— Nejvyšší správní soud

33 A 8/2025- 58 - text  9 33 A 8/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: D. P., nar. X, bytem X právně zastoupen Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Fibichova 218, 276 01 Mělník proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje – odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Závodní 353, 360 06 Karlovy Vary v řízení o žalobě ze dne 19. 3. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2025, č. j. KK/24/DS/25-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Magistrátu Karlovy Vary, odbor dopravy č. j. 47988/OD-P/24 ze dne 20. 11. 2024 (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil z nedbalosti tím, že dne 12. 5 2024 v 13.34 hod. v obci Děpoltovice, na silnici č. III/2206, poblíž domu č.p. 16 řídil jízdní soupravu složenou z osobního vozidla zn. BMW X5, SPZ X a přípojného vozidla zn. Humbaur Pegasus SPZ 1UJ 2292, přestože v této době nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění k řízení této jízdní soupravy. Svým jednáním porušil ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a za spáchání tohoto přestupku mu byl dle § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu uložen správní trest pokuty ve výši 25 000 Kč a dle ust. § 125c odst. 6 písm. a) téhož zákona správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce trvání 18 měsíců ode dne nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč. 2. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobce bránil odvoláním, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že se odvolání dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítá a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. II. Žaloba 3. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, zasahující do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, řízení před správními orgány trpí vadami představujícími podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, trpí nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů a skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, zejména nebylo řádně odůvodněno, proč nedošlo k odečtu. Správní orgán plete skutečnosti, kolik žalobce dosáhl bodů, a kolik mu bylo odečteno, a z odůvodnění správního orgánu nevyplývá, jestli 12 bodů stačí pro odečet či již ne. 4. Žalobce si není vědom skutku ohledně uvedených dat, že by měl spáchat uvedený přestupek. Skutek se nestal, není ani přestupkem či správním deliktem, byla porušena zásada in dubio pro reo, byla porušena i zásada praesumpce neviny, neboť nelze praesumovat, že se žalobce dopustil deliktu, když dosud není pravomocně vyslovena vina. 5. Správní řízení bylo v rozporu s právními předpisy, neboť žalobci nebylo umožněno seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutím, neboť mu nebylo sděleno, k jakému dni hodlá správní orgán vydat rozhodnutí, čímž došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalovaný žalobce jako účastníka nevyzval, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí, vyrozumění v intencích tohoto navíc žalovaný neměl zaslat při zahájení správního řízení, ale před vydáním samotného rozhodnutí. Žalovaný zkrátil práva žalobce a řádně mu neumožnil vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí výzvou až poté, co bude provedeno ústní jednání. Toto nelze nahrazovat oznámením o řízení o přestupku a tam uvádět jakousi výzvu k vyjádření k podkladů, neboť tohoto práva může obviněný z přestupku využít až poté co bude provedeno ústní jednání. 6. Žalobce dále namítal, že uložený trest je nepřiměřený, neboť správní orgán musí respektovat existující polehčující okolnosti, musí zkoumat povahu a závažnost přestupku, což v tomto případě nezkoumal ani blíže neobjasnil. Správní orgán však neuvedl ani nevysvětlil, jakým způsobem přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, zejména ohledně zhodnocení povahy a závažnosti přestupků, osobních poměrů žalobce, polehčujících a přitěžujících okolností, a v důsledku toho je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nesprávně byla při ukládání sankce vyhodnocena povaha a závažnost jednání. 