33 Az 4/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 4/2025- 24 - text  8 33 Az 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: S. E., narozený X, toho času pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený: Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, se sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 10. 2. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2025, č. j. MV-14416-3/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 29. 1. 2025, č. j. MV-14416-3/OAM-2025, rozhodl žalovaný o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 23. 1. 2025 tak, že řízení zastavil podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). II. Žaloba 2. Žalobce na začátek vytýkal žalovanému nezákonný postup, když o věci nerozhodoval věcně, nýbrž procesně. Dále žalobce namítal porušení ustanovení § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád), když žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný vzhledem k okolnostem daného případu. Další pochybení žalovaného spatřoval žalobce v neprovedení pohovoru za účasti tlumočníka; žalobce nebyl ve svém jazyce ani poučen (vyjma v angličtině předtištěných formulářů). Žalovaný nikterak žádost neposuzoval s ohledem na značný časový posun od poslední žádosti, neobstaral žádné použitelné podklady k bezpečnosti domovské země žalobce a defacto neposkytl žalobci zákonný prostor pro sdělení jeho azylových důvodů v rámci pohovoru v jazyce, kterému žalobce rozumí. Žalobce poté dále vytýkal žalovanému nedostatečné odůvodnění rozhodnutí, když pouze uvedl výčet předchozích žádostí, a neuvedl naopak žádný konkrétní důvod na základě kterého by bylo možné dojít k závěru, že se nelze ve smyslu § 11a odst. 3 zákona o azylu důvodně domnívat, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování. V uvedeném spatřoval žalobce fakt určité překotnosti řízení, kdy rozhodnutí, v tomto případě usnesení, bylo vydáno již po šesti dnech od podání žádosti. Pokud k tomu je připočten fakt stresu žalobce, který byl den před podáním žádosti zajištěn, dále skutečnost (dle informace žalobce) že v průběhu řízení nemohl využít tlumočníka, má tento rovněž za to, že samotný proces byl nezákonný a v jeho důsledku bylo vydáno nezákonné usnesení. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro to, aby žádost mohla být věcně přezkoumána, neboť podmínky v jeho domovské zemi se od poslední žádosti (cca před čtyřmi lety) zásadně horšily. Žalobce má za to, že neměl dostatek prostoru, aby dostatečně odůvodnil a doplnil svou žádost, a aby mohly být zjištěny skutečnosti podstatné pro posouzení žádosti jako nepřípustné. Je tak vycházeno prakticky výhradně z výčtu předchozích žádostí, a nikoliv z řádně zjištěného stavu věci. Žalovaný se při posuzování shora uvedeného nezabýval tvrzenými skutečnosti řádně, když nepřezkoumatelně tvrdil totožnost tvrzených důvodů, jako v předchozí žádosti, aniž by byl tento závěr učiněn procesně řádně a na základě řádně připojeného spisu, či spisů, řádně nezjišťoval aktuální bezpečnostní situaci v zemi žalobce, ani se o to nepokusil, byť tvrzené důvody závisí na plynutí času, kdy se hrozba újmy může i zvětšovat. Rovněž pak poukázal žalobce na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN, v roce 1992 (dále jen Příručka). Příručka se ve článcích 195. – 219. věnuje problematice „prokazování faktů“. Žalobce má za to, že pokud mu žalovaným nebyl poskytnut dostatek prostoru pro to, aby mohl být řádně zjištěn stav věci, nemůže mu vytýkat nedostatek součinnosti. Právní zástupce v tomto směru odkázal na rozhodnutí NSS č. j. 1 Azs 43/2009-66. Žalobce závěrem vytýkal žalovanému, že nebyl řádně seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, rovněž pak nebyl ani řádně poučen o možnosti se k těmto vyjádřit a případně doplnit dokazování. Stejně tak nebylo žalobci řádně sděleno při jednání, že případný pouhý obecný odkaz na předchozí žádost není dostatečným projevem vůle, kdy ani správní orgán nemohl vědět, na co přesně žalobce odkazoval. Pokud je takový odkaz nedostatečný, měl žalovaný povinnost žalobce o tomto poučit. Z výše uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Ve vyjádření k žalobě dne 25. 