63 Az 7/2025 – Krajský soud v Plzni

63 Az 7/2025- 87 - text  13 63 Az 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: N. H., nar. X, st. příslušnost X, t. č. v ZZC Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2025, č. j. OAM-243/BA-BA07-LE24-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2025, č. j. OAM-243/BA-BA07-LE24-2025 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný rozhodl o žalobcově opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též jen: „ZoA“) nepřípustná a že se řízení o ni podle § 25 písm. i) ZoA zastavuje. 2. Žalobce však míní, že ve své opakované žádosti uvedl nové důvody a skutečnosti, pro které se nemůže do své vlasti vrátit. Je zadlužený a v případě návratu by mohl čelit pronásledování ze strany svých věřitelů. Nesplnil také vojenskou službu, přičemž se od známého dozvěděl, že mu za to hrozí vězení a musel by vojenskou službu vykonat. Žalobou napadené rozhodnutí také dostatečně nereflektuje jeho soukromé a rodinné poměry. Nerespektuje rovněž zájmy dvou žalobcových nezletilých dětí. Obsah žaloby 3. V úvodu své žaloby uvedl žalobce, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech a hrozí mu závažná újma. Žalovaný v řízení o udělení mezinárodní ochrany porušil zásadu materiální pravdy, nezjistil přesně a úplně skutkový stav a neprovedl řádně všechna potřebná šetření. 4. Ke skutkovému stavu věci žalobce uvedl, že je berberské národnosti a stejně jako jeho rodina vyznává islám. Dříve býval politicky aktivní v politické straně al-Nahda. Žalobce má přítelkyni, kterou považuje za svou ženu optikou islámského práva. Mají spolu dceru a očekávají narození syna. Společně s přítelkyní opustil zemi původu v roce 2019, přicestoval do ČR a od té doby zde společně žijí. V roce 2023 se žalobci narodila dcera E. Y. Všichni žijí ve společné domácnosti na adrese X. 5. Svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany podal dne 18. 2. 2024, přičemž důvody, pro které ji podal, nadále trvají, tzn. rodinné vazby na území ČR a politické důvody, pro které opustil Tunis. Tato žádost mu byla zamítnuta. V aktuální, druhé, žádosti žalobce uvedl nové důvody a skutečnosti, pro které se nemůže do vlasti vrátit. Je zadlužený, jeho věřitelé by mu mohli vážně ublížit a pronásledovat jej. Druhým důvodem je pak vojenská služba, kterou žalobce nesplnil. V případě návratu mu hrozí dva roky vězení a rok vojenské služby. 6. V případě, že žalovaný zastaví žádost o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost dle § 10a odst. 1 písm. e) ZoA, musí být splněna určitá kritéria, která lze nalézt v judikatuře NSS, např. v usnesení ze dne 10. 6. 2015, č. j. 4 Azs 67/2015-40. Z něho se podává, že 1) žadatel v opakované žádosti neuvede žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu či doplňkové ochrany, 2) žadatel uvádí pouze takové skutečnosti, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti a 3) nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 7. Ve své nynější žádosti žalobce uvedl, že mu v zemi původu hrozí trest za nevykonání vojenské služby, což v předchozí žádosti netvrdil, neboť si nebyl vědom, že mu hrozí trest odnětí svobody a uložení povinné vojenské služby. Žalobci ale nebylo doručeno žádné předvolání. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že je zaviněním žalobce, že tuto skutečnost netvrdil již v předchozím řízení. Navíc o povinnosti nastoupit vojenskou službu přeci musel žalobce vědět. Z toho důvodu se nemůže jednat o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. a) ZoA. 8. Tato tvrzení žalovaného nemají žádný reálný podklad. Ve věci neproběhl ani pohovor k udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný neuvedl žádné zdroje, ze kterých by vyplynulo, že je pro všechny muže v Tunisu povinná vojenská služba. Tím pádem nemůže ani učinit závěr o tom, že žalobce o této povinnosti musel vědět. Žalobce přitom věděl o existenci vojenské služby, nicméně nevěděl, že bylo jeho povinností nastoupit. Proto nemohl tuto novou skutečnost bez svého zavinění uvést dříve. 