33 Az 7/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 7/2025- 26 - text  9 33 Az 7/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. L. T. zastoupený: Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 31. 3. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2025, č. j. OAM-1733/BA-BA07-HA06-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Napadeným rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, č. j. OAM-1733/BA-BA07-HA06-2024 bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 31. 12. 2024 tak, že se dle § 12, § 13 a § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), mezinárodní ochrana neuděluje. II. Žaloba 2. Žalobce na úvod žaloby vytýkal žalovanému nesprávné vyhodnocení důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu z hlediska problémů hrozících mu ze strany lichvářů ve Vietnamu. Žalobce vyjádřil nesouhlas s odůvodněním žalovaného, neboť ten v rámci svých úvah opomíjí fakt, že žalobce sám je v ČR a není zřejmé, jak by se měl domáhat ochrany u orgánů Vietnamu, a teprve po neúspěšnosti této ochrany se vrátit do ČR a žádat o mezinárodní ochranu. Kromě toho žalovaný opomíjí, že pokud se žalobce vrátí do Vietnamu a bude se neúspěšně domáhat ochrany proti lichvářům u tamních orgánů veřejné moci, nastanou přesně ty důsledky, před kterými se chce azylem v ČR ochránit. Je tedy zřejmé, že se ve svém případě nemůže při ohrožení ze strany lichvářů obrátit na příslušné orgány Vietnamu bez toho, že by se sám ohrozil. Dále žalobce nesouhlasil ani se závěry žalovaného stran poskytování ochrany před lichvou ve Vietnamu. Žalobce namítá, že uvedené úvahy jsou pouze teoretické a nezabývají se tím, jaká je skutečná možnost domáhat se účinně ochrany a svých práv pro oběti lichvy v praxi. Podle žalobce opomíjí žalovaný vysokou míru korupce ve Vietnamu, která mu musí být známa z vlastní činnosti. Přestože se příslušné orgány Vietnamu snaží korupci potírat, její míra je nesrovnatelně vyšší než v ČR. Právnímu zástupci žalobce je ze zastupování vietnamských občanů v obdobných věcech známo, že lichváři, u kterých se zadlužili, mají vždy krytí ze strany policie, takže možnost domáhat se ochrany je vyloučena. Naopak v případě informování policie se situace oběti lichvy výrazně zhorší. Ostatně žalobce na to upozorňoval v rámci pohovoru již v odpovědi na první otázku, kde uvedl: „Pokud bych to nahlásil na policii, tak by si mě ta černá společnost našla a zabili mě i moji rodinu“. Většina žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří jsou vietnamskými občany a z Vietnamu uprchli před lichváři, tuto situaci považují za všeobecně známou a v azylovém řízení ji nezmiňují, stejně jako to neučinil žalobce. Žalovanému musí být i z jeho praxe známo, že takových žadatelů o mezinárodní ochranu, jako je žalobce, je větší množství, a to, že se ve snaze najít ochranu před lichváři neobrací na příslušné vietnamské orgány, ale raději odchází do zahraničí, musí mít důvod v nějaké systémové nemožnosti domáhat se ochrany. Žalovaný však tuto svoji znalost, kterou musí mít k dispozici z jiných případů stejně jako právní zástupce, v napadeném rozhodnutí nezmiňuje a v rámci svých úvah ji nijak nehodnotí. Dále rozporoval žalobce informace plynoucí ze zprávy MZV ČR č.j. 10348-6/2025-MZV/LPTP ze dne 21. 1. 2025. Odpovědi obsahují pouze všeobecné informace ohledně právní úpravy půjček ve Vietnamu, legislativy týkající se lichvy a podobně, neobsahují žádné informace ohledně skutečné vymahatelnosti práva pro oběti lichvy, pokud se obrátí na policii, která sama s lichváři spolupracuje. Žalobce proto namítá, že žalovaný měl v tomto smyslu dokazování doplnit, aby pro svoje rozhodnutí měl k dispozici nejen informace o vietnamské právní úpravě, ale i informace o skutečné vymahatelnosti práv z této právní úpravy vyplývající. V odpovědi MZV ČR nejsou obsaženy žádné informace o míře korupce v případě orgánů Vietnamu a o možné spolupráci lichvářů s policií na úkor obětí lichvy. