10 As 33/2015 — Nejvyšší správní soud

33 A 2/2025- 39 - text  11 33 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: P. J., nar. X, bytem X, doručovací adresa X právně zastoupen JUDr. Michaelem Švarcem, DiS, advokátem se sídlem Koterovská 633/29, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje – odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Závodní 353, 360 06 Karlovy Vary v řízení o žalobě ze dne 17. 1. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, č. j. KK/2845/DS/24-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Magistrátu Karlovy Vary, odbor dopravy sp.zn. 8335/od-P/24/Ka ze dne 22. 8. 2024 (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil z nedbalosti tím, že dne 4. 3. 2024 v 10.11 hod. na pozemní komunikaci č. II/198 v obci Bochov ve směru do obce Toužim, řídil motorové vozidlo tovární značky VW Touareg, RZ X, přestože v té době nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění k řízení tohoto vozidla, a tímto jednáním porušil právní povinnost danou mu ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu. 2. Dále byl žalobce uznán vinným z přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil z nedbalosti tím, že ve výše uvedený den a dobu na téže komunikaci užil k jízdě výše uvedené vozidlo, jež v té době nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť u něj skončila platnost technické prohlídky ke dni 7. 1. 2024, kdy u vozidla nebyla před jízdou provedena v souladu s § 40 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, nová technická prohlídka, a tím, že takové vozidlo užil k jízdě po pozemní komunikaci, porušil právní povinnost danou mu ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, podle něhož je řidič mimo jiné povinen užít vozidlo, jež splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Za uvedené přestupky mu byl ve společném řízení uložen podle § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu správní trest – pokuta ve výši 25 000 Kč a v souladu s § 35 písm. c) a § 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů podle § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobce bránil odvoláním, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že se odvolání žalobce dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítá a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. II. Žaloba 4. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv předcházejícím řízení úkonem žalovaného spočívajícím ve vydání napadeného rozhodnutí. Neztotožňuje se s právní kvalifikací svého jednání ani s postupem správních orgánů, neboť má zato, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávné nebo neúplné právní úvaze, v důsledku čehož správní orgány dospěly k nesprávným rozhodnutím. 5. Žalobce namítá, že spisový materiál neobsahuje dostatek důkazů, na základě nichž by bylo možné vydat předmětné rozhodnutí, žalovaný nevzal v úvahu všechna rozhodující fakta a okolnosti, v důsledku čehož pochybil zejména při ukládání správního trestu, kdy si počínal příliš formalisticky. Správní orgán opakovaně uvádí, že je odpovědností žalobce, aby jako řidič znal své povinnosti vyplývající ze zákona o provozu na pozemních komunikacích, tedy i to, že v případě zamítnutí stížnosti proti usnesení o přeměně zbytku trestu, je řidič povinen i bez výzvy odevzdat svůj řidičský průkaz. Žalobce však je přesvědčen, že tato skutečnost sama o sobě mu není kladena za vinu, jako spíše to, že následně po vykonání trestu zákazu činnosti nepožádal o navrácení řidičského průkazu, resp. uvolnění řidičského oprávnění. Žalobce se spoléhal na to, že pokud uběhla doba zákazu činnosti, resp., že došlo k vykonání trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel, pak smí dále řídit. V tomto směru je zavádějící a nepřehledné, že ačkoliv dojde k promlčení přestupku spočívajícího v jednání, že řidičský průkaz nebyl řádně odevzdán, přestupek spočívajícím de facto v tom, že o řidičský průkaz nebylo požádáno zpět, se nepromlčuje, neboť nevznikne žádné řízení ani podnět, na základě kterého by došlo v