5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

57 A 37/2024- 110 - text  7 57 A 37/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: F. S. bytem X zastoupen Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2024, č. j. PK-RR/2030/24, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Rokycany (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 29. 1. 2024, č. j. MeRo/706/OST/24 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), nařídil podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) odstranění stavby označené jako „Novostavba rodinného domu na p.p.č. Xa, k.ú. X, obec X“, jejímž vlastníkem je žalobce, nejpozději do 4 měsíců od právní moci rozhodnutí. Podle správního orgánu prvního stupně stavba vyžadovala vydání rozhodnutí ve společném územním a stavebním řízení podle § 94j stavebního zákona, případně vydání společného územního souhlasu a souhlasu s provedením stavby dle § 96a stavebního zákona. Žalobce stavbu provedl bez takového autorizačního úkonu stavebního úřadu. Žádost žalobce o dodatečné povolení stavby byla pravomocně zamítnuta. Správní orgán prvního stupně tak považoval podmínky pro nařízení odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona za splněné. 2. Žalobcovo odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí zamítl žalovaný shora uvedeným napadeným rozhodnutím a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 3. Žalobce v žalobě nepopíral, že stavbu provedl bez vyžadovaného autorizačního úkonu stavebního úřadu a že žádost žalobce o dodatečné povolení stavby byla pravomocně zamítnuta. Podle žalobce je však nutno testem proporcionality poměřit stavbou dotčený dílčí veřejný zájem na ochraně lesa a hospodaření v lese s žalobcovým zájmem na ochraně jeho obydlí podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 12 LZPS. Žalobce v odst. IV žaloby uvedl, že napadené rozhodnutí zasáhlo do jeho práva na soukromí podle čl. 10 odst. 2 LZPS a práva na respektování rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy. V žalobě však neuvedl na podporu tohoto tvrzení žádnou konkrétní argumentaci. Vzhledem k obecnému charakteru uvedeného tvrzení jej soud nepovažoval za žalobní bod (žalobce v žalobě neuvedl ničeho ke svým soukromým a rodinným vazbám souvisejícím se stavbou). Žalobce odkázal na rozsudek ESLP ze dne 21. 4. 2016, č. 46577/15, ve věci Ivanova a Cherkezov proti Bulharsku. K jednotlivým zde uvedeným kritériím uvedl žalobce následující: Žalobce umístil stavbu za účelem bydlení na pozemek před obdržením řádného povolení stavebního úřadu, avšak poté, co mu byly vydány povolení na stavbu vrtané studny, domovní čističky odpadních vod a montované garáže. V té době ale žalobce mobilhaus na pozemek pouze složil, a nejednalo se tak o stavbu či o výrobek plnící funkci stavby. Takové jednání nebylo nezákonné, a přesto správní orgán prvního stupně nařídil odstranění stavby. V návaznosti na rozhodnutí o dodatečném povolení stavby začal žalobce stavbu užívat a bydlet v ní, kdy v důsledku předchozích pravomocných rozhodnutí o povolení stavby vrtané studny, domovní čističky odpadních vod a montované garáže a kladných závazných stanovisek, subsumovaných v rozhodnutí o povolení stavby, měl legitimní očekávání řádného povolení stavby. Nezákonné jednání žalobce vykazovalo nízkou míru závažnosti, neboť spočívalo pouze v tom, že stavbu začal užívat před právní mocí rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Rozdíl v absolutní výškové bonitě přilehlých dřevin a vzdálenosti stavby od hranice lesa je jen v jednotkách metrů, tudíž zanedbatelný. K tíži žalobce nemůže jít nedochování dohody o vzdání se nároku na náhradu škody. Stavba je jediným možným a myslitelným žalobcovým bydlením, v případě jejího odstranění žalobce nebude mít kde bydlet. Žalobce uváděl údaje o prodeji svého původního bytu, svých závazcích z úvěrů, věku, zdravotním stavu, příjmech a nutných pravidelných výdajích a odkazoval na nepravomocné dodatečné povolení stavby. Zásah stavby do zájmu na ochraně lesa a hospodaření v lese lze řešit nutnými opatřeními podle § 22 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (vykácením nízkého rozsahu lesa), neboť se oproti odstranění jediného žalobcova obydlí jedná o mírnější řešení. Žalobce je rovněž ochoten strpět provedení opatření k zajištění bezpečnosti na jeho pozemku a finančně se na nich podílet do výše přiměřené jeho příjmu a mandatorním výdajům. V lokalitě, kde se stavba nachází, je obvyklé, že se stavby nacházejí v blízkosti lesních pozemků. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v řízení o odstranění stavby není prostor pro posouzení stavby z žalobcem tvrzených hledisek. Protože bylo pravomocně rozhodnuto, že stavbu nelze dodatečně povolit, správní orgány musely nařídit její odstranění. Soukromé zájmy stavebníka nelze zohlednit ani v řízení o dodatečném povolení stavby. 6. Podle žalovaného je napadené rozhodnutí zákonné a přezkoumatelné. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 7. Vzhledem k tomu, že oba účastníci vyjádřili souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (žalovaný ve vyjádření k žalobě a žalobce v podání ze dne 17. 2. 2025), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. V. Posouzení věci soudem 8. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě, přičemž neshledal žádné vady napadeného rozhodnutí, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 9. Soud předznamenává, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek. viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS 10. Žaloba není důvodná. 11. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. 12. Předmětem řízení v projednávané věci je rozhodnutí o odstranění stavby vydané podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Předmětem tohoto řízení není rozhodnutí o dodatečném (ne)povolení stavby. Řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby jsou dvě rozdílná samostatná řízení s odlišným předmětem a účelem a stavební úřad v těchto řízeních zkoumá splnění různých podmínek. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 10 As 312/2020-36, bod 13 13. Účelem řízení o odstranění stavby vedeného podle § 129 odst. 1 stavebního zákona je uvedení právního a skutečného stavu do souladu se stavem existujícím před provedením stavby. Řízení o odstranění stavby zahajuje stavební úřad, který také odpovídá za úplnost skutkových zjištění nezbytných k prokázání existence zákonných předpokladů k vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2024, č. j. 2 As 278/2023-62, bod 38 „Pro vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby je ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona podstatné to, zda 1) dotčená stavba je stavbou, jejíž provedení podléhá rozhodnutí, opatření či jinému úkonu vyžadovanému stavebním zákonem, 2) stavba byla provedena bez tohoto povolení a 3) k potřebnému povolení nedošlo ani dodatečně.“ srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 10 As 312/2020-36, bod 15; shodný závěr vyplývá i z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2024, č. j. 6 As 195/2023-39, bod 13; ze dne 24. 8. 2021, č. j. 3 As 423/2019-31, bod 18; či ze dne 9. 12. 2024, č. j. 7 As 235/2024-30, bod 16; nebo z rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 1. 2023, č. j. 57 A 80/2022-94, bod 51 14. Zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí o odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona určují obsah žalobních námitek, které mohou potenciálně založit důvodnost žaloby proti rozhodnutí o odstranění stavby vydaného podle tohoto ustanovení stavebního zákona. Žalobce tak může úspěšně namítat pouze to, že odstranění stavby nebylo nařízeno jejímu vlastníkovi nebo s jeho souhlasem stavebníkovi, že provedení stavby nepodléhá autorizačnímu úkonu stavebního úřadu, že stavbu provedl v souladu se zákonem vyžadovaným autorizačním úkon