2 Afs 62/2017 — Nejvyšší správní soud

55 Af 8/2024- 58 - text  8 55 Af 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: Mivika s.r.o., sídlem Sokolovská 613/24, Kynšperk nad Ohří zastoupena advokátem Mgr. Martinem Kolářem, sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín proti žalovanému: Celní úřad pro Karlovarský kraj, sídlem Dubová 246/8, Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2024, č.j. 90529-7/2024-540000-11, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2024, č.j. 90529-7/2024-540000-11, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 228 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Martina Koláře, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 9. 2024, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2024, č.j. 90529-7/2024-540000-11, jímž žalovaný ve věci žalobkynina podání označeného jako „Žádost o prominutí daně“ za účelem prominutí příslušenství daně v celkové výši 800 645 Kč žalobkyni nevyhověl, žádost o prominutí příslušenství daně zamítl a podle § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) řízení zastavil. II. Žaloba 2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný „zamítnutí žádosti o prominutí příslušenství daně nevyhověl“, neboť žalobkyně dle něj neprošla testem „daňové spolehlivosti“. Tento test žalovaný provedl podle metodiky uvedené v odůvodnění rozhodnutí. Zdroj či původ této metodiky žalovaný v rozhodnutí neuvádí, nicméně je zřejmé, že sestává z posouzení naplnění několika kritérií, která zjevně směřují k aplikaci § 259c daňového řádu. Žalobkyně podle odůvodnění rozhodnutí jedno z vymezených kritérií nesplnila, a to konkrétně kritérium, aby žadatel nebyl „osobou, jíž byla uložena pokuta dle daňových nebo celních předpisů, nesouvisející s příslušenstvím daně, o němž je rozhodováno a jejíž horní hranice je zákonem stanovena na min. 250 tis. Kč“. Žalovanému (správně: žalobkyni, pozn. soudu) byla totiž dne 29. 11. 2021 uložena rozhodnutím žalovaného sp.zn. 05018226/004/9/2021 pokuta ve výši 5 000 Kč za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy (dále jen „rozhodnutí o pokutě“). 3. Žalobkyně konstatovala, že dle důvodové zprávy k § 259c daňového řádu „závažnost porušení musí být v konkrétním případě najisto postavena prostřednictvím dostatečného odůvodnění rozhodnutí správce daně. Za závažné porušení nelze označit každé porušení daných zákonů, ale pouze takové porušení, které dosáhne určité intenzity.“. Podle ustálených závěrů soudní praxe správní soudy v rámci přezkoumávání rozhodnutí o prominutí daně prověřují, zda toto bylo vydáno v řádném řízení, vymezeném normami hmotného i procesního daňového práva s vyloučením případné svévole rozhodujícího orgánu (např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 Afs 15/2007). Soudní praxe také vymezila limity správního uvážení. Tyto limity nalezla především v principech vyplývajících z ústavního pořádku České republiky, jako je např. zákaz libovůle, princip rovnosti, objektivnost a nestrannost a proporcionalita mezi negativními dopady rozhodnutí na práva a zájmy osoby a sledovaným účelem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soud sp.zn. 6 A 25/2002, sp.zn. 11 Afs 78/2011). Uplatněním různých metodik při aplikaci § 259c daňového řádu se správní soudy již několikrát zabývaly a zaujaly v tomto směru shodný postoj, který se dá vyjádřit následujícím: Pokud správce daně dospěje k závěru, že došlo k některé ze situací definovaných v dané metodice (např. metodika dle pokynu GFŘ-D-29), musí z jeho rozhodnutí také jednoznačně vyplynout, že daná situace v konkrétním případě skutečně naplňuje znaky pojmu užívaného zákonem, konkrétně v § 259c daňového řádu; jinými slovy závažnost porušení nemůže vyplývat pouze toho, že je definováno v dané metodice, ale musí být zřejmá přímo ze samotného porušení (viz často citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp.zn. 29 Af 154/2018). Správce daně nesmí ustrnout pouze na mechanické aplikaci dané metodiky, aniž by současně vysvětlil, proč byla naplněna vylučovací klauzule dle § 259c odst. 2 daňového řádu. Správce daně tudíž nesmí opominout vysvětlit, proč dané jednání představuje závažné porušení daňových předpisů (viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 43 Af 20/2019). To je dáno tím, že žádnou metodiku takového typu nelze stavět nad zákon. 