17 A 44/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 44/2025- 56 - text  12 17 A 44/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: N. Q. H. zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 00007064, sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3 – Žižkov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.8.2025 č.j. CPR-22353-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, vydanému pod č. j. KRPK-89517-54/ČJ-2024-190022 dne 30.05.2025, o uložení povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Norského království, Lichtenštejnského knížectví a Švýcarské konfederace (dále jen „území smluvních států podle ustanovení § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Současně byla podle ustanovení § 50a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. žalobci stanovena doba k vycestování z území ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že správní orgány v rozporu s § 3 ve spojení s § 50 odst. 3 správního řádu nezjistily veškeré okolnosti rozhodné pro definování nejlepšího zájmu nezletilých synů žalobce chráněného čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 5 písm. a) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“), přesto si ani na návrh žalobce neopatřily stanovisko orgánu sociálně- právní ochrany dětí, ani neprovedly výslechy nezletilých synů žalobce. V návaznosti na tuto vadu správního řízení správní orgány nevěnovaly ve svých rozhodnutích dostatečnou pozornost nejlepšímu zájmu nezletilých synů žalobce a proporcionalitě zásahu do něj. 3. Žalobce v žalobě připomněl, že pobývá na území České republiky od roku 1997 (tedy již 28 let). Žalobce od svého podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (v říjnu roku 2024) sdílí společnou domácnost s manželkou, držitelkou povolení k trvalému pobytu, a nezletilými syny, N. T. D., nar. X., a N. H. P., nar. X., rovněž držiteli povolení k trvalému pobytu. Zatímco manželka žalobce se věnuje výdělečné činnosti, žalobce soustavně osobně pečuje o jeho nezletilé syny, vaří jim, uklízí, chodí na procházky apod. Nezletilí synové se narodili v České republice, prožili zde celý svůj život a plní zde povinnou školní docházku. Mladší nezletilý syn trpí lehkou mentální retardací, poruchou pozornosti a hyperaktivitou, pro které chodí do třídy pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami a vyžaduje zvláštní péči a pozornost alespoň jednoho z rodičů. Ačkoliv byla manželka žalobce po dobu výkonu trestu odnětí svobody žalobcem schopna zvládnout péči a výživu nezletilých synů sama, celá rodina se těšila na obnovení společného soužití s žalobcem, protože pro ni bylo období odloučení od něj velmi finančně i psychicky náročné. V průběhu výkonu trestu odnětí svobody manželka a nezletilí synové žalobci pravidelně volali a osobně jej navštěvovali. Žalobce je přesvědčen, že z tvrzení žalobce a jeho manželky uvedených v rámci jejího výslechů a předložených lékařských zpráv mladšího nezletilého syna vyplývala závažnost a současně výjimečnost rodinné situace žalobce a související nezbytnost a nenahraditelnost jeho osobní přítomnosti z pohledu zajištění chodu domácnosti a péče a výchovy nezletilých synů. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že bylo povinností správního orgánu opatřit si stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí a správnímu orgánu rovněž nic nebránilo provést alespoň výslechy nezletilých synů žalobce. 4. Žalobce se vyjádřil k úřednímu záznamu o podání vysvětlení zaměstnankyní školy Základní škola Cheb ke vztahu mladšího nezletilého syna a žalobce, který byl učiněn součástí správního spisu. Žalobce si dovoluje poukázat, že ani tento úřední záznam nevyjadřuje názor a stanovisko jeho synů k míře závislosti na otci. Žalobce má současně za to, že bylo povinností správního orgánu I. stupně osobu podávající vysvětlení vyslechnout, aby byla dodržena všechna procesní práva žalobce, zejména právo zúčastnit se výslechu svědka a klást vyslýchané osobě otázky. V důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu podle žalobce zůstala v napadeném rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevyjasněna