33 A 33/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 33/2025- 41 - text  8 33 A 33/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: Q. T. N., narozený X, t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty, zastoupený Ing. K. T. T., obecným zmocněncem, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 27. 7. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2025, č. j. OAM-759/BA-BA01-BA06-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 2. 7. 2025 byl žalobce kontrolován hlídkou PČR. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) s platností do 30. 5. 2030, zadávající stát Maďarsko, kdy mu bylo vydáno rozhodnutí o navrácení s lhůtou k dobrovolnému vycestování do 7. 6. 2025 a jeho doklad povolení k pobytu v Maďarsku je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Žalobce byl proto zajištěn za účelem vycestování podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Poté dne 8. 7. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025, č. j. OAM-759/BA-BA01-BA06-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 25. 10. 2025. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby vytýkal žalobce žalovanému nedostatečné posouzení osobních a rodinných poměrů žalobce, kdy při rozhodování zcela opomenul, že žalobce má zajištěné ubytování na adrese M. B. Tato skutečnost výrazně snižuje riziko jeho nepřítomnosti při dalším řízení a měla být zohledněna jako méně restriktivní opatření než setrvání v ZZC. Dále vytýkal žalobce žalovanému nepřiměřenost pokračujícího omezení osobní svobody. Nepřiměřenost spatřoval žalobce v délce svého zajištění v ZZC Balková. Dlouhodobé omezení osobní svobody považoval za nepřiměřené zejména s ohledem na své osobní poměry a skutečnost, že je připraven spolupracovat s orgány ČR a plnit své povinnosti. Žalobce spatřoval nedostatky napadeného rozhodnutí také v nedostatečném posouzení možnosti uložit jednu z možností v podobě zvláštního opatření ve smyslu ustanovení § 47 zákona o azylu. Žalobce má zajištěné trvalé místo pobytu a je připraven pravidelně se hlásit příslušnému orgánu či se podrobit jiným alternativním opatřením. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 3. 9. 2025 žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí a má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil, a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Popsal zde jím zjištěný skutkový stav a zdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem oddálit správní vyhoštění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. S ohledem na výše uvedené dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění a že z důvodu jeho jednání by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo zcela nedostačující a neúčinné, a proto za účelem realizace vyhoštění přistoupil k jeho zajištění a umístění v ZZC. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Ze správního spisu soud zjistil následující. Dne 2. 7. 2025 byl žalobce kontrolován hlídkou PČR. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v SIS s platností do 30. 5. 2030, zadávající stát Maďarsko, kdy mu bylo vydáno rozhodnutí o navrácení s lhůtou k dobrovolnému vycestování do 7. 6. 2025 a jeho doklad povolení k pobytu v Maďarsku je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Do policejního protokolu o podání vysvětlení dne 2. 7. 2025 žalobce mimo jiné sdělil, že je svobodný a bezdětný, rodinu tvoří jeho rodiče a jeden bratr, kteří žijí ve Vietnamu. Popsal, že do schengenského prostoru přicestoval letecky dne 12. 7. 2024 a to do Maďarska na vízum, které si vyřídil na maďarském zastupitelském úřadě ve Vietnamu přes agenturu. Platnost víza byla do 20. 9. 2024. Následně dostal pracovní povolení, které mu zařídila firma Vendégmunkás, kde pracoval jako skladník a bylo platné do 9. 5. 2026, zde pracoval asi jeden měsíc a jelikož zde byla nízká mzda, tak práci ukončil a šel pracovat do jiné firmy, kde pracoval až do konce června 2025. Uvedl, že do ČR přijel před dvěma dny vlakem z Budapešti do Prahy, aby navštívil bratrance v Mladé Boleslavi, kde chtěl zůstat do 5. 7. 2025 a poté chtěl odjet do Polska, kde má zažádáno přes prostředníka o pobyt. Do 7. 7. 2025 měl zaplatit zálohu 2000 EUR a po vyřízení žádosti měl doplatit 4000 EUR, zatím nic neplatil. Sdělil, že nevěděl o tom, že mu byl ukončen pobyt v Maďarsku a ani neví, že jeho maďarský doklad je v pátrání. V současné době bydlí v Mladé Boleslavi u bratrance, přesnou adresu nezná. Na území ČR nemá žalobce žádný majetek, závazky či pohledávky a nesdílí společnou domácnost s občanem EU, finanční prostředky na vycestování z ČR má. Uvedl, že nechce využít možnosti dobrovolného návratu do vlasti, bude čekat, jak dopadne jeho žádost v Polsku, potřebuje peníze na splacení dluhu ve Vietnamu. Uvedl, že mu v domovské zemi nehrozí žádné nebezpečí ani mučení, trest smrti, nelidské či ponižující zacházení nebo trest anebo jiné vážné nebezpečí. Žalobce byl zajištěn za účelem vycestování podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, poté dne 8. 7. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025, č. j. OAM-759/BA-BA01-BA06-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v ZZC; ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 25. 10. 2025. 8. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“. 9. Dle § 47 odst. 1 zákona o azylu „Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.“ 10. Podle § 47 odst. 2 zákona o azylu „Ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ 11. Nejdříve se soud zabýval tím, zda v případě žalobce byly splněny podmínky pro jeho zajištění a aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. K tomu soud uvádí, že v projednávané věci žalovaný postupoval podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a žalobce zajistil proto, že jednak byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v ZZC, a jednak existovaly oprávněné důvody domnívat se, že tuto žádost žalobce podal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoli mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve (žádost nepodal neprodleně v době pobytu na území ČR či Maďarska), ač mu v tom nic nebránilo; žádost podal až po zadržení Policií ČR, ač po celou dobu pobytu se pohyboval na území ČR volně). Zákon o azylu obecně k podání žádosti nestanovuje lhůtu, není zde žádná lhůta počítaná od vstupu cizince na území. Stanovuje pouze lhůtu 7 dnů od informování o možnosti podat takovou žádost v zařízení pro zajištění cizinců (§ 3b zákona o azylu). Podání žádosti o mezinárodní ochranu s časovým prodlením je však typické pro účelové žádosti. Věrohodnos