4. Dle žalobkyně se žalovaný ve svém rozhodnutí spokojil s pouhou mechanickou aplikací kritérií metodiky použité při testu daňové spolehlivosti, aniž by blíže zkoumal a vypořádal se s tím, zda a nakolik nesplnění těchto kritérií představuje porušení daňových předpisů, jak je má na mysli § 259c daňového řádu. V tomto směru se zejména opominul zabývat intenzitou a charakterem porušení povinností, v jejichž důsledku byla žalobkyni v rozhodnutí o pokutě uložena pokuta v nepatrné výši 5 000 Kč za prakticky banální opomenutí; přitom existence rozhodnutí o pokutě bylo jediným důvodem zamítnutí žádosti o prominutí příslušenství daně. Z rozhodnutí o pokutě přitom samo o sobě nijak nevyplývá, že by bylo vydáno v důsledku závažného porušení povinností žalobkyně stanovených daňovými předpisy. V daném případě se jednalo o pouhou opožděnou registraci k podávání výkazů INTRASTAT (žalobkyně se namísto 18. 10. 2021 k INTRASTAT zaregistrovala až 26. 11. 2021). Sám žalovaný přitom v rozhodnutí o pokutě uvádí, že jde především o „statistické funkce podávaných hlášení pro INTRASTAT“. Tato opožděná registrace tudíž neměla žádný dopad na řádnou správu a placení příslušných daní. Porušení povinností mělo spíše formu administrativního nedopatření, navíc krátkodobého. Bagatelnost tohoto žalobkynina jednání dokazuje i spíše symbolická výše uložené pokuty – příslušné předpisy umožňují za tento přestupek uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. 5. Dle žalobkyně je tedy zřejmé, že žalovaný své rozhodnutí vydal zjevně v rozporu s hmotnými a procesními předpisy (řádně neaplikoval zákonem upravenou podmínku dle § 259c daňového řádu o absenci porušení daňových nebo účetních právních předpisů „závažným způsobem“) a mimo rámec limitů pro správní uvážení, kdy chybí zejména posouzení proporcionality mezi negativními dopady rozhodnutí žalovaného na zájmy žalobkyně a sledovaným účelem zákona (zejména když z důvodové zprávy k § 259c daňového řádu vyplývá, že sledovaným účelem zákona není znemožnit prominutí příslušenství daně z důvodu jakéhokoliv porušení daňových a účetních předpisů, ale pouze z důvodů závažných). III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že úvahy žalobkyně uvedené v odst. 2 odůvodnění rozsudku jsou správné, a připustil, že v napadeném rozhodnutí absentuje odkaz na konkrétní zdroj, kde jsou uvedena kritéria pro „daňovou spolehlivost“. Nicméně konkrétní body této metodiky rozhodné pro úspěšné absolvování testu daňové spolehlivosti napadené rozhodnutí žalovaného obsahuje a stejně tak obsahuje i závěr, zda žalobkyně konkrétní kritérium splnila či nikoliv, spolu s jeho příslušným zdůvodněním. V případě prověření daňové spolehlivosti bylo užito metodické informace č. 6/2022 - Postup správce daně při rozhodování o prominutí příslušenství daně, která je volně přístupná na internetových stránkách celní správy (https://celnisprava.gov.cz/cz/Stranky/metodika.aspx). Žalobkyně tedy byla napadeným rozhodnutím obeznámena, že neuspěla v konkrétním bodě následujícím způsobem: „Žadatel je osobou, jíž byla uložena pokuta (za spáchaný přestupek/platební delikt podle daňových a/nebo podle celních předpisů), která nesouvisí s příslušenstvím daně, o němž je rozhodováno, a jejíž horní hranice je zákonem stanovena na min. 250 000 Kč, případně dvě a více pokut, jejichž horní hranice je nižší než 250 000 Kč; rozhodným okamžikem pro hodnocení je den spáchání přestupku, kterým se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán; Výsledek: ANO Bylo zjištěno, že žadateli byla rozhodnutím č.j. 175509-2/2021-540000-51 ze dne 29.11.2021 uložena pokuta ve výši 5.000 Kč za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy, a to za porušení ustanovení § 57 odst. 2 a § 58 odst. 3 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon (dále jen „celní zákon“), když jako osoba povinná vykazovat údaje o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a jinými členskými státy Evropské unie neprovedla registraci u předmětného celního úřadu a nevykázala údaje ve směru odeslání od referenčního období září roku 2021. Dle ustanovení § 56 odst. 4 celního zákona lze pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy (porušení uvedené povinnosti) uložit až do výše 1.000.000 Kč.“ 7. Žalovaný dále uvedl, že napadené rozhodnutí ve své výrokové části odkazuje na zákonná ustanovení § 101 a § 259 a následující daňového řádu, takž