řada relevantních skutečností, jakými jsou míra závislosti nezletilých synů, zejména toho mladšího z nich trpícího lehkou mentální retardací, poruchou pozornosti a hyperaktivitou, na svém otci, možnost nahrazení osobní péče žalobce o jeho nezletilé syny jinými osobami a důsledky takového postupu na výchovu, výživu a vývoj nezletilých synů. 5. Podle žalobce dále správní orgány nesprávně a nedostatečně posoudily přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí do základního práva žalobce a jeho rodinných příslušníků, tj. manželky a nezletilých synů, na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 5 písm. b) návratové směrnice, kdy nezohlednily v dostatečném rozsahu veškeré skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce, zejména délku pobytu žalobce na území (28 let), nezbytnost a nenahraditelnost jeho výpomoci manželce v oblasti zajištění chodu domácnosti, výchovy a péče o nezletilé syny, z nichž mladší trpí lehkou mentální retardací, poruchou pozornosti a hyperaktivitou, nepříznivý zdravotní stav žalobce a nepředvídatelnost doby odloučení rodinných příslušníků v důsledku nuceného vycestování žalobce z území. Žalobce měl za to, že žalovaný věnoval neúměrnou pozornost tomu, co bylo důvodem pro uložení povinnosti opustit území, tj. drogové trestné činnosti, za niž byl žalobce pravomocně odsouzen a potrestán, zániku povolení k trvalému pobytu ze zákona v důsledku uložení trestu vyhoštění, od jehož výkonu bylo následně upuštěno, a neoprávněnému pobytu žalobce na území České republiky. Přiměřenost důsledků napadeného rozhodnutí dovozoval žalovaný zejména na základě vlastního zavinění žalobce ve vztahu k nastalé situaci. Obdobné odůvodnění přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince shledal Nejvyšší správní soud příliš obecné. Žalovaný podle žalobce nesprávně z důvodu spáchání trestné činnosti v České republice shledal délku pobytu žalobce na území České republiky (28 let), související neodmyslitelnou míru integrace do české společnosti a absenci jakéhokoliv zázemí v zemi původu irelevantními. Žalovaný podle žalobce bagatelizoval újmu hrozící rodině spočívající ve ztrátě žalobce jakožto osoby soustavně zajišťující chod domácnosti a výchovu nezletilých synů, z nichž jeden vyžaduje zvláštní péči a pozornost, a to s odkazem na dobu strávenou žalobcem ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce k tomu zdůrazňuje, že schopnost překonat rozdělení rodiny v minulosti sama o sobě nemůže znamenat přiměřenost dopadu dalšího odloučení rodinných příslušníků, obzvláště jde-li o odloučení na předem nepředvídatelnou dobu. Žalobce považuje za nedostatečně podložený a nedostatečně odůvodněný závěr žalovaného, že vycestování žalobce z území neuvede jeho rodinu do neřešitelné finanční situace. Žalovaný totiž nezohledňuje a nereflektuje časovou, administrativní a v souvislosti s tím i finanční náročnost přesídlení žalobce do země původu po 28 letech pobytu v České republice. Nejen že bude s neúměrnými náklady spojena samotná cesta žalobce do země původu, ale současně si žalobce bude muset v zemi původu, kde nemá žádné sociální, rodinné ani ekonomické zázemí, vyhledat ubytování a práci, přičemž bude nevyhnutelně zpočátku finančně podporován manželkou, která v České republice současně živí sebe a dva nezletilé syny a dle svých slov musí žít skromně. Manželka žalobce si současně bude muset obstarat hlídání zajišťované jinými osobami, které pro ni bude rovněž spojeno s dalšími výdaji. Správní spis dle názoru žalobce neobsahuje dostatečné podklady prokazující, že vycestování žalobce z území neuvede celou rodinu do stavu hmotné nouze a neohrozí výživu nezletilých dětí. 6. Žalobce rovněž připomněl, že léčí s cukrovkou a hyperlipidemií, přičemž ošetřujícím lékařem mu byl doporučen pobyt na území České republiky bez cestování a absolvování pravidelných kontrol u ošetřujícího lékaře. Žalobce považuje za ničím nepodložené závěry žalovaného, že žalobce bude mít v zemi původu zajištěnou srovnatelnou lékařskou péči jako v České republice. Správní spis ani napadené rozhodnutí přitom neodkazují