17 A 49/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 49/2025- 27 - text  7 17 A 49/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. H. N. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem, se sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, č. j. OAM-979/BA-BA07-BA06-Z-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-979/BA-BA07-BA06-Z-2025 ze dne 3. 9. 2025, jímž bylo podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též „zákon o azylu“) rozhodnuto o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců (dále též „ZZC“) do 20. 12. 2025. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, na základě kterých došel k závěru, že žalobci vyhoštění, vydání nebo předání hrozí ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné Podle žalobce je povinností žalovaného v rozhodnutí označit konkrétní rozhodnutí nebo konkrétní řízení, v jehož existenci spatřuje splnění podmínky zvýrazněné silným písmem v citaci zákona výše. Je proto povinen rozhodnutí konkretizovat číslem jednacím, orgánem který je vydal a datem vykonatelnosti. Neukončené řízení je pak povinen identifikovat číslem jednacím a orgánem, který řízení vede. Bez těchto údajů je rozhodnutí nepřezkoumatelné a žalovaný se v žalobě proti zajištění nemůže účinně bránit. Žalobce dále namítá, že ze slov zákona „... pouze s cílem vyhnout se ...“ vyplývá, že podmínkou zajištění je, aby žalovaný prokázal, že cizinec je si vědom, že existuje rozhodnutí nebo řízení, které by mohlo vést k jeho nucenému vycestování z ČR. Pokud neexistuje důkaz, že cizinec je si vědom existence takového rozhodnutí nebo řízení, nejsou splněny „oprávněné důvody domnívat se“, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem ... Cizinec nemůže jednat s cílem vyhnout se něčemu, o čem neví, že to existuje. Žalobce proto namítá, že nebylo prokázáno, že by si byl vědom existence nějakého rozhodnutí nebo řízení, které by mohlo vést k jeho nucenému vycestování z území ČR. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce je v Schengenském informačním systému veden jako státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států EU s platností do 21. 11. 2025 (údaje zadané Maďarskem). Žalobce před svým zajištěním nikdy o mezinárodní ochranu nežádal (v ČR ani v Maďarsku), ačkoli mu v tom objektivně nic nebránilo. Sám žalobce uvedl, že Vietnam je pro něho bezpečnou zemí. Žalobce kromě pobytových pravidel nerespektoval ani pravidla upravující zaměstnávání cizinců, v ČR rovněž nemá nikde nahlášenou adresu. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Ze správního spisu vyplývá, že dne 26. 8. 2025 prováděla hlídka pobytovou kontrolu na adrese P. a žalobce z místa kontroly začal utíkat, po použití zákonné výzvy „jménem zákona stůj“ zastavil a předložil na výzvu k prokázání totožnosti cestovní doklad, v němž se nenacházelo žádné platné vízum. Lustrací bylo zjištěno, že žalobce je evidován v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) z důvodu odepření vstupu a pobytu na území členských států, žádající stát Maďarsko, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. 8. V policejním protokolu o podání vysvětlení z téhož dne žalobce uvedl, že neutíkal, pouze běžel pryč pro věci a pak by se vrátil. Popsal, že do EU přicestoval na maďarské povolení k pobytu, byl v Maďarsku v roce 2023, pracoval v továrně textilu a pak podnikal od 20. 6. 2023 do 8. 10. 2023. Poté odjel do ČR, když mu pobyt neprodloužili, protože nezaplatil daň. Je si vědom toho, že je zde nelegálně a porušil české zákony. Ve Vietnamu má rodinu včetně sourozenců a je s nimi v pravidelném kontaktu V EU nemá žádné příbuzné, nesdílí společnou domácnost s občanem EU a nemá zde žádný majetek, závazky, pohledávky či jiné vazby. Dostává 20 000 Kč měsíčně jako chůva pro známého bez povolení k pobytu. Sdělil, že v tuto chvíli má nějaké finanční prostředky, ale nemá žádné úspory, ale pracuje tady jako chůva, takže si může nějaké peníze vydělat. Uvedl, že bydlí na adrese P., kde bydlí v domě a má pro sebe jeden pokoj, za který platí 7 000 Kč měsíčně a nemá žádnou nájemní smlouvu Nic mu ve vycestování nebrání, ale má ve Vietnamu velký dluh a nechce se tam vrátit, protože si potřebuje vydělat peníze. Prohlásil, že mu ve Vietnamu nic nehrozí a je to pro něho bezpečná země. 9. Žalobce byl rozhodnutím správního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, odděleni pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen OPKPE Praha), č. j. KRPA-269130-11/ČJ-2025-000022-ZZC ze dne 26. 8. 2025, zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), a umístěn do ZZC. 10. Následně dne 2. 9. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které neuvedl žádné důvody a byl zajištěn žalobou napadeným rozhodnutím. 11. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“. 12. Dle § 47 odst. 1 zákona o azylu „Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.“ 13. Podle § 47 odst. 2 zákona o azylu „Ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ 14. První okruh žalobních námitek směřoval vůči aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu na žalobcův případ pro absenci důvodů k takovému postupu. V napadeném rozhodnutí naplnění tohoto ust. odůvodnil takto: „Jmenovaný na území ČR pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu. Svého neoprávněného pobytu si byl přitom dle jeho slov vědom, neučinil však žádné kroky k jeho legalizaci a pokud by nebyl zadržen policii, zjevně by ve svém nelegálním pobytu a nelegálním výkonu práce v ČR pokračoval. Je veden v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) jako státní příslušník třetí země. kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států EU s platností do 21. 11. 2025, a to na základě údaje zadaného Maďarskem. Před svým zajištěním rovněž nikdy nikde nežádal o mezinárodní ochranu, a to nejen v ČR. ale ani v Maďarsku, kde se zdržoval, přestože ani v tom mu objektivně nic nebránilo. Neuvedl žádné objektivní překážky jeho vycestování do vlasti ve vztahu ke státním orgánům nebo bezpečnostním složkám země jeho původu, naopak prohlásil, že ve Vietnamu není ohrožen na životě a je to pro něho bezpečná země. Nemá nikde nahlášenou adresu, v ČR bydlí na adrese P., nemá žádnou nájemní smlouvu a není tam oficiálně přihlášen. Na území ČR tedy není kontaktní, není možné mu kamkoliv cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. Přiznal, že v ČR pracuje jako chůva pro známého. Žalobce tedy kromě nelegálního pobytu rovněž vykonával na území ČR nelegálně pracovní aktivity, tedy nerespektoval kromě pobytových pravidel ani pravidla upravující otázku zaměstnanosti cizinců na území ČR. O udělení mezinárodní ochrany požádal až po zadržení Policii ČR, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do ZZC. Z výpovědi jmenovaného v rámci správního řízení dle zákona o pobytu cizinců