33 A 19/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 19/2025- 20 - text  7 33 A 19/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: A. D. L., t. č. pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený: Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 1. 5. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2025, č. j. OAM-526/BA-BA07-BA03-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 5. 5. 2025 byla kontrolována totožnost žalobce. Ten předložil cestovní doklad č. X. a maďarské povolení k pobytu č. X., dle kterého byl ztotožněn. Následnou lustrací bylo zjištěno, že cizinec je evidován v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) s platností do 23. 4. 2030 zadávajícím státem Maďarsko a jím předložený doklad povolení k pobytu v Maďarsku je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Žalobce byl proto zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců). Následně dne 7. 5. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a poté byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 12. 5. 2025, č. j. OAM-526/BA-BA07-BA03-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 24. 8. 2025. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby vytýkal žalobce žalovanému, že k jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu přistoupil, aniž byly splněny zákonné předpoklady jeho aplikace, namítal, že samotné splnění zákonných předpokladů ještě neznamená, že musí být automaticky zajištěn. To dovozoval ze slova „může“, použitého v úvodu zmíněného ustanovení. I kdyby tedy žalobce skutečně svoji žádost o mezinárodní ochranu podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, neznamená to, že by musel být zajištěn. Zákon dává správnímu orgánu prostor pro zvážení dalších skutečností a okolností, na základě kterých rozhoduje, zda omezení osobní svobody zajištěním v případě cizince je skutečně nezbytné. Žalobce namítal, že v jeho případě zajištění nezbytné není. V tomto směru odkázal na rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 253/2017-37. Žalobce dále uvedl, že měl za to, že na území ČR pobývá oprávněně na základě povolení k pobytu, které měl v Maďarsku, nevěděl, že toto povolení pozbylo platnosti. Do ČR přicestoval krátkodobě jako turista. Ze strany žalobce tedy nedošlo k žádnému vědomému porušení právních předpisů, což samo o sobě vylučuje automatické zajištění podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žalobce dále namítl, že žádné zákonné důvody nebrání tomu, aby vůči němu bylo využito zvláštní opatření podle § 47 zákona o pobytu cizinců. Za této situace považoval žalobce vyloučení možnosti účinného uplatnění zvláštního opatření ze strany žalobce za nezákonné a nedůvodné. Žalobce namítal, že nemožnost použít zvláštní opatření nemůže být založena na tom, že podle závěru žalovaného nemá na území ČR žádné vazby, či tím, že u žalobce neshledává motivaci zůstat na území ČR, což je logické, když přicestoval jako turista. Kdyby žalobce skutečně opustil území ČR, nebude tím porušovat žádné právní předpisy a žalovaný by řízení o žádosti o mezinárodní ochranu pouze zastavil. Navíc je takové odůvodnění zcela všeobecné a neodpovídá požadavku na řádné odůvodnění omezení osobní svobody žalobce. Rovněž fakt, že žalobce neměl v době svého zadržení cizineckou policií dne 9. 5. 2025 finanční prostředky na cestu do Vietnamu neznamená, že si je nemůže legálně obstarat, pokud bude propuštěn ze zajištění. Podle žalobce je navíc postup žalovaného, který jeho omezení osobní svobody odůvodňuje nedostatkem finančních prostředků, sám o sobě protiústavní, protože se jedná o diskriminaci na základě majetku při omezení žalobcova práva na osobní svobodu, což je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Závěrem žalobce namítal, že závěry žalovaného neodpovídají skutečnému stavu věci. Pokud žalobce nevěděl, že na území ČR pobývá neoprávněně, a byl v dobré víře, že mu to umožňuje maďarské povolení k pobytu, nemohl „vyjádřit svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů ČR“, kterým žalovaný odůvodňuje nemožnost umístění žalobce do otevřeného pobytového střediska. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 22. 5. 2025 žalovaný vyjádřil svůj nesouhlas s žalobou, neboť má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem oddálit správní vyhoštění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Poté žalovaný připomněl, že důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že dne 5. 5. 2025 byla kontrolována jeho totožnost, přičemž předložil cestovní doklad č. X. a maďarské povolení k pobytu č. X., dle kterého byl ztotožněn. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v SIS s platností do 23. 4. 2030, zadávajícím státem je Maďarsko a předložený doklad povolení k pobytu v Maďarsku je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do ZZC za účelem správního vyhoštění. S ohledem na výše uvedené dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění a že z důvodu jeho jednání by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo zcela nedostačující a neúčinné. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Dne 5. 5. 2025 byla kontrolována totožnost žalobce. Ten předložil cestovní doklad č. X. a maďarské povolení k pobytu č. X., dle kterého byl ztotožněn. Následnou lustrací bylo zjištěno, že žalobce je evidován v SIS s platností do 23. 4. 2030 zadávajícím státem Maďarsko a jím předložený doklad povolení k pobytu v Maďarsku je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Do policejního protokolu o podání vysvětlení dne 5. 5. 2025 žalobce mimo jiné sdělil, že z Vietnamu odcestoval dne 22. 5. 2024 a letěl do Maďarska, kde má platné povolení k pobytu na dva roky za účelem zaměstnání. Uvedl, že přijel za účelem turistiky, je tu sám a přenocoval v levném hotelu v Praze a také v Plzni. Sdělil, že neví o tom, že by v Maďarsku dostal správní vyhoštění a myslel si, že mu platí pobyt po celé Evropě. Na území ČR není nikde hlášen k pobytu, zdržuje se tu pouze chvíli. Dle jeho slov zde nemá nikoho z rodiny, nesdílí společnou domácnost s občanem EU, nemá zde žádný majetek, ani závazky a pohledávky a nemá finanční prostředky na cestu. Uvedl, že ve Vietnamu má rodiče, sourozence, manželku a děti. Ve Vietnamu mu dle jeho tvrzení nehrozí mučení, nelidské či ponižující zacházení, otroctví či nevolnictví a není tam žádným způsobem ohrožen na životě, naopak si myslí, že je mu tam zaručeno právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. Na závěr sdělil, že by se chtěl vrátit do Maďarska, aby zjistil skutečný stav svého oprávnění k pobytu v této zemi. Poté dne 7. 5. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 12. 5. 2025, č. j. OAM-526/BA-BA07-BA03-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v ZZC; ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 24. 8. 2025. 8. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evrops