30 A 3/2024 – Krajský soud v Plzni

30 A 3/2024- 68 - text  7 30 A 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Škopkem ve věci žalobce: J. F., nar. X, státní příslušnost X, P., zastoupeného JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou, Májová 606/35, 350 02 Cheb, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2024, č.j. MV-41460-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 22. 5. 2024, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2024, č.j. MV-41460-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo“ nebo „prvoinstanční správní orgán“), ze dne 10. 1. 2024, č.j. OAM-13954-18/ZR-2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) (výrok I.); podle § 77 odst. 3 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR (výrok II.). Povolení k trvalému pobytu bylo žalobci zrušeno proto, že mimo území ČR pobýval po dobu delší než 12 měsíců (konkrétně od 13. 5. 2020 do 28. 11. 2022). 2. Pobyt cizinců na území ČR je upraven v zákoně o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce v úvodu žaloby označil stěžejní důvody, kvůli nimž brojil proti napadenému rozhodnutí. i. Žalovaná při svém rozhodování postupovala chybně, když dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny; ii. Žalovaná i prvoinstanční správní orgán nesprávně vyhodnotily dopady rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života; iii. Žalovaná rozhodovala v rozporu s ustálenými zákonnými zásadami, resp. též i s ustálenou judikaturou. 4. Žalobce disponoval povolením k trvalému pobytu na území ČR od roku 2009, tj. bezmála 15 let. Nikdy nebyl vystaven problému s nedobrovolným odnětím takového pobytového oprávnění, obzvláště z důvodů dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. 5. Žalobce nikdy nepopíral, že odcestoval do země svého původu dne 13. 5. 2020, tedy v době po první vlně celosvětové pandemie SARS-CoV-2. Prakticky do počátku roku 2021 nebyl schopen přicestovat zpět do ČR, když jednotlivé světové tzv. lockdowny masivně omezovaly cestování a v zemi jeho původu nebylo možné postoupit očkování v době, kdy již existovaly vakcíny. 6. Žalobce k dříve sdělenému doplnil, že „(…) důvodem jeho pobytu v zemi jeho původu byla především překážka na jeho vůli zcela nezávislá. Jak klient sám dříve uvedl, jeho manželka měla vážné zdravotní problémy, které byl nucen intenzivně řešit v místě svého původu, když následně poté, co se zdravotní stav manželky klienta stabilizoval, odcestoval zpět do ČR. Pro podporu svého tvrzení zasílá klient prohlášení své ženy o situaci, která nastala.“ Žalobce předložil do správního řízení prohlášení své ženy, kde je uvedeno: „V době mezi 5/20 – 11/22 byl můj manžel se mnou v Tunisu, na Djerbě, protože jsem měla těžké období. Trpěla jsem psychickými poruchami a byla v péči doktorů, doma jsem potřebovala pomoc. Měla jsem automobilovou nehodu.“ 7. Žalobce předpokládal, že prostřednictvím svého sdělení a následného odvolání do nepravomocného rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu dostatečně řádně označil závažný důvod, zejména závažné onemocnění osoby jemu blízké. Zároveň věřil, že naprostou upřímností z jeho strany dojde ke spravedlivému zhodnocení jeho nastalé životní situace a správní orgán rozhodne o zachování jeho pobytového oprávnění, když svým chováním zároveň nikdy nezpůsobil nic contra legem. 8. Napadené rozhodnutí je navíc činěno zcela bez ohledu na dopad do žalobcova soukromého života. Případným výkonem rozhodnutí žalované dojde k citelnému zásahu do žalobcova soukromého života. 9. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že v případě žalobce došlo prokazatelně k naplnění předpokladu pro odejmutí jeho pobytového oprávnění. Žalovaná po přezkoumání řešené věci vyhodnotila, zásadně pouze k tíži žalobce, že je třeba odejmout mu jeho pobytové oprávnění. 