33 Az 14/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 14/2025- 35 - text  10 33 Az 14/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: M. Z., narozený X, toho času pobytem v ČR X, zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem, sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 12. 5. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2025, č. j. OAM-190/ZA-ZA11-LE35-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 3. 4. 2025, č. j. OAM-190/ZA-ZA11-LE35-2025 rozhodl žalovaný o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 14. 2. 2025 tak, že je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil dle § 25 písm. i) téhož zákona. II. Žaloba 2. Na úvod žaloby konstatoval žalobce, že se se závěrem žalovaného neztotožňuje, a naopak má za to, že v řízení uvedl nové skutečnosti, které nebyly uvedeny v předchozí žádosti. Žalovaný pochybil, když se nezabýval meritem žádosti a řádně a pečlivě se nevypořádal s tvrzením žalobce týkajícím se existence represe ze strany státních orgánu či jinému pronásledování z relevantních důvodů a zásahů státních orgánu. Touto podstatnou novou okolností lze odůvodnit udělení doplňkové ochrany. Žalovaný řízení zastavil, aniž by dal žalobci možnost prokázat existenci tvrzených skutečností, a aniž by mu dal možnost prokázat, že mu v Tunisku hrozí nebezpečí vážné újmy. Žalobce uvedl, že se stal terčem represí ze strany státních orgánů a terčem zásahů státních orgánu, kvůli čemuž byl nucen opustit zemi původu. Žalobce tvrdí, že výhrůžky pronásledováním, mučením, nelidským zacházením a zabitím jsou opakované, aktuální a vážně míněné, přičemž orgány státní moci nejsou schopny žalobci v zemi původu poskytnout účinnou ochranu. S ohledem na nové okolnosti bylo povinností žalovaného provést pohovor za účelem úplného zjištění skutkového stavu věci. Žalobce k prokázání svých tvrzení a vazeb na území navrhuje provedení dokazování účastnickým výslechem, neboť zhoršení psychického stavu žalobce a aktuální poměry, které v předchozím řízení nebyly pečlivě zjištěny, by mohly být důvodem k opětovnému posouzení žádosti s ohledem na riziko vážné újmy, která žalobci v zemi původu hrozí v souvislosti s novými výhrůžkami zmařením života. Žalobce má za to, že uvedené nové skutečnosti prokazují nemožnost jeho návratu do Tuniska, kde by se ocitl bez účinné pomoci státních úřadů, bez přístřeší a kde by byl jeho život ohrožen. Žalovaný procesně pochybil tím, že se žalobcem neprovedl pohovor, čímž mu nedal možnost svá tvrzení prokázat a vysvětlit, nedal mu možnost v řízení uplatnit nové skutečnosti a nepoučil ho ani o případných vadách žádosti. Žalobce by mohl po poučení do protokolu uvést nové skutečnosti, které považuje za podstatné a relevantní z hlediska podané žádosti. Žalobce by se v zemi původu ocitl jako cizinec bez přístřeší a bez pomoci, kterou nejsou schopny zajistit státní orgány ani soukromé osoby. Žalobce má území ČR vytvořeno kvalitní sociální zázemí. Žalovaný si neopatřil aktuální informace o situaci v zemi původu, a to ani v rámci nezbytného individuálního posouzení případu žalobce. Je zřejmé, že žalovaný vycházel z informací neaktuálních a neposoudil individuální okolnosti projednávané věci. Závěr správního orgánu je spekulativní a není podložen důkazy. Pokud jde o bezpečností situaci v zemi, žalovaný si měl opatřit aktuální zprávy mezinárodních organizací a informace vycházející z objektivních zdrojů, a to i se zaměřením na humanitární ochranu. Žalobce poukazuje i na těžkou ekonomickou situaci v zemi původu, která přímo souvisí s poměry náboženskými a politickými a domnívá se, že by mohly být shledány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení azylu z humanitárního důvodu. Žalobce namítá, že žalovaný v předcházejícím řízení o udělení azylu porušil ustanovení § 12, §14, §16 a § 91 zákona o azylu i ustanovení § 3 správního řádu. Hlavním problémem současnosti je náboženská netolerance, extrémní chudoba značné části obyvatelstva, strach z násilí často páchaného na ženách i dětech a neschopnost státních orgánů problematiku řešit. I kdyby správní orgán k politickým a jiným důvodům podle § 12 zák. o azylu nepřihlédl, je dán důvod pro udělení azylu podle § 14a z humanitárního důvodu. Touto otázkou se správní orgán nezabýval, když řízení zastavil. Žalovaný porušil článek 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě ze dne 3. 