17 A 2/2026 – Krajský soud v Plzni

17 A 2/2026- 28 - text  12 17 A 2/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: L. V. T. posledně pobytem v ČR Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2026, č. j. OAM-1358/BA-BA01-BA03-PŘZ-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 5. 1. 2026, č. j. OAM-1358/BA-BA01-BA03-PŘZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo rozhodnuto, že žalobce je nadále zajištěn ve smyslu ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), přičemž doba zajištění byla stanovena do 14. 3. 2026. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě nejprve zopakoval obsah své žádosti o propuštění: „Účastník řízení tímto žádá o propuštění ze zajištění, předkládá doklad o zajištění ubytování na adrese X. Toto ubytování mu bezplatně zajistil paní L. T. N., nar. X., bytem X, která je sestrou účastníka řízení. V případě propuštění ze zajištění ho pan L. V. T. finančně zabezpečí, včetně prostředků na případné dojíždění na kontroly na pracoviště správního orgánu. K tomu předkládá prohlášení paní L. T. N. Účastník řízení uvádí, že k ověření výše uvedeného poskytne správnímu orgánu jakoukoli součinnost, která bude požadována a dále navrhuje, aby správní orgán dožádal u cizinecké policie provedení pobytové kontroly na adrese zajištěného ubytování k ověření, že ubytování je skutečně zajištěno a že výše uvedená paní L. T. N. bude v případě propuštění účastníka řízení finančně podporovat. Dále navrhuje k ověření výše uvedených skutečností svůj výslech a výslech paní L. T. N. Vzhledem k výše uvedenému účastník řízení žádá, aby byl ze zajištění propuštěn, neboť má za to, že jsou splněny podmínky pro uložení zvláštních opatření dle § 47 z.č. 325/1999 Sb.“ 3. K odůvodnění žalovaného v napadeném rozhodnutí, podle něhož žalobce v předchozím řízení nezmínil sestru pobývají v ČR, nýbrž 3 sourozence ve Vietnamu, žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný nemůže ignorovat skutečnosti vyplývající ze žádosti o propuštění ze zajištění a jejich příloh jenom proto, že neodpovídají tomu, co bylo dříve uvedeno v řízení u policie a v řízení o azylu. Kromě toho žalobce v obou řízeních uvedl jméno své sestry L. T. N. Z toho, že sestra ověřila svůj podpis na prohlášení v ČR vyplývá, že v ČR skutečně žije. Žalovaný proto měl vycházet z toho, že žalobce má na území ČR sestru, která ho finančně zabezpečí a zjistí mu i bezplatné ubytování. Žalovaný se podle žalobce také nijak nevypořádal s návrhy na provedení dokazování pobytovou kontrolou a výslechy žalobce a jeho sestry, a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. V rozhodnutí žalovaný podle žalobce neuvedl žádné úvahy, proč v případě žalobce nebylo možno uložit zvláštní opatření podle § 47/1 písm. a) z.č. 325/1999 Sb. Ke zvláštnímu opatření podle § 47/1 písm. b) z.č. 325/1999 Sb. pouze uvádí, že možnost ubytování bez dalšího nepředstavuje důvod pro jeho užití. Žalobce však neargumentoval pouze ubytováním, ale i tím, že má finanční zabezpečení, včetně zabezpečení na cesty ke správnímu orgánu. 4. Žalobce v žalobě rovněž namítal, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o jeho dalším zajištění podle § 46a 1 písm. e) z.č. 325/1999 Sb., aniž z rozhodnutí vyplývá, že jsou splněny zákonné předpoklady pro jeho použití. Podmínkou zajištění je, aby existovalo rozhodnutí nebo řízení, které by mohlo vést k jeho nucenému vycestování z ČR. To znamená, že pokud takové rozhodnutí existovalo, avšak jeho platnost uplynula, neexistuje zákonná podmínka pro zajištění spočívající v „hrozícím vyhoštění“. Žalovaný toto správní vyhoštění však nijak nekonkretizuje a není proto přezkoumatelné, zda se jedná o rozhodnutí, které již bylo vykonáno nebo o rozhodnutí, které ještě vykonáno nebylo a jeho výkon žalobci teprve hrozí. Podstatné přitom je, že pouze rozhodnutí vydané policií o správním vyhoštění, které ještě nebylo vykonáno, splňuje podmínky „hrozícího vyhoštění“ podle § 46a odst. 1 písm. e) z.