63 Az 2/2025 – Krajský soud v Plzni

63 Az 2/2025- 61 - text  16 63 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobkyně: O. M., nar. X, bytem X, zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. OAM-653/ZA-ZA11-K01-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. OAM-653/ZA-ZA11-K01-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč, a to k rukám jejího zástupce, Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. OAM-653/ZA-ZA11-K01-2023, kterým žalovaný rozhodl o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se jí mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) neuděluje. Obsah žaloby 2. Úvodem své žaloby předeslala žalobkyně, že před Krajským soudem v Plzni jsou projednávány žaloby proti rozhodnutím žalovaného o žádosti o udělení mezinárodní ochrany jejího manžela (pod sp. zn. 35 Az 1/2025) a dcery (pod sp. zn. 17 Az 7/2025), přičemž celý azylový příběh rodiny se kompletně odvíjí od azylového příběhu jejího manžela. 3. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením naplnění podmínek § 12 písm. b) ZoA, dle nějž se cizinci udělí azyl, bude-li zjištěno, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Žalobkynin manžel byl před odjezdem ze země původu pronásledován v souvislosti se svým náboženským vyznáním a členstvím, potažmo pak funkcí, kterou zastával v církvi Nový život. Žalobkyně s manželem žalovanému podrobně popsali zacházení, kterému byl manžel (a potažmo pak celá rodina) ze strany kazašských správních orgánů vystaven, které dle jejího názoru objektivně splňují definici pronásledování. Manžel žalobkyně byl opakovaně kazašskými správními orgány zadržen a vyslýchán, a to zcela bezdůvodně. Byly proti němu použity vyšetřovací postupy, které se minimálně značně vymykají postupům povoleným a běžně využívaným v demokratickém právním státě. Ačkoliv proti manželu žalobkyně nebylo užito fyzické násilí, v rámci zadržení byl odvezen na dlouhou vzdálenost od místa pobytu a poté nucen k návratu pěšky. Tuto praktiku lze kromě omezení na osobní svobodě považovat za zásah do fyzické sféry člověka a lze ji podřadit minimálně pod termín nelidské či ponižující zacházení. Základní lidská práva manžela žalobkyně byla v rámci vyšetřování porušena například také v tom smyslu, že při zadržení mu nebyl umožněn přístup ke komunikaci s právním zástupcem, a tudíž mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Nelze opomenout ani psychický nátlak, kterému byl dlouhodobě podrobován, kdy mu bylo ze strany neznámých pachatelů opakovaně voláno, zvoněno na zvonek v místě bydliště, a dokonce došlo rovněž k pokusu o vloupání. 4. Manžel žalobkyně byl ze strany bezpečnostních složek v zemi původu skutečně pronásledován, přičemž není pochyb o tom, že se tak dělo v souvislosti s jejich náboženským přesvědčením. Cílem útoků je v podstatě celá církev Nový život, přičemž pronásledování čelí také množství dalších představitelů této církve. V případě manžela žalobkyně jsou tak naplněny dvě podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. b) ZoA, a sice že je pronásledován z důvodu náboženství a rovněž patří do pronásledované sociální skupiny. Vzhledem k provázanosti azylových příběhů má žalobkyně za to, že stejně jako jsou dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany u jejího manžela, jsou z obdobných důvodů dány důvody pro udělení také u žalobkyně a její dcery. Je téměř jisté, že také rodina manžela žalobkyně bude výše popsanému pronásledování vystavena, neboť její členky jsou rovněž členkami církve Nový život, a rovněž také jim již bylo vyhrožováno. 5. Žalovaný hodnotí azylový příběh rodiny žalobkyně jako ne zcela věrohodný a upozornil na údajné rozpory ve výpovědích, které byly žalobkyní a jejím manželem poskytnuty v rámci provedených pohovorů. Žalovaný hodnotil skutkové okolnosti účelově a soustředil se na detaily, které často nejsou vzhledem k celkové přesvědčivosti azylového příběhu natolik podstatné. Je přirozené, že vzhledem k délce doby od předmětných událostí budou v paměti žalobkyně a jejích rodinných příslušníků poněkud zkresleny. Azylový příběh rodiny je podle žalobkyně smysluplný a věrohodný, jelikož popsané skutečnosti plně odpovídají nejen materiálům obsaženým ve správním spise, nýbrž také informacím dostupným z dalších zdrojů. 