6. 2025 žalovaný popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní. Dle žalovaného námitky žalobce neprokazují, že by v průběhu své činnosti porušil některá ustanovení správního řádu či zákona o azylu a následně vydal nezákonné či nedostatečně odůvodněné rozhodnutí. Z obsahu spisu plyne, že žalovaný dal žalobci možnost sdělit důvody ústně a písemně. Žalobce uvedl, že jeho důvody jsou stejné jako v předchozí žádosti, dům, ve kterém bydlel, byl zbourán, vláda chtěla ten dům, protože to bylo strategické místo na pláži. Dále doložil internetové články a dokument psaný jeho manželkou. Dále byl žalobce dne 10. 3. 2025 seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce této možnosti nevyužil, s podklady se seznámit nechtěl a ani se k nim nechtěl nijak vyjádřit. K dotazu, zda chce navrhnout doplnění podkladů pro rozhodnutí, prohlásil, že nechce nic doplňovat. Vzápětí však, když měl možnost uvést další skutečnosti nebo nové informace, které by měl žalovaný vzít v úvahu při posouzení jeho žádosti, prohlásil, že má oznámení pro komisi určené pro korupční případy, které by chtěl doplnit jako podklad a k tomu ještě přidat zprávy o lidech, kteří toto také udělali a teď jsou mrtví. Dodal, že 27. 12. 2024 této komisi oznámil, že legálně vlastní dům ve městě Susa a že ze strachu tam neuvedl své jméno. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobce měl možnost říci a předložit všechny skutečnosti rozhodné k žádosti o azyl a rovněž žalovaný učinil všechny kroky k řádnému zjištění stavu věci, přičemž k tomuto si opatřil i dostatečné podklady pro rozhodnutí, se kterými se žalobce nechtěl seznámit. Na tom, že jde o totožné, žadatelem již v předchozím řízení uváděné a správním orgánem posouzené důvody, nic nemění ani snaha žalobce dodat těmto již jednou uvedeným důvodům větší vážnosti jejich doplňováním a gradováním v současném řízení, konkrétně tvrzením, že jeho matce by bylo pozastaveno vyplácení důchodu, pokud by nepodepsal, že se domu vzdá. Ostatně žalobce výslovně prohlásil, že důvody jeho současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou shodné s těmi, které uváděl v řízení o předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, a že jiné důvody nemá. Co se týká žalobcem předložených materiálů, žalovaný opakuje, že obsahem článků jsou obecná tvrzení o přetrvávající korupci v tuniských státních institucích, popis kauzy přístavu Qamart a kritika údajného zneužívání veřejného majetku ze strany soukromých subjektů s přispěním státní nečinnosti. Ve stížnosti, která je formulována jako dopis státnímu zástupci, žalobce popsal svůj majetkoprávní spor ohledně domu v oblasti Sousse, přičemž tvrdil, že se stal terčem státních zásahů a že byl kvůli této situaci nucen emigrovat. Žalovaný pořídil překlad doložených materiálů, seznámil se s jejich obsahem a konstatuje, že z článků, ani z textu stížnosti nevyplývají žádné nové skutečnosti, ani to, že by žalobce čelil konkrétním represím ze strany státních orgánů či jinému pronásledování z důvodů relevantních podle zákona o azylu, nebo že by mu v Tunisku hrozilo nebezpečí vážné újmy. Vlastnoručně psaná stížnost v zásadě pouze opakuje tvrzení sdělená žalobcem již v rámci poskytnutí údajů a pohovoru v rámci správního řízení o jeho předchozí i současné žádosti o mezinárodní ochranu a mají spíše charakter jednostranného líčení majetkového sporu. Žalovaný vzal tuto písemnost v potaz jako další jeho vyjádření k téže věci. Doložené články pak s osobou žalobce a jeho konkrétním azylovým příběhem nijak nesouvisejí. Žalovaný uzavřel, že na základě citované informace o zemi původu v Tunisku nedošlo od doby, kdy byla posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od června 2023 k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti ve vztahu k jím uváděným důvodům, neboť ten neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení tvrzených obav žadatele o udělení mezinárodní ochrany a taková skutečnost nebo zjištění se ani neobjevily. Žalobce rovněž neuvedl ž