evidenční kartě řidiče k opětovnému uvolnění řidičského oprávnění. K této námitce žalovaný nesprávně uvedl, že se žalobce domnívá, že došlo k promlčení jeho jednání. Podstata této námitky však spočívá v tom, že právní úprava vzniklé situace je zcela nepřehledná, když žalobce jako právní laik nemohl vědět, že nepožádáním o zpětné navrácení řidičského oprávnění nedojde k uvolnění jeho blokace v kartě řidiče. Je přesvědčen, že v jeho jednání zcela absentuje naplnění subjektivní stránky přestupku, kdy správní orgán prvého stupně dovodil, že se tohoto přestupkového jednání žalobce dopustil v nevědomé nedbalosti. Žalobce má za to, že výše popsané skutečnosti ani vědět nemohl, a tudíž zcela absentuje jeho zavinění i v jeho nejméně závažné formě. 6. Žalobce je navíc přesvědčen, že celá situace vznikla nešťastnou náhodou, když neobdržel vyrozumění nebo oznámení o povinnosti odevzdat řidičský průkaz. V situaci, kdy žalobce tak byl držitelem fyzického řidičského průkazu, pak po uplynutí doby zákazu činnosti nemohl nijak tušit, že i přesto není oprávněn motorová vozidla řídit. Opětovně také poukázal na nesprávné doručování ze strany orgánů veřejné moci, kdy mu nebyla správně doručena výzva k odevzdání řidičského průkazu, pročež v podstatě předmětná situace vznikla. I zasahující policisté žalobci nejprve sdělili, že řídit může, neboť řidičský průkaz je platný a zákaz řízení nemá. Následně však přišli s pojmem „neřidič“ a posléze jeho řidičský průkaz zadrželi, když však mělo dojít k jeho odnětí. Je tedy zřejmé, že i pro policejní orgán byla předmětná situace naprosto nepřehledná. Žalobce má proto zato, že se spíše jedná o mezeru v zákoně, jež se i v jeho případu projeví, když v případě, jako je tento, kdy od konce zákazu činnosti, který byl řádně vykonán dne 15. 12. 2020, uběhlo do dne odnětí řidičského průkazu policisty dne 4. 3. 2024 40 měsíců. Jedná se o poměrně dlouhou dobu, a žalobce je proto přesvědčen, že jednak došlo k promlčení přestupkového jednání a dále během této doby žalobce prokázal, že je schopen „fungovat“ jako řádný řidič. Je totiž nutné připustit, že během této doby se žalobce nedopustil žádného přestupkového jednání. Větší počet historických záznamů v kartě řidiče žalobce pak svědčí o jeho výraznější aktivitě jako řidiče, kde se nemusí automaticky jednat o situace, že by se dopouštěl přestupků nad míru často, k čemuž je nutné přihlédnout zejména při úvaze o druhu a výměře uloženého trestu. Žalobce je proto přesvědčen o tom, že uložené správní tresty jsou nepřiměřeně přísné, neboť neberou v úvahu specifické okolnosti spáchání daného jednání. Již sama věta, že došlo „k zamítnutí stížnosti proti usnesení o přeměně zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel“ je pro žalobce jakožto právního laika zcela nepřehledná. Žalobce pouze věděl, že nemůže řídit do konkrétní doby. Vzhledem k tomu, že nebyl řádně vyzván k odevzdání řidičského průkazu, potom tento neodevzdal a považoval tedy za přirozené, že následně, po výkonu trestu, smí bez dalšího vozidla opět řídit. Navíc, pokud jde o vykonání zbytku trestu, pak se jednalo o dobu od 15. 5. 2020 do 15. 12. 2020, tedy jde o dobu zhruba 7 měsíců. Nejedná se tak o dobu zákazu činnosti přesahující 12 měsíců, kdy po této době je nutné opětovně provést zkoušku způsobilosti řídit motorová vozidla. 7. V souvislosti s přestupkem spočívajícím v porušení povinnosti žalobce vyplývající z ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, kdy žalobce řídil motorové vozidlo, u něhož skončila platnost technické prohlídky žalobce namítl, že policejní ani správní orgán prvého stupně nijak nezjistili a nezabývali se tím, zda je vozidlo skutečně způsobilé k silničnímu provozu či nikoliv. Žalobce má zato, že se nelze omezit pouze na formální konstatování o „propadlém“ štítku, ale je nutno zvážit, zda skutečně vozidlo bylo nezpůsobilé, a tedy ohrožovalo silniční provoz či nikoli. Žalobce má přitom zato, že vozidlo bylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a vše bez problémů fungovalo. 8. Žalobce dále sporoval př