7. Žalobce se uvedeného protiprávního jednání nedopustil, skutek se nestal tak, jak je popisován v rozhodnutí a nelze jej kvalifikovat jako přestupek podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Z těchto důvodů je rozhodnutí nezákonné, nicotné a nepřezkoumatelné, chybí prokázání subjektivní stránky přestupku, úmyslu i nedbalosti. V odůvodnění absentuje vysvětlení, jak byla naplněna materiální stránka přestupku s odkazem na ust. § 5 zákona o přestupcích, chybí prokázání objektivní stránky přestupku, tj. není zřejmé, jestli k jednání došlo skutečně na pozemních komunikacích, na které konkrétně, a to jejím zákonným číselným označením řádně ve výroku rozhodnutí, jinak zakládá závažnou vadu ve vymezení děje, tedy objektivní stránky přestupku. 8. Rovněž není zřejmé, zda se nejednalo o skutkový omyl, a žalobce či jiná osoba se tak mohla domnívat, že jedná a řídí v souladu se zákonem a nedá se tedy hovořit o řízení v rozporu se silničním zákonem. Úřední záznam není důkazem ve smyslu správního řádu, slouží pouze jako podklad pro vydání rozhodnutí, má pouze informativní charakter. Nebyla doložena žádná videodokumentace potvrzující, že se žalobce dopustil protizákonného jednání, přičemž policie má zákonnou povinnost zákroky zdokumentovat, nikde není žalobcův podpis dosvědčující údajný přestupek. S vyzváním osoby ke splnění povinnosti souvisí i povinnost strážníka či policisty poučit osobu o jejích právech dle § 6 odst. 2 zákona o obecní policii či dle § 13 zákona o Policii ČR. Splnění této povinnosti není nijak doloženo, což přestavuje zcela zásadní procesní vadu. Nikde není dokazováno či prokázáno, že v danou chvíli řídil žalobce, či zda jel v autě sám, nikde nejsou uvedeny jeho doklady a není vyfocený. Ve věci nebylo prokázáno, že žalobce porušil zákon o silničním provozu, tudíž není následek ani kauzální nexus. 9. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby bylo žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí mu předcházející zrušeno a věc byla správnímu orgánu I. stupně vrácena k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2025 zrekapituloval průběh správního řízení a v něm prokázaný skutkový stav. Uvedl, že se neztotožňuje s tvrzením žalobce, že nebyl dostatečně prokázán skutkový stav spáchání přestupku, neboť se nestal tak, jak je popisován v rozhodnutí, žalobce se jej nedopustil a nelze jej kvalifikovat jako přestupek ve smyslu zákona o silničním provozu, dále s tím, že byla krácena jeho procesní práva tím, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, neztotožňuje se ani s tvrzením, že uložené správní tresty jsou nepřiměřené. Konstatoval, že provedenými důkazy bylo na jisto postaveno kdo, kde, kdy a jak se přestupkového jednání dopustil a odmítá tvrzení žalobce, že jeho jednání nelze kvalifikovat jako přestupek ve smyslu zákona o silničním provozu. 11. Žalovaný uvedl, že žalobce byl v průběhu řízení opakovaně vyzýván k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, bylo mu umožněno pořídit si foto spisové dokumentace při nahlédnutí do spisu, byly mu na jeho žádost doručeny kopie protokolu o ústním projednání věci včetně protokolů o výslechu svědků, byl mu tedy dán dostatečný prostor k vyjádření se k podkladům. Žalobce se k nim písemně vyjádřil, při té příležitosti uvedl, že jej fotografie sice zachycuje sedícího na místě řidiče, avšak jedná se o opakované nasednutí do vozidla, kdy měl v úmyslu připravit doklady pro hlídku PČR, současně doznal záměnu řidiče, neboť skutečného řidiče chtěl chránit před policejní kontrolou, aniž by správnímu orgánu nabídl nějakou přijatelnou skutkovou realitu své verze příběhu. Jím tvrzená záměna řidiče však neměla a nemá takovou důkazní váhu, aby zvrátila důkazy prokazující, že řidičem jízdní soupravy byl právě žalobce, zejména pak váhu svědeckých výpovědí zasahujících policistů. 12. Ač žalobce popřel vinu, označil uložený správní trest za nepřiměřený s ohledem na povinnost správního orgánu přihlédnout k polehčujícím okolnostem při určení druhu a výměry správního trestu Správnímu orgánu vytkl, že slovně nerozvedl a nevysvětlil, jakým způsobem přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem a namítl, že se jej správní orgán na nic z aspektů uvedených v § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich nezeptal. Žalovaný se ani s tímto souborem námitek neztotožňuje. Řízení motorového vozidla bez příslušné skupiny řidičského oprávnění patří mez