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že mu měla být minimálně udělena doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 15. 4. 2025 žalovaný vyjádřil nesouhlas se žalobními námitkami, neboť nedokládají vytýkaná porušení. Při rozhodování vzal žalovaný v úvahu žalobcem uvedené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a má za to, že přijaté řešení odpovídá okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Žalovaný trval na správnosti svého rozhodnutí, neboť dle jeho názoru zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Žalovaný shrnul, že si žalobce ve Vietnamu zapůjčil peníze od černé společnosti a od banky, a proto si chce na území ČR najít zaměstnání, aby mohl svůj dluh splatit. Žalovaný je tak nucen konstatovat, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu převážně z ekonomických důvodů. Dále žalovaný konstatoval, že dle vlastních slov žalobce ve vlasti neměl žádné problémy se státními orgány nebo bezpečnostními složkami, tudíž se v případě vyhrožování od černé společnosti může na tyto orgány obrátit. Při pohovoru byla žalobci položena otázka, zda mu černá společnost nějakým způsobem vyhrožovala a sám žalobce na tuto otázku odvětil, že mu vyhrožováno nebylo. Žalobcovu námitku ohledně ohrožení ze strany lichvářů tak žalovaný považuje za irelevantní. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. Žalobní argumentaci naopak považuje za nezpůsobilou zpochybnit důvodnost rozhodnutí. Žalovaný k námitce žalobce v této souvislosti zdůraznil, že žalobcovu žádost posuzoval nikoliv jako bezpečnou zemi původu, ale zabýval se hodnocením Vietnamu z pohledu všech forem mezinárodní ochrany, kdy neshledal důvod pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Jednání před soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Žalovaný i žalobce souhlasili s tím, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání. Soud neshledal k nařízení jednání důvod, a proto rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Ze správního spisu má soud mimo jiné za prokázané, že dne 31. 12. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 27. 1. 2025 poskytl údaje k podané žádosti a konkrétně sdělil, že nemá žádné náboženské vyznání ani politické přesvědčení, není členem žádné politické strany. Je svobodný, bezdětný. Ve vlasti naposledy žil v obci K. T., v okrese K. A., v kraji H. T. K průběhu cesty z vlasti uvedl, že v červnu roku 2024 odcestoval z Vietnamu do Maďarska s platným pracovním vízem, tam pobýval dva měsíce bez práce. Prostřednictvím internetu nalezl firmu, která zprostředkovávala zaměstnání a legalizaci pobytů v ČR, proto v srpnu roku 2024 vycestoval vlakem do ČR. Kromě Maďarska a ČR nepobýval na území jiných států EU. V Maďarsku měl uděleno pracovní vízum pravděpodobně s platností do dubna roku 2025. Jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR je žádostí první. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je zdravý. Proti jeho osobě nebylo vedeno žádné trestní stíhání v zahraničí ani v ČR. O mezinárodní ochranu v ČR žádá, neboť se nemůže vrátit do Vietnamu, má velké dluhy a obavy z věřitelů v případě nesplacení dluhů. V průběhu pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 28. 1. 2025 žalobce uvedl, že z Vietnamu odjel za prací. Ve vlasti si na cestu půjčil 700 miliónů dongů s vysokým úrokem, část od „černé společnosti“ a druhou část od banky. Vycestoval do Maďarska, kde dva měsíce čekal na nabídku práce a pracovní povolení. V Maďarsku potkal známé, a ti mu sdělili informaci o možnosti práce na statku v ČR, kde po tříměsíční zkušební době získá pracovní smlouvu a pobytové povolení. Dne 20. 12. 2024 byl zadržen policií ČR, kdy se dozvěděl, že pracovnímu povolení skončila platnost dne 4. 12. 2024. Uvedl, že v Maďarsku odvedl 700 eur státu a v ČR zaplatil společnosti Sangu za zprostředkování pracovního a pobytového povolení. Po zadržení policií požádal o mezinárodní ochranu, neboť se nemůže do Vietnamu vrátit kvůli velkému dluhu. Má obavu o svůj život, domnívá se, že pokud by nahlásil vyhrůžky věřitelů policii, sle