10. Žalovaná se v odůvodnění rozhodnutí s označenou skutečností vypořádala na úrovni vlastní úvahy, bez dostatečné komparace stavu s dopadem váhy rozhodnutí do soukromého života žalobce. Proti takovému postupu, jež je nesprávný, brojil žalobce již ve svém odvolání. V souvislosti s tím žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č.j. 5 Azs 125/2004-54, z něhož se podává: „Skutkový stav, který je založen na dedukcích a úvahách správního orgánu o účelovosti tvrzení účastníka řízení, aniž jsou řádně zhodnoceny veškeré důkazy účastníkem nabízené, nelze považovat za prokázaný.“ 11. Jako přednostní důvod vedoucí k podání správní žaloby žalobce považoval naprosto neadekvátní, takřka likvidační dopad rozhodnutí žalované do jeho soukromého života. 12. Žalobce žije nezanedbatelnou část svého života na území ČR. Jeho soukromý život je zcela řádný a v souladu se standardem země a/nebo kontinentu, kde se rozhodl žít. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce dostatečně neoznačil takové skutečnosti, které by prokazatelně omezovaly žalobcův soukromý život, není nucena přezkoumat tento stav. 13. Žalobce proto poukázal na sdělení svého zástupce ze dne 16. 10 2023, v jehož obsahu je dle názoru žalobce dostatečně zřetelně poukázáno na jistoty a budoucnost soukromého života žalobce, o který žalobce výkonem napadeného rozhodnutí bezesporu přijde. 14. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaná neměla zejména aplikovat ve svém odůvodnění stav, kdy nezohlední ničeho z uvedených tvrzení žalobce. Takovým závěrem došlo mimo procesní pochybení žalované také k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 15. Dle čl. 8 označené Úmluvy má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. 16. V případě výkonu napadeného rozhodnutí dojde právě v důsledku porušení čl. 8 Úmluvy k narušení soukromého života žalobce, který až obecný pojem je historicky zužován celou řadou judikatury ESLP, např. v rozsudku ESLP ze dne 26. 3. 1985, stížnost č. 8978/80, ve věci X a Y vs. Nizozemí bylo konstatováno, že do soukromého života je třeba zařadit „fyzickou a morální integritu jedince“, kdy v případě žalobce, s ohledem na místo a čas a délku jeho pobytu na území ČR dojde jistě k citelnému narušení takového soukromého života žalobce. [III] Vyjádření žalované k žalobě 17. Žalovaná se k věci vyjádřila v podání ze dne 24. 6. 2024, v němž nejprve zrekapitulovala stěžejní důvod vydání správních rozhodnutí. Žalobci bylo vydáno povolení k trvalému pobytu občana třetího státu – rezident s platností od 1. 12. 2009. Z žalobcova cestovního dokladu č. X a jeho čestného prohlášení ze dne 30. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobce v období od 13. 5. 2020 do 28. 11. 2022 pobýval nepřetržitě mimo území Evropské unie (dále jen „EU“), konkrétně v Tuniské republice. Prvoinstančním rozhodnutím bylo proto podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zrušeno žalobcovo povolení k trvalému pobytu na území České republiky a podle § 77 odst. 3 téhož zákona mu byla stanovena lhůta 30 dnů k vycestování z území České republiky od právní moci rozhodnutí. 18. Žalovaná trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a odmítla námitky uvedené v žalobě jako nedůvodné. V podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí, odůvodnění v části III., kde se dostatečně podrobně vyjádřila a v tomto vyjádření neshledala potřebu změny. Rovněž odkázala na spisový materiál. K námitce stran zdravotního stavu žalobcovy manželky odkázala žalovaná na stranu 5 napadeného rozhodnutí, kde se důkazům potvrzující vážný zdravotní stav žalobcovy manželky obsáhle věnovala. Stran dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce žalovaná konstatovala, že zákon o pobytu cizinců v § 77 odst. 1 písm. c) neukládá správnímu orgánu hodnotit přiměřenost zásahu zamítavého rozhodnutí do soukromého a rodinného živ