6. Pokud měl žalovaný za to, že azylový příběh je nevěrohodný, měl povinnost to prokázat, což se mu nepodařilo. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek NSS ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 Azs 256/2023-65, v němž NSS k otázce věrohodnosti azylového příběhu uvedl, že při posuzování věrohodnosti je třeba postupovat uvážlivě. Žadatel nese břemeno tvrzení, které je dále ve vzájemné interakci se správním orgánem rozvíjeno a doplněno i břemenem důkazním. Jedná se o tzv. sdílené důkazní břemeno, neboť je rozloženo mezi žadatele a správní orgán. Fakta je povinen prokazovat primárně žadatel, správní orgán je povinen zajistit maximální množné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí výpověď žadatele, tak těch, co ji podporují. 7. V případě žalobkyně žalovaný tímto způsobem nepostupoval, pouze se soustředil na velmi detailní rozpory ve výpovědích a příliš se nezabýval skutečnostmi a důkazy, které tvrzení žalobkyně podporují. NSS v rozsudku ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, č. 4304/2022 Sb. NSS, přitom uvedl, že závěr správního orgánu o tom, že azylový příběh žadatele o mezinárodní ochranu či jeho část jsou nevěrohodné, je podmíněn důsledným přezkoumáním hodnověrnosti této výpovědi, na což by se měl zaměřit pohovor s žadatelem, a jeho výpověď by následně měla být řádně vyhodnocena dle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti, mezi nějž patří vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, otázka, zda je tato výpověď dostatečně konkrétní a její plausibilita ve světle relevantních informací o zemi původu. Lze shrnout, že pro posouzení věrohodnosti výpovědi žadatele je nutno zvážit, zda je žadatelem předestřený azylový příběh popsán dostatečně konkrétně a plausibilně; dále je nutno zvážit, zda jsou žadatelova tvrzení rozporná mezi sebou navzájem či s jinými důkazy, nutno je též posoudit, zda jsou žadatelem uváděná tvrzení v souladu se známými informacemi o zemi původu. 8. Výše popsaným způsobem žalovaný nepostupoval, přičemž žádným způsobem zmíněné indikátory neposoudil. Azylový příběh žalobkyně a její rodiny je nejen konzistentní a dostatečně konkrétní, nýbrž je také zcela plausibilní ve světle relevantních informací dostupných o zemi původu. Samotné podklady, které žalovaný pro vydání rozhodnutí nashromáždil, jejich tvrzení do značné míry podporují. Informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti svobod a lidských práv z 13. 3. 2024 hovoří o tom, že Kazachstán není možno vnímat jako demokratickou zemi s fungujícím právním systémem a klasickou dělbou moci. Z další úřední činnosti žalovaného vyplývá, že naplňování závazků z těchto úmluv a dodržování základních lidských práv a svobod není v této zemi realitou. Samotná zpráva poukazuje na případy mučení a jiného špatného zacházení, dokonce je popisuje jako „rozšířenou praxi bezpečnostních složek. Informace OAMP z 23. 2. 2024, Biblické středisko křesťanů evangelické víry Nový život města Almaty pak potvrzuje, že tato církev měla v minulosti mnohé problémy a že byla mimo jiné terčem kampaně v médiích a vyšetřována ze strany svých aktivit. Současně potvrzuje výpověď rodiny v tom smyslu, že M. M., jeho žen L. a S. Z. byli skutečně trestně stíháni a odsouzeni k několikaletým nepodmíněným trestům odnětí svobody. V neposlední řadě rovněž výslovně zmiňuje případ samotného manžela žalobkyně. 9. O pronásledování některých náboženských skupin ze strany státu hovoří i další podklady obsažené ve správním spise. Zpráva Fóra 18 z 5. 7. 2023, KAZACHSTÁN hovoří o 110 trestních stíhání za uplatnění svobody vyznání a víry a že od roku 2022 jejich počet ještě narostl. Přestože článek hovoří primárně o muslimské komunitě, uvádí, že režim obecně uplatňuje přísná omezení vztahující se na využívání svobody vyznání či víry. Také zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA uvádějí, že státní orgány Kazachstánu pokutovaly, zatýkaly, zadržovaly nebo uvězňovaly jedince z důvodu jejich náboženské víry nebo příslušnosti. Samotná církev Nový život byla rovněž výslovně zmíněna. 10