17 A 1/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 1/2025- 78 - text  8 17 A 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: N. A. N. zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2024, č. j. OAM-1692/BA-BA07-BA06-Z-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 19. 12. 2024, č. j. OAM-1692/BA-BA07-BA06-Z-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl žalobce zajištěn ve smyslu ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), přičemž doba zajištění byla stanovena do 5. 4. 2025. Důvodem zajištění žalobce bylo to, že byl rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Praha, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen OPKPE Praha), č. j. KRPA-384358-13/ČJ-2024-000022-ZZC ze dne 12. 12. 2024 zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a umístěn do Zařízení pro umístění cizinců (dále jen „ZZC“) za účelem vycestování. Žalobce byl zajištěn z toho důvodu, že dne 11. 12. 2024 byla kontrolována jeho totožnost a bylo zjištěno, že nedisponuje žádným platným povolením k pobytu a že se žalobce nachází v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 4. 10. 2029, zadávajícím státem je Maďarsko. Vzniklo tak podezření, že se žalobce na území ČR nachází neoprávněně. Obsah žaloby 2. Podle žalobce nebyly splněny zákonné předpoklady pro aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. S žalobcem není vedeno žádné řízení o vyhoštění, vydání nebo předání atd., kterému by se mohl žádostí o mezinárodní ochranu vyhnout nebo je pozdržet. Žádné vyhoštění, vydání nebo předání mu tak nehrozí. Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, na základě kterých došel k závěru, že žalobci hrozí vyhoštění, vydání nebo předání, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 3. Podle žalobce nebrání žádné zákonné důvody tomu, aby vůči němu bylo využito zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. Skutečnosti, kterými žalovaný odůvodňuje nemožnost jejich využití, tedy že žalobce je svobodný, bezdětný, kromě bratra v ČR nikoho nemá a ve Vietnamu má rodiče, jsou nerozhodné. Žalobcův rodinný život nemůže zakládat závěr, že nelze účinně uplatnit zvláštní opatření. Žalovaný dále uvedl, že žalobce není nikde v ČR hlášen k pobytu, přičemž nehlášeně bydlí i u bratra na adrese P. Dle žalobce je podstatné, že má zajištěno ubytování v ČR, nikoli to, že u bratra není přihlášen. Existence stálé adresy v ČR by měla být důvodem k tomu, aby žalobci bylo uloženo zvláštní opatření. Rovněž i další důvody uváděné žalovaným jako finanční nákladnost cest na pracoviště správního orgánu za účelem kontroly součinnosti jsou pouhé domněnky, které nijak nemohou vyloučit možnost využití zvláštního opatření. Žalobce zdůraznil, že v ČR má bratra, který mu na tyto cesty přispěje, a navíc byl za žalobce ochoten složit i peněžitou záruku ve výši 50 000 – 70 000 Kč, což žalobce uvedl při podání vysvětlení policii dne 12. 12. 2024. Vyjádření žalovaného 4. Podle žalovaného není probíhající řízení o vyhoštění podmínkou pro aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. V tomto ustanovení ostatně žádná taková podmínka zmíněna není. Žalobce byl zajištěn za účelem vycestování. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu hovoří o hrozícím vyhoštění, což je přesně situace, ve které se žalobce bude nacházet v případě, kdy svou povinnost vycestování nesplní. Postup žalovaného není v rozporu s platnou legislativou. Stran námitek nevyužití zvláštních opatření odkázal žalovaný na strany 3-5 napadeného rozhodnutí. Replika žalobce 5. Pojem hrozící vyhoštění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je třeba vykládat tak, že vyhoštění musí cizinci bezprostředně hrozit. To znamená, že je s cizincem vedeno řízení o vyhoštění, ve kterém hrozí uložení rozhodnutí o vyhoštění nebo o vyhoštění již bylo rozhodnuto a hrozí jeho výkon. Výklad žalovaného je proto nesprávný. Žalovaný uvádí, že žalobci hypoteticky v budoucnu může hrozit vyhoštění, pokud nesplní povinnost vycestovat. Možnost hrozby vyhoštění v budoucnosti vázaná na podmínku, že žalobce teoreticky v budoucnosti může porušit nějakou povinnost, není hrozícím vyhoštěním ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a nemůže být důvodem jeho preventivní omezení osobní svobody. Obsah správního spisu 6. V policejním protokolu o výslechu ze dne 11. 