravotní kondici. Myslivci jsou osoby odborně způsobilé, které pro výkon této činnosti potřebují nutnou praxi a úspěšně absolvované zkoušky z myslivosti, které ve smyslu § 21 odst. 1 písm. e) bod 3. vyhlášky č. 244/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zahrnují také znalosti nemoci zvěře. Myslivci proto dobře znají zdravotní stav prakticky každého kusu chované jelenovité zvěře a její zdravotní stav se průběžně zjišťuje odebíráním