77 Ad 2/2025 – Krajský soud v Plzni

77 Ad 2/2025- 77 - text  19 77 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: P. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Širokým, LL.M. se sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2025, č. j. PPR-46033-7/ČJ-2024-990131, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2025, č. j. PPR-46033-7/ČJ-2024-990131, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Pavla Širokého, LL.M., advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud v této věci posuzoval dodatečné proplacení služebního příjmu žalobce za dobu všech jeho přestávek na jídlo a odpočinek ve službě v období od 1. 1. 2020 do 28. 2. 2022 podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). 2. Žalobce byl služebně zařazen na služebním místě inspektora skupiny dopravních nehod Dopravního inspektorátu Územního odboru Sokolov Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje (dále jen „SDN“). Žalobce podal dne 1. 3. 2023 žádost o doplacení služebního příjmu s odůvodněním, že mu nebyl zaplacen služební příjem za dobu, kdy fakticky nečerpal přestávky ve službě. 3. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne 2. 9. 2024, č. j. 4095/2024 (dále „prvoinstanční rozhodnutí“), byla žádost žalobce zamítnuta. K odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025, č. j. PPR-46033-7/ČJ-2024-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), prvoinstanční rozhodnutí změnil jen v částech formálních nedostatků (identifikace služebního zařazení žalobce, jeho žádosti a specifikace uplatněného příslušenství), které se netýkaly podstaty nároku žalobce. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 4. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Předmětem činnosti žalobce bylo zpracování dopravních nehod, zajištění výjezdů k dopravním nehodám a jejich dokumentace a řešení. Žalobce vykonával tyto činnosti převážně v terénu a zbytek v kanceláři. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že přestávky byly sice formálně evidovány, ale fakticky čerpány nebyly, jelikož v době přestávek žalobce vykonával službu. Služba byla podle žalobce nepřerušitelná, neexistoval systém zastupitelnosti a přestávky nebyly předvídatelně plánovány. Žalobce tvrdil, že celý výkon služby včetně výjezdu nemohl přerušit, že na oddělení fungovala pouze jedna dvoučlenná hlídka bez možnosti plnohodnotného vystřídání, že příslušníci museli být během přestávky neustále na příjmu (mobil, radiostanice) a že nebyla stanovena jasná pravidla pro střídání během přestávky, kdy přestávky byly často čerpány až po více než 5 hodinách služby. Žalobce namítal, že žalovaný hodnotil provedené důkazy účelově. Podle žalobce měly přestávky povahu přiměřené doby na jídlo a odpočinek dle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, která se měla započítat do jeho pracovní doby. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Žalovaný tvrdil, že žalobci byly přestávky fakticky umožněny. Žalovaný uvedl, že služba byla organizována v nepřetržitém, ale přerušitelném režimu, kdy přestávky byly plánovány ve čtyřech časových blocích během 24hodinové směny. Prvotní úkony na místě nehody mohly vykonávat jiné hlídky (obvodní oddělení policie, silniční dohled). Žalovaný rozlišoval nezbytnou zastupitelnost (zajištění základních úkonů jinými hlídkami) a plnohodnotnou zastupitelnost (kompletní převzetí služby), kdy v běžných případech byla nezbytná zastupitelnost zajištěna a plnohodnotné zastoupení bylo pouze výjimečné, např. při závažných nehodách. Žalovaný popřel, že by provedené důkazy hodnotil selektivně. Přestávky byly ve většině případů čerpány dle harmonogramu a výjimečné případy jejich přerušení bylo možno dočerpat. Žalobce nebyl povinen být „na příjmu“ a okamžitě zasáhnout, nebyl povinen být ve stavu trvalé ostražitosti. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve lhůtě mu k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 24. 4. 2025, č. j. 77 Ad 2/2025-39, nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalobce s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas v podání ze dne 17. 6. 2025, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. V. Posouzení věci soudem 9. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. 10. Žaloba byla důvodná. 11. Podstata věci tkví v zodpovězení otázky, zda byly na pracovišti žalobce v období od 1. 1. 2020 do 28. 2. 2022 zajištěny takové podmínky, aby mohl žalobce působící na pozici inspektora SDN čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, nebo zda byla jeho služba nepřerušitelná a měl možnost využít toliko přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, za kterou náleží služební příjem. 12. § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru stanoví, že příslušník má nárok na přestávku ve službě na jídlo a odpočinek (dále i jen „Přestávka“), nejdéle po každých 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby, jestliže služební funkcionář nerozhodne na žádost příslušníka jinak, a to při trvání směny a) do 9 hodin v rozsahu 30 minut, b) nad 9 hodin v takovém rozsahu, aby jedna přestávka činila 30 minut a ostatní přestávky činily nejméně 15 minut. § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru stanoví, že Přestávka se nezapočítává do doby služby. 13. Podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru platí, že jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek (dále i jen „Pauza“). Relevantní judikatura 14. Zákon o služebním poměru rozlišuje dva režimy. První vychází z jeho § 60 odst. 1 a počítá s Přestávkou, za kterou žádný služební příjem nenáleží, neboť se, jak uvádí odst. 2 uvedeného paragrafu, nezapočítává do doby služby. Druhý režim pramení z § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru a vztahuje se k zajištění Pauzy. Výkon služby v tomto režimu nelze přerušit, takže se Pauza proplácí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2025, č. j. 2 As 310/2023-73, bod 12). 15. K rozlišení režimů Přestávky a Pauzy existuje již bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu. 16. Přestávka představuje zákonem garantovanou (nárokovou) dobu, v rámci které policista nevykonává službu a tento časový úsek je určen výhradně k jeho odpočinku, a to způsobem, který daný policista zvolí. Vyhodnocení, zda je režim výkonu služby přerušitelný, závisí v prvé řadě na charakteru služby a objektivních podmínkách na pracovišti. Důvody, pro které nelze přestávku čerpat, mohou vyplývat již ze samotného obsahu (náplně) služby, ale i z pracovního prostředí či vytíženosti příslušníků. Pokud jde o službu vykonávanou nepřetržitě, neznamená to ještě, že ji nelze přerušit. Pro závěr, zda se jedná o službu přerušitelnou, je nutné zkoumat, zda je technicky, resp. technologicky zajištěna možnost přerušit výkon služby a provést zastoupení jiným příslušníkem a zda je zástup za příslušníka, který přestávku čerpá, předvídatelně a dostatečně konkrétním způsobem organizačně zabezpečen a personálně zajištěn, tj. zda existuje dostatek personálních kapacit ke střídání příslušníků. Klíčové je zjištění, zda je umožněno přestávku čerpat v požadované délce a bez toho, aby se příslušník musel věnovat služebním úkolům. O nepřerušitelnou službu se jedná rovněž v případech, kdy příslušníci bezpečnostních sborů jsou z různých důvodů, jako je např. nutnost plnění určitých služebních úkolů či pohotovost, fakticky omezeni v trávení celé doby přestávky dle vlastního uvážení. Nepředvídatelnost možných přerušení přestávky je totiž může stavět do stavu trvalé ostražitosti. Pro určení, zda je výkon služby přerušitelný či nikoli, je podstatná faktická uskutečnitelnost čerpání přestávky a absence omezení, jež objektivně a významně ovlivňují možnost příslušníka během přestávky volně nakládat s časem a věnovat se vlastním zájmům. Naopak, určitý diskomfort při čerpání přestávky (např. praktická nemožnost opustit budovu a skutečnost, že příslušník na sobě v budově musí mít služební úbor a vysílačku) nebrání tomu, aby šlo o Přestávku. Aby tedy bylo možné