2. 2025 žalovaný uvedl, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již pátá v pořadí, a ve které jako důvod jejího podání neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, přestože byl poučen, že s ním nebude za tímto účelem veden žádný pohovor a musí tedy vše prezentovat v rámci své opakované žádosti. Žalovaný posoudil důvody další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a provedl srovnání s tvrzeními, která učinil žalobce v předcházejících správních řízeních. Žalobce ani v aktuálně podané žalobě nekonkretizoval žádné azylově relevantní skutečnosti, pro které opětovně o udělení mezinárodní ochrany žádá. Žalovaný po zhodnocení i vzájemném porovnání výpovědí žalobce ve všech předcházejících řízeních nedospěl k závěru, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování jeho osoby z důvodů uvedených v ustanovení § 12 nebo mu hrozilo bezprostřední nebezpečí vážné újmy podle ustanovení § 14a zákona o azylu. Nedůvodnou shledal žalovaný také námitku týkající se nedostatečného poučení o průběhu řízení o další opakované žádosti o mezinárodní ochranu. V tomto směru žalovaný konstatoval, že poučení pracovníka PřS nemá být návodem, co by měl žalobce udělat, aby dosáhl žádaného výsledku. Žalobce namítá, že nebyl dostatečně poučen, nespecifikuje však, o jaká konkrétní práva se v důsledku absentujícího poučení nemohl v řízení opřít. Pracovník PřS dal žalobci letáček v angličtině, kde bylo poučení o další opakované žádosti, toto poučení žalobce dne 23. 1. 2025 vlastnoručně podepsal. Žalovaný upozornil, že dne 18. 10. 2005 byl proveden s žalobcem pohovor, který byl na jeho žádost veden v jazyce anglickém za přítomnosti kvalifikovaného tlumočníka anglického jazyka, tudíž poučení ze dne 23. 1. 2025 bylo rovněž v angličtině. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Žalovaný souhlasil s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání. Žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto byl jeho souhlas s takovým postupek dle § 50 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), presumován; soud neshledal k nařízení jednání důvod, a proto rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba není důvodná. 7. Ze správního spisu má soud za prokázané, že v případě žalobce se skutečně jedná o další opakovanou žádost dle § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť se jedná již o jeho pátou žádost. 8. Dále má soud ze správního spisu za prokázané, že: - první žádost žalobce na území ČR je datována ke dni 18. 10. 2005. Svou žádost tehdy žalobce odůvodnil především obavou z rodiny ze strany svého otce, jejíž členové po něm vyžadovali rituální praktiky, se kterými nesouhlasil, za což mu od nich hrozila smrt. Řízení o žádosti bylo skončeno rozhodnutím ze dne 2. 11. 2005, č. j. OAM-793/LE-PA03-PA03-2005 (nabylo právní moci dne 7. 11. 2005), jímž byla žádost žalobce zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. - druhá žádost na území ČR je datována ke dni 9. 5. 2018; žalobce ji tehdy odůvodnil obavou o život ze strany muslimů vzhledem k jeho křesťanskému vyznání, a také snahu o legalizaci pobytu na území ČR. Řízení o žádosti bylo skončeno rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019, č. j. OAM-401/ZA-ZA11-K03-2018 (nabylo právní moci dne 14. 8. 2019), jímž nebyla udělena žalobci žádná z forem mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, §14a a § 14b zákona o azylu. - třetí žádost žalobce na území ČR je datována ke dni 16. 2. 2021. Svou žádost tehdy žalobce odůvodnil především obavou z návratu do vlasti z důvodu krize a toho, že se tam nemá kam vrátit. Řízení o žádosti bylo skončeno usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. MV-27764-2/OAM-2021 (nabylo právní moci dne 8. 3. 2021), jímž bylo řízení podle § 11a odst. 3 zákona o azylu zastaveno pro nepřípustnost další opakované žádosti. - čtvrtá žádost žalobce na území ČR je datována ke dni 15. 3. 2021. Svou žádost tehdy žalobce nijak neodůvodnil. Řízení o žádosti bylo skončeno usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. MV-45652-2/OAM-2021 (nabylo právn