17 A 4/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 4/2025- 79 - text  8 17 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. L. T. posledně pobytem v ČR Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2025, č. j. OAM-1733/BA-BA07-BA03-Z-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 3. 1. 2025, č. j. OAM-1733/BA-BA07-BA03-Z-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl žalobce zajištěn ve smyslu ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), přičemž doba zajištění byla stanovena do 19. 4. 2025. Důvodem zajištění žalobce bylo to, že byl rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Praha, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen OPKPE Praha), č. j. KRPA-397482-9/ČJ-2024-000022-ZZC ze dne 29. 12. 2024 zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a umístěn do Zařízení pro umístění cizinců (dále jen „ZZC“) za účelem vycestování. Žalobce byl zajištěn z toho důvodu, že dne 29. 12. 2024 byla kontrolována jeho totožnost a bylo zjištěno, že nedisponuje žádným platným povolením k pobytu, lustrací v informačních systémech bylo zjištěno, že žalobci bylo vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států a smluvních států a že se žalobce nachází v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 4. 12. 2029, zadávajícím státem je Maďarsko. Vzniklo tak podezření, že se žalobce na území ČR nachází neoprávněně. Obsah žaloby 2. Podle žalobce nebyly splněny zákonné předpoklady pro aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. S žalobcem není vedeno žádné řízení o vyhoštění, vydání nebo předání atd., kterému by se mohl žádostí o mezinárodní ochranu vyhnout nebo je pozdržet. Žádné vyhoštění, vydání nebo předání mu tak nehrozí. Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, na základě kterých došel k závěru, že žalobci hrozí vyhoštění, vydání nebo předání, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 3. Žalobce dále namítá, že neexistují žádné oprávněné důvody, které by skutečně odůvodňovaly domněnku, že žádost o mezinárodní ochranu podal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Žalobce podáním žádosti o mezinárodní ochranu uplatnil svoje právo zaručené v čl. 36/1 a čl. 43 Listiny základních práv a svobod. Proto mu pouze pro uplatnění těchto práv nemůže být způsobena újma spočívající v omezení osobní svobody zajištěním na základě rozhodnutí napadeného touto žalobou. Žalovaný důvody pro zajištění žalobce spatřuje pouze v tom, že žádost o mezinárodní ochranu podal až po zadržení Policií ČR. K tomu žalobce uvádí, že ihned po svém zajištění policií byl poučen o tom, že podle § 3a písm. a) bod 4 z.č. 325/1999 Sb.je oprávněn v zařízení pro zajištění cizinců podat žádost o mezinárodní ochranu s tím, že toto právo podle § 3b/1 z.č. 325/1999 Sb. zaniká uplynutím 7 dnů. Žalobce do té doby o možnosti podat žádost o udělení mezinárodní ochrany nevěděl, a to po celou dobu svého pobytu po EU. V zařízení pro zajištění cizinců ji podal poté, co se o této možnosti dozvěděl s poučením, že tak musí učinit do 7 dnů. Byl tedy motivován k jejímu podání v zařízení pro zajištění cizinců hrozbou ztráty tohoto práva. Žalobce namítá, že samotná skutečnost, že žádost o mezinárodní ochranu podal až v zařízení pro zajištění cizinců a nepodal ji dříve, ačkoli k tomu měl možnost, sama o sobě nepostačuje k naplnění důvodu pro zajištění podle § 46a/1 písm. e) z.č. 325/1999 Sb. Takový postup by totiž znamenal automatické zajištění každého cizince, kterému hrozí vyhoštění a podal žádost o mezinárodní ochranu v zařízení pro zajištění cizinců. Žalobce namítá, že takové „automatizované“ omezení osobní svobody je protiústavní. Vyjádření žalovaného 4. Podle žalovaného není probíhající řízení o vyhoštění podmínkou pro aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. V tomto ustanovení ostatně žádná taková podmínka zmíněna není. Žalobce byl zajištěn za účelem vycestování § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu hovoří o hrozícím vyhoštění, což je přesně situace, ve které se