2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

30 Af 21/2019- 182 - text 14 30 Af 21/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: CESKA SIT LLC, Rosecrans Street 3802/305, 921 10 San Diego, Spojené státy americké, jednající prostřednictvím CESKA SIT LLC-organizační složka, IČ 29075157, Boženy Němcové 120, 344 01 Domažlice, právně zastoupená Mgr. Ing. Vítem Křivánkem, advokátem, V Parku 2316/12, 148 00 Praha 4 – Chodov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043, Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č.j. 29849/19/5300-21445-708460, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Rozhodnutím Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 24. 9. 2018, č.j. 1780947/18/2305-00510-400538 (dále jen „rozhodnutí o registraci“), byla žalobkyně registrována jako plátce daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), a to ke dni 25. 7. 2009. 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č.j. 29849/19/5300-21445-708460 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o registraci a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 3. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 9. 2019, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Rovněž navrhovala zrušení rozhodnutí o registraci. 4. Postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní, jsou upraveny daňovým řádem. 5. Problematika DPH je upravena v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). [II] Žaloba 6. Žalobkyně prezentovala dva okruhy žalobních námitek. Jednak namítala, že došlo k prekluzi pravomoci správce daně registrovat žalobkyni k DPH, jednak měly daňové orgány nesprávně posoudit existenci sdružení. 7. Stran prekluze pravomoci správce daně žalobkyně tvrdila, že správce daně rozhodnutím o registraci zaregistroval žalobkyni jako plátce DPH ke dni 25. 7. 2009. Tento den považoval správce daně za rozhodný stran vzniku plátcovství žalobkyně dle § 94 odst. 2 písm. c) zákona o DPH, neboť dne 25. 7. 2009 byla žalobkyně zapsána do obchodního rejstříku jako organizační složka zahraniční právnické osoby. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2017, č.j. 10 Afs 329/2016-51, publ. pod č. 3637/2017 Sb. NSS, žalobkyně dovodila, že správce daně měl pravomoc registrovat žalobkyni jako plátce DPH pouze po dobu běhu lhůty pro stanovení daně, přičemž po dobu běhu této lhůty muselo rozhodnutí o registraci nabýt právní moci. Dle žalobkyně započal v jejím případě běh lhůty pro stanovení daně za zdaňovací období červenec roku 2009 dne 31. 7. 2009. Lhůta pro stanovení daně dle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, resp. dle § 148 odst. 1 daňového řádu, marně uplynula dne 31. 7. 2012, přičemž v jejím průběhu nedošlo k pravomocné registraci žalobkyně k DPH. 8. Žalobkyně dále namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Daňové orgány považovaly za rozhodný okamžik pro registraci žalobkyně k DPH den, kdy byla žalobkyně zapsána do obchodního rejstříku jakožto organizační složka. Zároveň žalovaný odkázal na § 94 odst. 2 písm. c) zákona o DPH, dle něhož se osoba povinná k dani stává plátcem DPH okamžikem uzavření smlouvy o sdružení. Pro posouzení rozhodného okamžiku vzniku plátcovství je třeba posuzovat skutečné jednání daňového subjektu související s činností v rámci sdružení. Den zápisu ve veřejném rejstříku bez dalšího neznamená, že nově zapsaný subjekt v tentýž okamžik započne svou podnikatelskou činnost. Daňové orgány v průběhu daňového řízení nezkoumaly, kdy došlo ke skutečnému zahájení ekonomické aktivity žalobkyně. Dle žalobkyně byl nesprávným postup žalovaného, který za rozhodný okamžik pro vznik plátcovství označil den, kdy byla žalobkyně zapsána do obchodního rejstříku. 