9. Další novou skutečností je brzké narození žalobcova druhého dítěte. Přítelkyně žalobce je nyní v osmém měsíci těhotenství. Žalobce má s dcerou a svou přítelkyní velmi pevná citová pouta. Díky práci zajišťoval žalobce rodinu po finanční stránce. Platil za bydlení, jídlo, hygienické potřeby apod. Tyto skutečnosti uvedla žalobcova přítelkyně ve svých dvou dopisech adresovaných žalovanému. Žalovaný je však odbyl konstatováním, že se jedná o irelevantní informace a nebude k nim proto při rozhodování přihlížet. Nadto žalovaný zpochybnil pravost doložených dokumentů ohledně těhotenství, neboť dle něj byl protokol pořízen na Ukrajině pouze v ukrajinském jazyce. Jelikož nelze tuto okolnost spolehlivě prokázat a také protože jde o okolnost z hlediska posouzení žádosti nepodstatnou, žalovaný k ní nepřihlížel. Pokud v řízení vyvstanou skutečnosti, které jsou sporné, je třeba se s nimi vypořádat, například tak, že žalovaný vyzve k doložení ještě jiných dokladů, které by prokazovanou skutečnost mohly potvrdit. Zesměšňování dokumentace, kterou předložila přítelkyně žalobce je zcela nepřípustné a účelné. 10. Těhotenství přítelkyně žalobce navíc představuje skutečnost, která může být důvodem pro meritorní přezkum žádosti žalobce. K tomuto závěru došel např. NSS v rozsudku ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 Azs 37/2014-23. V citovaném rozhodnutí se sice jednalo o těhotenství žadatelky o mezinárodní ochranu, lze z něj ale vysledovat, že v azylových případech je třeba vždy brát zřetel i na soukromé a rodinné vazby cizinců k dané zemi. 11. Na případ žalobce přiléhá rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2010, ve kterém se NSS zabýval otázkou nových skutečností ve spojení s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech. Uvedl, že přípustnost nově uváděné okolnosti bude vždy záležet na tom, zda se jedná o natolik závažnou skutečnost, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Nově lze uvádět pouze azylově relevantní důvody, rovněž lze nově tvrzené okolnosti formulovat např. ve vztahu k humanitárnímu azylu. V neposlední řadě se NSS zabýval i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a konstatoval, že štrasburský soud bere v úvahu mj. i případně exteritoriální účinky čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, tedy otázku, do jaké míry je přijímající stát právě z tohoto důvodu povinen umožnit mu přenést si svůj rodinný, resp. soukromý život na jeho území, a případně, zda je mu za tímto účelem povinen také udělit doplňkovou ochranu. 12. Žalobce před žalovaným uvedl nejméně dvě nové skutečnosti, které bez svého zavinění nemohl uvést při své předchozí žádosti. Zároveň jde o takové skutečnosti, které se dotýkají základních práv žalobce, zejména jeho práva na soukromý a rodinný život a také principu non-refoulement. Žalobcova žádost tak měla být přezkoumána. 13. K soukromému a rodinnému životu žalobce uvedl, že na území ČR žije již několik let, založil zde rodinu, našel si práci a dále rozvíjí své sociální vztahy. On i jeho partnerka sem přicestovali za lepším životem. Pro žalobce je návrat do země původu vyloučen zejména kvůli sporům v rodině a jeho věřitelům, kteří očekávají jeho návrat. Dále mu hrozí uvěznění za to, že nesplnil vojenskou službu. Svůj trest by tak vykonával po dlouhou dobu v tuniských věznicích, které jsou známé pro nelidské podmínky. Byl by nucen opustit svou rodinu, která je na něm emočně závislá. Již nyní během jeho pobytu v zařízení pro zajištění cizinců jeho rodina strádá po finanční i emoční stránce. V případě jeho vycestování by se neměl kdo o rodinu postarat. 14. Nepřichází ani do úvahy, že by se celá rodina přestěhovala do Tuniska. Jednak proto, že by rodina přišla do země, kde nemají žádný majetek ani sociální a ekonomické vazby. Byli by nuceni začít žít v chudobě a ve strachu o své bezpečí. Rodina žalobce by jeho rodinu nepřijala kvůli rozdílnému náboženskému vyznání. Partnerka by s dětmi musela zůstat i tak sama, protože by žalobce musel nastoupit do výkonu trestu. Přestěhování na Ukrajinu, kde měla zázemí partnerka, také není možné. Stále zde probíhá válečný konflikt a partnerka žalobce zde nemá nic a nikoho, její rodiče již zemřeli Dcera je vychovávána od narození v českém prostředí. Syn, který se má brzy narodit, bude státním příslušníkem ČR. 15. Protože v projednávané věci vystupují i dvě nezletilé děti, je nutné uvést, že v současnosti existuje široká shoda, a to i v mezinárodním právu, že ve všech rozhodnutích týkajících se dětí jsou nejlepší zájmy dětí prvořadé. Zejména se jedná o čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, dle nějž má každé dítě právo udržovat pravidelné osobní v