žalobce bude nacházet v případě, kdy svou povinnost vycestování nesplní. Postup žalovaného není v rozporu s platnou legislativou. Stran námitek nevyužití zvláštních opatření odkázal žalovaný na strany 3-5 napadeného rozhodnutí. Replika žalobce 5. Pojem hrozící vyhoštění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je třeba vykládat tak, že vyhoštění musí cizinci bezprostředně hrozit. To znamená, že je s cizincem vedeno řízení o vyhoštění, ve kterém hrozí uložení rozhodnutí o vyhoštění nebo o vyhoštění již bylo rozhodnuto a hrozí jeho výkon. Výklad žalovaného je proto nesprávný. Žalovaný uvádí, že žalobci hypoteticky v budoucnu může hrozit vyhoštění, pokud nesplní povinnost vycestovat. Možnost hrozby vyhoštění v budoucnosti vázaná na podmínku, že žalobce teoreticky v budoucnosti může porušit nějakou povinnost, není hrozícím vyhoštěním ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a nemůže být důvodem jeho preventivní omezení osobní svobody. Obsah správního spisu 6. V policejním protokolu o výslechu ze dne 29. 12. 2024 žalobce uvedl, že je zdráv. Dále sdělil, že naposledy byl ve Vietnamu v červnu 2024, poté odletěl do Maďarska, kde získal platné pobytové oprávnění na základě zaměstnání do 1. 4. 2025. Následně odjel do ČR, kde má pracovní smlouvu a chtěl zde získat povolení k pobytu. Dle něj nevěděl, že mu byla v Maďarsku stanovena povinnost vycestovat ze zemí schengenského prostoru, a myslel si, že je zde legálně na základě pobytového oprávnění v Maďarsku. V ČR bydlí asi měsíc v hotelu Košík, kde i pracuje, zároveň pracuje jako nosič v Sapě v Praze. Je svobodný a bezdětný, v ČR nemá žádné vazby a žádný majetek, naopak ve Vietnamu má celou rodinu i zázemí pro případný návrat do vlasti. Prohlásil, že mu v zemi původu nic nehrozí a je to pro něj bezpečná země, v případě správního vyhoštění by dobrovolně vycestoval. Přesto se do Vietnamu zatím nechce vracet, protože si zde potřebuje vydělat peníze na splacení dluhu 600 tisíc Kč, který mu vznikl kvůli cestě do Maďarska. 7. Žalobce byl dne 29. 12. 2024 zajištěn podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu že žalobci již uplynula lhůta k vycestování z členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy“) uvedená v záznamu SIS. Dne 31. 12. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné důvody jejího podání. 8. Skutečnost, že se na žalobce vztahuje rozhodnutí o navrácení vyplývá i z žalobcovy karty založené v SIS. Je v něm označen jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení, jako žádající stát je pak uvedeno Maďarsko. Lhůta pro žalobcovo vycestování byla stanovena na den 12. 12. 2024. 9. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu, rovněž zde nelegálně pracoval. Pokud by ho nezadržela policejní hlídka a nezjistila tyto skutečnosti, zjevně by ve svém nelegálním pobytu a nelegálním výkonu práce v ČR pokračoval. Žalobce je veden v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) jako státní příslušník třetí země, na něhož se vztahuje rozhodnutí o navrácení s platností do 4.12.2029, a to na základě údaje zadaného právě Maďarskem. Je tedy zjevné, že ani jeho maďarské povolení k práci a pobytu, na které se odvolával paradoxně i při pobytu v ČR, již neplatí. Tvrzení žadatele, že mu nebylo žádné zrušení pobytu doručeno, a že tedy neví o svém nelegálním pobytu, když ale sám uvedl, že v Maďarsku neuvedl žádnou doručovací adresu, a navíc ze země odjel, je pak zcela absurdní. Vykonával na území ČR nelegálně pracovní aktivity, tedy nerespektoval kromě pobytových pravidel ani pravidla upravující otázku zaměstnanosti cizinců na území ČR. Neuvedl žádné objektivní překážky jeho vycestování do vlasti, nic mu tam podle něj nehrozí, pouze tam má dluh vzniklý zaplacením cesty do Maďarska. Nemá nikde nahlášenou adresu, v současné době bydlí dle něj měsíc v hotelu Košik v Praze, jehož adresu si ale nepamatuje. Na území ČR tedy není kontaktní, není možné mu kamkoliv cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. O udělení mezinárodní ochrany požádal až po zadrže