17 A 33/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 33/2025- 25 - text  8 17 A 33/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: B. K., narozený X, státní příslušník Pákistánské islámské republiky, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, IČ 75151529, sídlem Nádražní 2437/2, 301 00 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2025, č. j. KRPP-74928-8/ČJ-2025-030022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne 24. 5. 2025, č. j. KRPP-74928-8/ČJ-2025-030022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl žalobce zajištěn podle § 129 odst. 1 v návaznosti na § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a umístěn do Zařízení pro umístění cizinců (dále jen „ZZC“) za účelem předání do Italské republiky nebo Spolkové republiky Německo nebo Maďarska. Žalobce byl zajištěn z toho důvodu, že byl dne 23. 5.2025 hodin kontrolován hlídkou Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „OPKPE“) na adrese Rozvadov 20. Při pobytové kontrole předložil pouze občanský průkaz Pákistánské islámské republiky. Bylo provedeno daktyloskopování a otisky porovnány v systému Eurodac, kde byla nalezeny dvě shody, tj. účastník řízení je žadatelem o mezinárodní ochranu v jiném členském státu Evropské unie, konkrétně v Německu, Itálii a Maďarsku. 2. V policejním protokolu o výslechu žalobce uvedl, že z Pákistánu vycestoval již v roce 2015. Z Íránu pokračoval do Turecka, kde pobýval v Istanbulu 15-20 dní. Z Turecka pokračoval přes Bulharsko do Srbska, kde se sám nahlásil na policii. Dostali v hotovosti 25-30.- Euro, aby měli na autobus a mohli odjet ze Srbska. V Srbsku strávili jednu noc na policii, a pak dostali tři dny na to, aby opustili Srbsko. Dostali se autobusem na hranici Maďarska a pak se pěšky a přes plot dostali do Maďarska. Z Maďarska cestoval vlakem do Rakouska a v Rakousku přestoupil na vlak do Německa do Mnichova. V prvním azylovém domě žádal o azyl a ten mu zamítli a pak žádal znovu o azyl v tom druhém domě a tam mu ho také zamítli. Tak se pak rozhodl, že odjede. A tak odjel vlakem z Mnichova do Itálie. Ve vlaku ho pak v Rakousku ve Vídni kontrolovala rakouská policie a on měl jen papír, že může pobývat pouze v Německu, a tak ho vzali do vazby. Pak ho vyhostili. Odjel do Itálie, kde si požádal o azyl. Během dalšího roku se stal závislým na drogách. Odjel raději taxíkem do Mnichova. Jednou se opil a spal v parku, Když se pak probral, tak zjistil, že nemá peněženku ani mobil. Kamarádovi se ozval jeho mladší bratr, že mobilní telefon má policie, ale protože neřekli, že tam je i peněženka, ve které měl všechny dokumenty, tak na policii nešel. Měl strach, že by ho zase policie zadržela. Do České republiky přicestoval 22.5.2025 z Německa večer kvůli návštěvě kasina Kings. Když se chtěl vrátit do Německa, odepřeli mu vstup. Chce se dobrovolně vrátit di země, jde požádal o mezinárodní ochranu, a to do Itálie. V České republice ani v Evropské unii nemá osobu, kvůli které by ukončení jeho pobytu na území bylo z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života nepřiměřené. Odcestoval z Pákistánu, protože tam měl územní konflikt s dalšími členy rodiny. V Pákistánu má otce, matku, dva bratry a čtyři sestry. Je svobodný a bezdětný. V Pákistánu je ohrožen na životě, protože je tam konflikt jeho otce s jeho bratranci, jde o území. Hrozí mu, že by ho mohli zabít, jednou po něm bratranci otce i stříleli, byl zbit. Jednoho z příbuzných drželi zavřeného dvanáct. let. Je to oblast, kam ani policie nejezdí. Nejspíš by ho někde drželi a musel by pro ně pracovat. Mají větší území, peníze a také moc. V Pákistánu mu. hrozí, že by ho policie zbavila osobní svobody, protože se dá podplatit. Je zdráv a nemá žádné finanční prostředky. 3. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce na území pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Dle výsledku daktyloskopování na stanici LSS probíhá v Itálii, Maďarsku a Německé spolkové republice řízení o mezinárodní ochraně (shoda Eurodac), jsou tedy dány důvody pro zahájení řízení za účelem předání do jiného členského státu Evropské unie dle nařízení EU č. 604/2013. tj. předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie. Povinnost těchto 3 států převzít žalobce vyplývá z čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení EU č. 604/2013. 