č. 326/1999 Sb. Žalobci je známo, že skutečně mu v minulosti bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 22 měsíců, které nebylo právní moci dne 11.02.2020 a vykonatelnosti dne 03.03.2020. Pokud žalovaný má na mysli toto správní vyhoštění, pak žalobce namítá, že doba 22 měsíců od vykonatelnosti uplynula již 03.01.2022 a vyhoštění tedy již bylo vykonáno a nemůže být důvodem pro žalobcovo zajištění. Žalobci není nic známo o tom, z jakých důvodů je veden v SIS do 20.11.2028. 5. Podle žalobce žalovaný rozhodl, že doba trvání zajištění je ve smyslu § 46a/5 z.č. 325/1999 Sb. stanovena do 14.03.2026. Tuto dobu trvání zajištění však nijak neodůvodňuje. Vyjádření žalovaného 6. Podle žalovaného z postupu žalobce je orgánu zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany, a nelze v jeho případě předpokládat, že by žalobce své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření dle zákona o azylu, které by mu správní orgán uložil. Ze všech těchto důvodů by uplatnění zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu nebylo dle názoru správního orgánu účinné. Správní orgán v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu v Brně (dále jen NSS), který např. ve svém rozsudku č.j. 1 Azs 349/2016 konstatoval, že účelem zvláštních opatření není pouze zajistit účast žadatele v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochranu, ale také zajištění efektivní kontroly nad průběhem správního řízení o vyhoštění v situaci, kdy cizinec během řízení uplatní své právo požádat o mezinárodní ochranu. O neúčinnosti zvláštního opatření v případě žalobce svědčí nejen jeho vědomé nerespektování právního řádu ČR i mu uložených povinností, ale také jeho zcela účelové jednání, když se udělení mezinárodní ochrany začal domáhat teprve po svém zajištění, kdy se jeho vyhoštění stalo reálným. V jeho případě nelze tedy uložení zvláštního opatření považovat za účinné. Správní orgán proto vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že trvají důvody, pro které je jmenovaný zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ohledně správního vyhoštění žalobce měl podle žalovaného vycestovat z území členských států EU do 20 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 2. 2020 a stalo se vykonatelným ode dne 3. 3. 2020, což žalobce dobrovolně nevycestoval a zmařil tak výkon správního rozhodnutí. Počátek lhůty správního vyhoštění se počítá ode dne opuštění území ČR žalobcem. Obsah správního spisu 7. Touto žalobou napadenému rozhodnutí předcházelo rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2025 č. j. OAM-1358/BA-BA01-BA03- Z-2025, o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, proti němuž žalobce nepodal žalobu. Rozhodnutí o zajištění je odůvodněno následujícím způsobem: 8. „Žalobce byl rozhodnutím Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort čj. KRPA-360625-13/ČJ-2025-000022-ZSV ze dne 18. 11. 2025, zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), a umístěn do ZZC za účelem správního vyhoštění. Důvodem zajištění jmenovaného byla skutečnost, že dne 18. 11. 2025 byla na adrese L., P. kontrolována jeho totožnost a nepředložil žádný doklad. Následnou lustrací bylo zjištěno, že cizinci byl dne 1. 6. 2019 ukončen dlouhodobý pobyt, a nebyl zjištěn žádný záznam, který by cizince opravňoval k pobytu na území ČR. Vzhledem k této skutečnosti vzniklo podezření, že cizinec se na území ČR nachází nelegálně. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do ZZC za účelem správního vyhoštění. 9. V policejním protokolu o výslechu ze dne 18. 11. 2025 žalobce uvedl, že je zdráv. Dále sdělil, že cestovní pas ztratil asi před 6 lety, ztrátu nikde nehlásil a nový pas si nevyřídil, protože ví, že tu pobývá neoprávněně. Přicestoval letecky v roce 2010 z Vietnamu do ČR za účelem podnikání a od té doby je zde nepřetržitě. Ví, že byl v ČR vyhoštěn, ale nevycestoval do 12. 3. 2020, protože neměl peníze na letenku. V ČR pracoval na tržnici SAPA, kde i bydlí, nemá žádnou nájemní smlouvu a je nekontaktní. V ČR ani jiném státě EU nežádal o mezinárodní ochranu. Uvedl, že nemá finanční hotovost na složení finanční kauce a na vycestování a nemá nikoho, kdo by ji za něj mohl složit, také, že by se nemohl chodit hlásit na policii, protože se nevyzná po Praze. Ohledně svého ro