9. Dále se žalobkyně věnovala závěru daňových orgánů stran existence sdružení. Dle žalobkyně je sdružením závazkový vztah vzniklý ze smlouvy. Sdružení vyjadřuje vůli alespoň dvou osob společně kooperovat za účelem dosažení předem smluveného cíle. Dle žalobkyně chyběla v jejím případě vůle zúčastněných subjektů vytvořit sdružení a chyběl rovněž právní úkon směřující k jeho vzniku. Je nepřípustné, aby veřejná moc byla právně způsobilá nahradit autonomii vůle smluvních stran. O neexistenci sdružení svědčilo to, že organizační složka zahraniční právnické osoby neměla právní subjektivitu, tudíž nebyla způsobilá vstupovat do právních vztahů. Pro samotné sdružení byl důležitý aspekt stanovení smluveného společného cíle. Daňové orgány však žádný takový společný cíl nespecifikovaly. Žalobkyně uvedla, že ona i ostatní subjekty poskytovaly služby nezávisle na sobě. Ve vztahu k závěru žalovaného, že žalobkyně nenesla veškeré, resp. hlavní a nosné náklady na poskytování daných činností, žalobkyně uvedla, že jediným nákladem, o němž bylo lze prokazatelně tvrdit, že jej žalobkyně nenesla, byl poplatek za konektivitu. Tento poplatek byl zanedbatelnou nákladovou položkou. Daňové orgány neprovedly důkladnou analýzu nákladů jednotlivých organizačních složek ve vztahu k jejich ekonomické činnosti. Pokud by měl být správným závěr žalovaného, že žalobkyně fungovala od svého vzniku v rámci sdružení, musela by se tato skutečnost promítnout do účetnictví a výkaznictví ve vztahu k dani z příjmů právnických osob. Dle žalobkyně by v případě existence sdružení muselo alespoň jednou za rok docházet k přerozdělování zisku a nákladů. Ani v roce 2009, ani v letech následujících však k ničemu takovému nedošlo. Závěrem žalobkyně poukázala na to, že to byly daňové orgány, koho tížilo důkazní břemeno ve vztahu k výkonu žalobkyniny ekonomické činnosti v rámci sdružení, které však neunesly. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 19. 11. 2019, v němž nejprve shrnul žalobní námitky a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah spisového materiálu. Dále stručně shrnul průběh daňového řízení. 11. Stran námitky prekluze pravomoci zaregistrovat žalobkyni jako plátce DPH z moci úřední a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ústně vyhlášený dne 8. 10. 2019 ve věci sp. zn. 57 Af 24/2018, jímž byl soud dle § 49 odst. 10 s. ř. s. vázán. Dle žalovaného byla společná ekonomická činnost žalobkyně a společnosti Česká síť s.r.o. vykonávána nepřetržitě od vzniku oprávnění žalobkyně podnikat na území ČR, tedy ode dne zápisu organizační složky žalobkyně do obchodního rejstříku. Tímto dnem byly naplněny podmínky pro registraci žalobkyně jako plátce DPH dle § 94 odst. 2 písm. c) zákona o DPH ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť k tomuto dni byla uzavřena smlouva o sdružení či jiná obdobná smlouva. Dále žalovaný uvedl, že u žalobkyně byla provedena daňová kontrola na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013, v jejímž rámci bylo zjištěno, že žalobkyně neuskutečňovala samostatně zdanitelná plnění, neboť nedisponovala majetkem, nenakupovala služby a nenesla náklady související s výkonem ekonomické činnosti. Prostředky pro výkon ekonomické činnosti žalobkyni opatřovala společnost Česká síť s.r.o., a to ode dne zapsání organizační složky žalobkyně do obchodního rejstříku. Žalobkyně v průběhu daňového řízení neprokázala, že neuskutečňovala plnění způsobem vykazujícím znaky sdružení. Společnost Česká síť s.r.o. byla v postavení řídícího účastníka sdružení a majitelkou přenosové soustavy umožňující žalobkyni vykonávat ekonomickou činnost. Výkon ekonomické činnosti žalobkyní tak nebyl možný bez využití majetku ve vlastnictví společnosti Česká síť s.r.o. Žalobkyně a společnost Česká síť s.r.o. byly rovněž personálně propojeny prostřednictvím Jaroslava Rady. Na jejich počínání nebylo možno hledět jinak, než jako na jednání ve vzájemné shodě sledující dosažení zisku. 12. Žalovaný rovněž rozebral deklaratorní povahu rozhodnutí o registraci k DPH provedené z moci úřední. S ohledem na den zápisu žalobkyniny organizační složky do obchodního rejstříku a okamžik počátku uskutečňování ekonomické činnosti žalobkyní došlo k tomu, že žalobkyně byla k DPH registrována zpětně. 13. Při uskutečňování zdanitelných plnění se společností Česká síť s.r.o. vstupovala žalobkyně prostřednictvím své organizační složky do obchodních vztahů s dalšími subjekty. Z toho bylo zřejmé, že došlo k uzavření, byť ústnímu (zde žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3158/2010), smlouvy o sdružení. 14. Stran namítané nepřezko