4. Podle článku 18 odst. 1 písm. b) nařízení EU č. 604/2013, je členský stát příslušný podle tohoto nařízení povinen přijmout zpět žadatele, jehož žádost se posuzuje a který učinil žádost v jiném členském státě nebo který se nachází na území jiného členského státu bez povolení k pobytu. 5. Z výše uvedeného je podle žalovaného zřejmé, že jsou splněny podmínky zajištění cizince podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, protože žalobce bude předán podle přímo proveditelného právního předpisu Evropské unie, konkrétně podle nařízení EU č. 604/2013. Účastník řízení pobýval od 22.05.2025 do 23.05.2025 na území České republiky bez planého oprávnění k pobytu a bez cestovního dokladu, ač k tomu nebyl oprávněn. V protokolu uvedl, že v případě ukončení zajištění se chce vrátit do Itálie, kde je žadatelem o mezinárodní ochranu. Na území České republiky pobýval pouze za účelem návštěvy kasina Kings v Rozvadově. Na území České republiky nemá žádnou adresu a nemá již žádné prostředky k vycestování. Není oprávněn k pobytu na území členských států, přes které by cestoval z České republiky do Itálie, tj. nemůže oprávněně samostatně do tohoto státu vycestovat. Na základě výše uvedených skutečností je podle žalovaného z jednání žalobce zřejmé, že existuje vážné nebezpečí útěku, tak jak je uvedeno v § 129 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. 6. K možnosti uložení zvláštního opatření žalovaný připomněl, žalobce v protokolu uvedl, že na území České republiky vstoupil pouze za účelem návštěvy kasina Kings. Na území České republiky není schopen uvést žádnou adresu pobytu. Nemá již žádné prostředky k vycestování. Z tohoto důvodu není schopen oznámit adresu pobytu, aby se mohl hlásit ve stanovené době na policii. Zajištění je podle žalovaného přiměřené konkrétním okolnostem případu, protože z chování účastníka řízení vyplývá důvodné podezření, že azylovou proceduru zneužívá. Jako žadatel o mezinárodní ochranu byl povinen setrvat ve státě, kde o mezinárodní ochranu požádal, což porušil. Na další cestu se vydal, ačkoli neměl žádné pobytové oprávnění v jiných členských státech. Chce ve své cestě pokračovat a má v úmyslu neoprávněně vstoupit na území jiného smluvního státu. Podle žalovaného z prokázaného jednání žalobce by mírnější opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců bylo nedostačující, neboť zde není záruka, že žalobce vycestuje zpět do státu, kde je žadatelem o mezinárodní ochranu. 7. Správní orgán se v napadeném rozhodnutí dále v souladu s ustálenou judikaturou (7 As 79/2010-150. [2524/2012 Sb. NSS]) zabýval otázkou realizovatelnosti předání účastníka řízení a konstatoval, že v době rozhodování mu nejsou známé žádné skutečnosti, které by mohly zmařit předání účastníka řízení. Jedinou překážkou, proč není možné předat účastníka řízení ihned, jsou podle žalovaného v tomto nařízení uvedené lhůty. Podle žalovaného vzhledem k lhůtám stanoveným v nařízení EU č. 604/2013 nelze předání cizince nebo dokončení jeho průvozu uskutečnit ve lhůtě do 48 hodin. Je nutné zabezpečit náležitosti potřebné k realizaci předání podle nařízení EU ě. 604/2013, kdy podle článku 28 odst. 3 jen lhůta na odpověď přebírající strany je dva týdny od okamžiku obdržení žádosti. Doba zajištění byla stanovena s ohledem na předchozí zkušenosti správního orgánu s dobou trvání přípravy předání v obdobných případech. Dále správní orgán přihlédl ke článku 28 odst. 3 nařízení EU č. 604/2013, kde je dále uvedeno, že zajištění musí být co nejkratší a nesmí trvat déle než po dobu, která je nezbytná k náležitému provedení požadovaných správních řízení do doby provedení přemístění podle tohoto nařízení. Po podání žádosti „Dublinským střediskem“ (lhůta 30 dní) má přebírající strana na odpověď lhůtu dvou týdnů (14 dní) od okamžiku obdržení žádosti a následně lhůtu šest týdnů (42 dní) od vyhovění žádosti na přijetí žadatele. V souladu s § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců žalovaný stanovil dobu zajištění na 50 dní od okamžiku omezení osobní svobody. 8. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, v níž namítal, že nevidí důvod pro své zajištění. V případě propuštění by ihned opustil území České republiky a vrátil se zpět do Itálie, aby vyčkal rozhodnutí o žádosti o mezinárodn