63 Az 4/2025 – Krajský soud v Plzni

63 Az 4/2025- 32 - text  8 63 Az 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: V. T. T., nar. X, st. příslušnost X, v ČR X, zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2025, č. j. OAM-1728/BA-BA07-HA06-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce svojí žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2025, č. j. OAM-1728/BA-BA07-HA06-2024. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žalobcově žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že ta se mu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) neuděluje. Žalobce se neztotožňuje se způsobem, kterým byla jeho žádost o mezinárodní ochranu posouzena. Žalobce o mezinárodní ochranu žádal proto, neboť si ve Vietnamu půjčil peníze od lichvářů. Peníze pak neměl, jak splatit. Z toho důvodu odcestoval do České republiky, ve které by chtěl zůstat kvůli práci, aby si vydělal na své dluhy. Návratu do Vietnamu se obává kvůli lichvářům. Obsah žaloby 2. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil jeho problémy s lichváři ve Vietnamu. Podle žalovaného se žalobce může obrátit s žádostí o pomoc na příslušné státní orgány ve Vietnamu a domoci se ochrany svých práv. S tím žalobce nesouhlasil, neboť se nachází na území České republiky, nebylo mu tedy zřejmé, jak by se měl domáhat ochrany svých práv ve své domovské zemi. Zároveň pokud se žalobce vrátí do Vietnamu a s žádostí o pomoc nebude úspěšný, nastanou přesně ty důsledky, před kterými se chce svou žádostí o udělení mezinárodní ochrany ochránit. 3. Dále žalobce uvedl, že informace, ze kterých žalovaný vycházel, obsahovaly pouze teoretické úvahy a všeobecné informace. Nepojednávaly však o tom, jak je to ve skutečnosti s právy obětí lichvy, které se obrátí na policii, která sama s lichváři pracuje. Žalobce zdůraznil, že velká většina občanů Vietnamu odchází ze země kvůli totožným problémům, přičemž se na tamní orgány s žádostí o pomoc neobrací, neboť policie často s lichváři spolupracuje. Žalovaný měl v tomto ohledu doplnit dokazování, tedy shromáždit i informace pojednávající o skutečné vymahatelnosti práv pro oběti lichvy. Žalobce provedení takového důkazu navrhoval, avšak žalovaný jej odmítl, přičemž ani řádně neodůvodnil, proč tak učinil. Napadené rozhodnutí v tomto ohledu považoval za nepřezkoumatelné. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný s námitkami žalobce nesouhlasil. Žalovaný při rozhodování vzal v úvahu žalobcem uvedené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu a rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci. Načež však neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě. 5. Žalobce žádal o mezinárodní ochranu pouze proto, že má ve Vietnamu dluhy a na území České republiky by chtěl pracovat, a následně splácet své dluhy. Pokud žalobci bylo vyhrožováno ze strany lichvářů, mohl se obrátit na policii, což neučinil. V rámci pohovoru však uvedl, že není důvod se na někoho obracet, neboť peníze se snaží splácet. Rovněž uvedl, že neměl ve Vietnamu žádné problémy s policií či jinými bezpečnostními orgány. Za této situace nebylo zřejmé, proč se na policii či jiné bezpečností složky nemohl obrátit. Námitku žalobce ohledně spolupráce policie s lichváři považoval žalovaný za irelevantní domněnku. Posouzení věci 6. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též jen: „s. ř. s.“), neboť oba účastníci s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili. 7. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 8. Doručením oznámení Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 23. 12. 2024, č. j. KRPA-395375-9/ČJ-2024-000022, které žalobce převzal téhož dne, bylo se žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“), a to na základě zjištění, že se žalobce v ČR zdržuje bez platného cestovního dokladu a platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 9. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 23. 12. 