2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

77 Ad 1/2023- 82 - text  9 77 Ad 1/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: Por. Mgr. L. P., X, proti žalovanému: Policejní prezident, Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 24. 1. 2023, č.j. PPR-50893-6/ČJ-2022-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 3. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 23. 3. 2023, domáhala zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 24. 1. 2023, č.j. PPR-50893-6/ČJ-2022-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 10. 11. 2022, č. 9336/2022 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 93 a § 94 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 23. 6. 2020 o zpětné doplacení náhrady nákladů na výživu pozůstalých jako pozůstalé po příslušníkovi, neboť jí nevznikly žádné nároky související s vyplacením náhrady nákladů na výživu pozůstalé. 2. Nároky související s vyplacením náhrady nákladů na výživu pozůstalých jsou upraveny zákonem o služebním poměru. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobkyně nejprve stručně popsala skutkový stav věci. Prvoinstančním rozhodnutím, které bylo vydáno až na základě podnětu veřejného ochránce práv ze dne 16. 8. 2022, č.j. KVOP-43095/2022, nebyl žalobkyni uznán nárok na zpětné doplacení náhrady na výživu pozůstalých s odůvodněním, že po celou dobu ode dne vzniku smrtelného služebního úrazu jejího otce dne 4. 10. 1992 jí nevznikly žádné nároky související s vyplacením náhrady nákladů na výživu pozůstalé. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním, ve kterém poukazovala na porušování principu rovnosti dle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, který zajišťuje právo na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě živitele. Žalobkyně současně opakovaně poukázala na nesprávný výpočet náhrady, který pozůstalé diskriminuje, a trvala na odstranění tvrdosti zákona ohledně promlčecí lhůty z důvodů nekvalifikovaných postupů a závažných pochybení Policie ČR. 4. Dále žalobkyně pod čísly 1 - 14 definovala žalobní námitky. 1. Policejní prezident jednostranně podepisuje nekvalifikované podklady svých tajemníků, aniž by je objektivně posoudil a aniž by přihlédnul k důkazním prostředkům poškozených. Jako zástupce škůdce neprojevuje potřebnou míru objektivity a spravedlnosti. Ignoruje stanoviska veřejného ochránce práv. Akceptuje nedodržování zákonů Policií ČR, což v současné době a po zkušenostech matky žalované (správně žalobkyně – pozn. soudu) paní K. P. v jejím řízení lze kvalifikovat jako zneužívání pravomoci veřejného činitele a úmysl se obohacovat na pozůstalých po policistovi, což považuji za hyenismus. 2. Hrubé procesní chyby Policie ČR při vzniku úrazu, nedodržení služebního postupu, neznalost mzdové problematiky a poškozování práv pozůstalých výpočtem náhrady zůstávají ze strany policejního prezidenta bez povšimnutí. Dle interních směrnic Policie ČR nesmí výpočtem snížit výši nároku. Výše nároku odpovídá výši náhrady na ztrátě na výdělku. Výplata usmrceného policisty měla pokračovat, akorát ve prospěch pozůstalé manželky. Dílčí metoda se dala použít maximálně na rozdělení výše náhrady mezi pozůstalé. Od 1. 1. 1993 se měl aplikovat zákon č. 37/1993 Sb. Čl. 10 odst. 3. 3. Nedodržení § 79 výnosu ze dne 23. 6. 1992, kterým se provádí zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků policie ČR po vzniku události. 4. Porušení zákona č. 1/1992 Sb. odst. 1 zákon o mzdě při výpočtu. 5. Porušení zákona č. 1/1992 Sb. odst. 5 zákon o mzdě při výpočtu. 6. Porušení čl. 30 odst. 1 Listiny práv a svobod. Náhrada je součástí práva na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě živitele. Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti a právech. Nelze diskriminovat pozůstalé, jejichž nároky vznikly před platností zákona č. 361/2003 Sb., kde je výpočet náhrady jasně definován a jen potvrzuje námitky žalobkyně - 80% hrubého platu odpovídá důstojnému zachování hmotné úrovně pozůstalých. Podle výpočtu Policie ČR přiznala matce žalované (správně žalobkyně – pozn. soudu) paní K. P. pouze 2/6, tj. 33% čistého platu a žalované (správně žalobkyni – pozn. soudu) žádnou náhradu. 