17 Ad 17/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Ad 17/2025- 51 - text  5 17 Ad 17/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: J. S. zastoupen JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou se sídlem Mikulášská 455/9, 326 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 3. 2025, č. j. X. takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 4. 3. 2025, č. j. X. se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18.404,- Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Julie Šindelářové do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. X. ze dne 11. 12. 2024, kterým žalovaná podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp"), zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 9. 12. 2024 je žalobce nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že z předložených dokladů o pracovních aktivitách žalobce v souvislosti s předloženými lékařskými zprávami vyplývá, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě třetího stupně a byl nedostatečně zjištěn a chybně posouzen i v řízení o podaných námitkách, neboť se zhoršil. To je zřejmé i z obsahu předložených lékařských zpráv. Jedná se např. o bolesti hlavy chronického charakteru, kdy byl omezen v běžných denních činnostech, vázne i sebeobsluha, jedná se o omezení i stran pracovního zařazení a pravidelné výdělečné činnosti. Navíc do budoucna nelze předpokládat zlepšení zdravotního stavu, ale naopak jeho zhoršování. O tom svědčí kromě toho i skutečnost, že v posledních dvou letech všechny pokusy o pracovní zařazení skončily neúspěšně, jak bylo namítáno i v podaných námitkách, a to kvůli zřetelně omezenému pracovnímu potenciálu (zejména pomalost výkonu práce a apraxie). Od 29.8.2024 je žalobce z těchto důvodů nezaměstnaný. Po ukončení povinné školní docházky žalobce absolvoval SOU, obor prodavač smíšeného zboží, poté pokračoval ve studiu na Soukromé střední odborné škole ve Staňkově, které bylo zakončeno maturitní zkouškou v červnu 2003. Následně pracoval krátkodobě u různých zaměstnavatelů i na částečný pracovní úvazek jako dělník, prodavač, zahradník, úklidový pracovník či pracovník ostrahy, ale vždy skončil pro pomalé pracovní tempo a apraxii, neboť předmětnou práci nezvládal. V mezidobí byl v evidenci úřadu práce. Zdravotní stav žalobce dle posudku lékařky IPZS ze dne 24.2.2025 odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V položce 1d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro něž je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 60%, která ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky nebyla změněna. Žalobce se však domnívá, že posudek IPZS Domažlice ze dne 9.12.2024, ani posudek lékařky IPZS ze dne 24.2.2025 v řízení o námitkách, dostatečným způsobem nevypořádal s tím, že se u něj jedná i o apraxii, o čemž není v hodnocení ani zmínka. Rozporné je i hodnocení pracovního potenciálu, když dle posudku ze dne 25.2.2025 (strana 4) je uvedeno mimo jiné, že je schopen práce v malém kolektivu, nenormované, bez tlaku na výkon a rychlost a ke zvážení je zařazení k veřejně prospěšným pracím. Přitom ale i při veřejně prospěšných prací je stanoveno, jaké množství práce je třeba vykonat a je stanoven i časový úsek na její provedení, tudíž i tam je tlak na výkon a rychlost, což pro žalobce není vhodné. Také nebylo zohledněno, že jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav má takový vliv na schopnost využívat dosažené vzdělání a znalosti, že pokles pracovní schopnosti je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. Je tedy na místě zvýšit s přihlédnutím ke všem rozhodným skutečnostem míru poklesu ještě o 10% na celkových 70%. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím, že novým posouzením zdravotního stavu žalobce v řízení o námitkách dne 24. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobce je i nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nej významnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení je uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce Id (organické a symptomatické duševní poruchy - těžké postižení, výrazný odklon od normy při výkonu většiny denních aktivit a rolí) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. K navýšení základní meze nebylo shledáno medicínské odůvodnění. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nezměnila. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tedy činí 60 %. Po provedeném přezkumu lékařka IPZS konstatovala, že posudkový závěr lékaře v prvním stupni řízení ze dne 9. 12. 2024 lze plně potvrdit, neboť jde i nadále o invaliditu druhého stupně, jelikož nebyly shledány medicínské důvody ke změně posudkového závěru. 4. Žalobu soud shledal důvodnou. 5. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]. 6. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č.j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4.12.2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 7. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25.9.2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č.j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11.11.2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). 8. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce. 9. Soud doplnil dokazování o posudek posudkové komise MPSV ČR v Plzni ze dne 5. 8. 2025, podle něhož: 10. Posudková komise MPSV v posudku uvedla, že dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace psychiatra při jednání komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je smíšená porucha osobnosti s rysy schizoidními, závislými, pasivními i nezdrženlivostí (patologické sázení), s tendencí k dekompenzacím v zátěži i s projevy somatizované anxiety. Smíšená úzkostně depresivní porucha. 11. Žalobce byl posuzován jako dělník. 12. Dle posouzení psychiatra v komisi je orientovaný, psychomotorické tempo zpomalené, rozvláčný jalový projev, forie depresivní, odezněla anxieta, suicidální myšlenky nejsou, myšlení zpomalené, bez bludů, poruchy vnímání se nevyskytují. Organické postižení CNS bez vysvětlení organickým nálezem. Úzkostně depresivní symptomatika. Vystřídal řadu zaměstnání. Vždy propuštěn pro pomalé pracovní tempo a apraxii. Ordinaci hledal po Slovanech 3 hodiny. Nikdy se nedostaví na vyšetření včas, bloudí. 13. Dle posouzení psychologa v komisi jde o depresivní poruchu dosahující až středně těžkého stupně na medikaci částečně kompenzovanou. Smíšenou poruchu osobnosti s rysy sch