12. 2024 žalobce uvedl, že do Maďarska přicestoval 15. 6 2024 letecky za účelem práce, 2 měsíce tam pracoval, pak jel jako turista na 3 týdny do Rakouska a poté do České republiky v září. Chtěl cestovat po Evropě, ale netušil, že potřebuje platné povolení k pobytu. Na území ČR není nikde hlášen k pobytu, v současné době pobývá na adrese P., bydlí tam s bratrem, který je zde studentem. Ke svému rodinnému stavu uvedl, že je svobodný a bezdětný. Žadatel dle jeho vyjádření nemá v ČR žádné závazky nebo pohledávky, nežije tady (vyjma jeho bratra) nikdo z jeho rodiny, ale ve vlasti má rodiče, s nimiž je v pravidelném kontaktu a nesdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie. Prohlásil, že kdyby musel odcestovat, tak jeho bratr není překážka, cestoval by bez něj a bydlel by v domě s rodiči. Dodal, že ve Vietnamu nemá žádné problémy a nic mu tam nehrozí. 7. Žalobce byl zajištěn podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu že žalobci již uplynula lhůta k vycestování z členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy“) uvedená v záznamu SIS. Dne 17. 12. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné důvody jejího podání. 8. Skutečnost, že se na žalobce vztahuje rozhodnutí o navrácení vyplývá i z žalobcovy karty založené v SIS. Je v něm označen jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení, jako žádající stát je pak uvedeno Maďarsko. Lhůta pro žalobcovo vycestování byla stanovena na den 11. 10. 2024. 9. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu po uplynutí platnosti maďarského víza, a dokonce obdržel v Maďarsku rozhodnutí o návratu, neučinil však žádné kroky k legalizaci jeho pobytu, a pokud by nebyl kontrolován a zadržen hlídkou, zjevně by ve svém nelegálním pobytu v ČR pokračoval. Žalobce je veden v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) jako státní příslušník třetí země, na něhož se vztahuje rozhodnutí o navrácení s platností do 4.10.2029, a to na základě údaje zadaného právě Maďarskem. Žalobce neuvedl žádné objektivní překážky jeho vycestování do vlasti, nic mu tam podle něj nehrozí a nemá tam žádné problémy. K důvodům příchodu do ČR sdělil, že chtěl cestovat a poznat Evropu. Nemá nikde nahlášenou adresu, v současné době pobývá v pronajatém bytě u bratra na adrese P., ale neví ani, kdo byt pronajímá. Jako jedinou doručovací adresu označil tu ve Vietnamu. Na území ČR tedy není kontaktní, není možné mu kamkoliv cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. O udělení mezinárodní ochrany požádal až po zadržení Policií ČR a jeho zajištění za účelem vycestování a umístění do ZZC. Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení přitom nevyplynulo nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR před jeho zadržením a umístěním do ZZC. Z jednání žalobce je tak podle žalovaného zcela zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze zmařit nebo znemožnit realizaci vycestování, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou, a že pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám žalobce by tento krok v ČR neučinil. Správní orgán je přesvědčen, že v případě osoby, která palčivě pociťuje potřebu mezinárodní ochrany, k dané možnosti přistoupí bezprostředně poté, co má k tomu příležitost. Žalobce však své podání učinil až v souvislosti se svým zajištěním Policií ČR v ZZC, byť tak mohl během svého pobytu na území ČR učinit již dříve, např. v Maďarsku, Rakousku nebo v ČR. V případě žalobce má žalovaný na základě výše uvedených skutečností za jednoznačně prokázané, že podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany bylo motivováno toliko snahou zmařit nucený návrat do vlasti. Sám žalobce ostatně deklaroval, že mu v zemi původu nic nehrozí a nemá tam žádné problémy a jen s