7. Neaplikace zákona č. 37/1993 Sb., zákon ČNR o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení. 8. Neaplikace zákona č. 160/1993 Sb., Čl. 10 odst. 3 zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb. 9.. Neaplikace zákona 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce ve znění pozdějších předpisů. 10. Neaplikace § 10 NOZ. Policie ČR měla použít pro výpočet zákon č. 361/2003 Sb., zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 11. Neznalost zaměstnanců ekonomického odboru Ministerstva vnitra Ing. E. Ž. a Mgr. I. H. při výpočtu náhrady, kdy odsouhlasily výpočet průměrné mzdy jako celkový průměr za veškerou odpracovanou dobu. To je alarmující ukázka ignorace vedoucích zaměstnanců Ministerstva vnitra. Pokud rozhodují zodpovědné osoby na MV takto nekvalifikovaně, nemohli pozůstalí dostat náhradu ode dne vzniku škodné události, protože ji počítali chybně a pozůstalé celou dobu mystifikovali, že žádná náhrada nevyšla. Žalovaná (správně žalobkyně – pozn. soudu) přiložila výpočet náhrady vyhotovený matkou K. P. a žádala o jeho posouzení, potažmo akceptaci. 12. Policie ČR zahrnula do výpočtu náhrady paní R. T.. Paní R. T. je sice dcerou usmrceného por. S. P., ale nežila s ním ve společné domácnosti. Paní R. T. nepobírala sirotčí důchod. Z pohledu Orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra tedy nebyla v okruhu vyživovaných osob. Logický rozpor policejní prezident neshledal. 13. Při výpočtu náhrady matky žalované (správně žalobkyně- pozn. soudu) paní K. P. Policie ČR zahrnula paní R. T. a žalovanou (správně žalobkyni – pozn. soudu) do okruhu vyživovaných osob, ačkoli již byly schopny se samostatně živit. Při výpočtu náhrady žalované (správně žalobkyně-pozn. soudu) Policie ČR sdělila, že dovršením 26. roku života nemá již žádný nárok na náhradu. Logický rozpor policejní prezident opět neshledal. 14. Při odnětí sirotčího důchodu Orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra implementoval nové zákony, ačkoli po celou dobu nedošlo k přerušení vyplácení důchodu z důvodu na straně pozůstalých. Policie ČR ostentativně trvá na aplikaci zákona č. 186/1992 Sb. po celou dobu, ačkoli u pozůstalých docházelo k podstatným změnám poměrů každý rok z důvodů valorizace důchodů. Z ekonomického hlediska se evidentně Policii ČR a Ministerstvu vnitra ČR u důchodů vyplatí aplikace nových zákonů a u náhrad setrvání na původní právní úpravě. Žalobkyně zde shledává snahu Policie ČR o úmyslné obohacení se na úkor pozůstalých. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 21. 6. 2023, v němž nejprve konstatoval, že uplatněné žalobní námitky kopírují převážně námitky odvolací a týkají se skutečností, které vůbec nejsou předmětem napadeného a prvoinstančního rozhodnutí. Z povahy věci tak nemohou založit důvodnost předmětné žaloby. Žalovaný se přesto z opatrnosti k žalobním námitkám vyjádřil, přičemž z velké části odkázal na znění napadeného rozhodnutí. 6. Žalovaný měl za to, že řízení ve věcech služebního poměru bylo vedeno v souladu se zákonem o služebním poměru a obě správní rozhodnutí naplňují veškeré náležitosti, které na ně klade zákon o služebním poměru, a to jak po obsahové, tak po formální stránce. Z napadeného rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí prvoinstančního je plně seznatelné, jaké podklady vzali služební funkcionáři za podklad svého rozhodnutí a jaké závěry z nich učinili. Rozhodnuti jsou náležitě odůvodněna a řízení, které jim předcházelo, je prosté vad, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí. 7. Žalovaný shrnul, že k tomu, aby mohl žalobkyni vzniknout nárok na doplatek náhrady nákladů na výživu pozůstalých, je z logiky věci nezbytné, aby žalobkyni byla přiznána samotná náhrada. Jelikož k tomu nikdy nedošlo, nelze na druhou žádost o doplatek nahlížet jinak než jako na žádost bezdůvodnou. Žalobkyně v žalobě nepředložila jedinou žalobní námitku, která by mohla zavdat pochybnosti o správnosti a zákonnosti napadeného a prvoinstančního rozhodnutí, když se v žalobě omezila na námitky týkajíc