2024, č. j. KRPA-395375-12/ČJ-2024-000022, byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) ZPC zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena podle § 124 odst. 3 ZPC na 90 dnů ode dne omezení jeho osobní svobody. Z tohoto rozhodnutí se podává, že žalobce byl daného dne v 15:40 hodin podroben pobytové kontrole v prostorách stanice pražského metra Kačerov. Policejní hlídce žalobce předložil pouze v mobilním telefonu uloženou fotografii povolení k pobytu v ČR na jinou osobu, jejíž podoba se neshodovala s jeho podobou. Jinou totožnost nebyl žalobce schopen hlídce sdělit. Proto byl žalobce zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/2008 Sb., o Policii ČR a eskortován k provedení dalších úkonů na služebnu. Zde žalobce prostřednictvím tlumočníka sdělil svou identitu a to, že na území EU přicestoval asi před dvěma lety a zdržuje se zde bez víza či jiného pobytového oprávnění, přičemž svůj pas ztratil. Proto bylo se žalobcem zahájeno správní řízení o uložení správního vyhoštění (viz výše). 10. V rámci tohoto správního řízení byl se žalobcem proveden výslech. Z protokolu o tomto výslechu, který je rovněž součástí správního spisu, soud zjistil, že žalobce uvedl, že do EU přicestoval v roce 2019 letecky, a to do Rumunska, jímž měl vydáno vízum na práci. V Rumunsku strávil asi rok, pracoval na stavbách. Neměl tam ale moc velký plat, proto se rozhodl odjet do ČR. Rumunské vízum bylo platné od října nebo listopadu 2019 na dva roky. Do ČR tedy žalobce přicestoval asi v červnu 2021, a to za pomoci převaděčů. Za cestu zaplatila jeho rodina v přepočtu asi 100 000 Kč. Jel do ČR za prací, chtěl si tu vydělat nějaké peníze. Svůj cestovní pas musel odevzdat převaděčům, ti mu jej již nevrátili. O žádný jiný doklad nežádal, má za to, že by mu ho ani nevystavili. Na území ČR chtěl pracovat, věděl, že pobytové oprávnění by mu nebylo vydáno. Mínil zde strávit ještě asi rok, aby mohl splatit dluh, pak by si přišel na policii pro výjezdní příkaz. Je si tedy vědom, že v ČR pobývá bez platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu. Doklad o povolení k pobytu, který ukázal policii, si do mobilního telefonu vyfotil bez vědomí jeho držitele s tím, že jej bude využívat při kontrolách. Sám si je vědom, že potřebuje pro pobyt na území ČR doklady a vízum. Je zdravý, neužívá žádné léky ani nenavštěvuje žádné lékaře. Je ženatý, manželka a tři děti žijí ve Vietnamu. Má se proto i kam vrátit, rodina ve Vietnamu vlastní dům. Žádná překážka ve vycestování mu není známa, ale rád by zůstal v ČR. Trest smrti, nelidské ani ponižující zacházení nebo trest mu Vietnamu nehrozí. 11. Dne 28. 12. 2024 podal žalobce v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 1. 2025, č. j. OAM-1728/BA-BA07-BA03-Z-2024, byl žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) ZoA zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Dle § 46a odst. 5 ZoA byla doba zajištění stanovena do 16. 4. 2025. Ze zajištění byl žalobce propuštěn dne 16. 4. 2025, kdy se přemístil do pobytového střediska Jezová. Dne 24. 4. 2025 odešel na svou soukromou adresu. 12. V poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 7. 1. 2025 žalobce uvedl, že je bez náboženského vyznání, není a nikdy nebyl politicky aktivní, ve Vietnamu má manželku a tři děti (narozené r. 2007, 2009 a 2015), žijí s matkou. Dále žalobce zopakoval, že na jaře 2019 přicestoval letecky z Vietnamu do Rumunska za účelem práce; strávil tam něco přes rok a asi v červenci 2021 přijel taxíkem do ČR, kde od té doby žije. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu označil své zadlužení v zemi původu. Ti lidé, kterým dluží, ohrozili jeho děti a ty teď nechodí do školy. Žádá o azyl, aby mohl vydělat a zaplatit své dluhy. 13. Z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 15. 1. 2025 soud zjistil následující skutečnosti. Důvodem k opuštění vlasti byl nedostatek peněz, žalobce dluží hodně peněz, které není schopen splácet. Odjel, aby si vydělal peníze na své dluhy. Při odjezdu z Vietnamu neměl žádné potíže. Do Vietnamu se od svého odjezdu na podzim 2019 dosud nevrátil. Žádné problémy se státními orgány ani bezpečnostními složkami ve Vietnamu neměl. Nebyl tam ani trestně stíhán. Neměl problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Pokud se ale nyní vrátí do Vietnamu a nebude mít peníze, aby splácel svým věřitelům, tak ho budou mučit nebo jej zabijí. Vyhrožovali mu, že pokud nevrátí peníze, tak mu useknou ruku nebo jej budo