17 Ad 35/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Ad 35/2025- 87 - text  8 17 Ad 35/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobkyně: V. A. zastoupena Mgr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem Pařížská 20/227, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5.5.2025 č.j. X. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X. ze dne 29. 1. 2025 (dále jen „napadené rozhodnutí") zamítla žádost účastnice řízení o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle ustanovení § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp"), jelikož podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 22. 1. 2025 byla účastnice řízení nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. 2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že podle jejího názoru žalovaná se s námitkami prakticky nevypořádala, až překvapivě došlo naopak k poklesu omezení pracovní schopnosti, byť objektivně lékařské zprávy vypovídají o opaku. Ačkoliv posudkový lékař konstatoval v podkladech LZ MUDr. J. (27. i. 2025) i MUDr. R. (24. 1. 2025). 3. Žalobkyně uvedla, že chápe, že jednotlivé omezení se pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti nesčítají. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu je pouze rozhodující příčina, tedy v jejím případě dle vyhlášky právě oboustranná hluchota (50 - 60 %). Zde nicméně poukazuje na § 2 odst. 3 vyhlášky, že je nezbytné se s ostatními omezeními vypořádat tak, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. S přihlédnutím k omezení žalobkyně, jejichž následkem je prakticky vyřazena z valné části nejen běžných domácích aktivit, by omezení nejzásadnější příčiny mělo být stanoveno v nejvyšší přípustné míře. Lze bez dalšího uzavřít, že pokud by žalobkyně trpěla pouze ztrátou sluchu, její omezení by mohlo odpovídat provedeným posudkovým závěrům, protože omezení sluchu je prakticky trvalé, kompenzované, vlivem času neměnné a subjektivně nebolestivé. 4. Navzdory tomu se podle žalobkyně prakticky nejvíce projevuje právě fibromyalgie ve spojení bolestivým syndromem páteře. Vliv na běžné denní aktivity, spánek, psychiku, ale prakticky i možnost dosavadního výkonu práce na částečný úvazek ve chráněné dílně, je více než logický. Z LZ je patrné, že léčba nezabírá a prakticky míří pouze na tlumení následku, s negativní prognózou vývoje. Jedna věc je být hluchý a vykonávat soustavnou pracovní pozici v rodném jazyce, kdy i snáz lze odezírat, oproti jistě kontrastní hluchotě ve spojení s těžkou depresí na samé hraně nastavitelných psychofarmak, spánkovou deprivací, bolestivým syndromem páteře a počínajících dalších onemocnění jak vlivem medikace, tak vlivem omezení pohybu a nedostatku spánku, a ještě dorozumívání se v nikoliv rodném jazyce. Konečně i kdyby žalobkyně trpěla pouze ostatními onemocnění bez nynější rozhodující příčiny (ztráty sluchu), tak pro tyto samostatně, resp. v souběhu, může být učiněn závěr pro pokles pracovní schopnosti pro stanovení invalidity. V této souvislosti se jeví na místě aplikace § 3 odst. 1, resp. ve spojení s odst. 2 vyhlášky. Závěry posudkových lékařů se jeví v rozporu s § 39 odst. 4 písm. a) až f) zák. č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, jakož i odst. 5 shodného ustanovení, když se má hodnotit soubor funkčních omezení, a nikoliv pouze rozhodující příčina. 5. Od úrazu v roce 2020 vnímá žalobkyně trvalou bolest, úvodně v bederní krajině a dolních končetinách, postupně po celém těle v oblasti kloubů. Změny polohy bolest akcentují. Výrazně omezena na běžných aktivitách - oblékání, hygiena, zvedání ze sedu/lehu, běžné domácí práce nahrazují rodinní příslušníci. Chronická bolest inhibituje do psychiky, velký problém s nespavostí. Fibromyalgický syndrom. Stav je dlouhodobě neovlivnitelný medikací. Trvalé omezení na běžných aktivitách, soběstačnosti, a vzhledem k vyčerpání možností léčby je vyloučeno zlepšení (MUDr. H. R. ze dne 16. 6. 2025, neurologie). Efekt intervence je minimální nebo žádný. Další intervenční zákroky nejsou indikovány. Farmakoterapie částečně působí na pouze klidové bolesti, zátěží se objevují znovu a více. Spánková deprivace. Farmakoterapie je maximální, potíže jsou chronické, ovlivnitelnost léčbou je minimální (MUDr. M. Z. dne 19. 6. 2025, CLB). Což prakticky koresponduje ze závěry MUDr. P. J. ze dne 27. 1. 2025, ale i MUDr. H. R. ze dne 24. 2. 2025, které prakticky při námitkách vůbec nebyly zohledněny, resp. byly zcela upozaděny. 6. K žalobě žalobkyně přiložila lékařské zprávy MUDr. R. z 16. 6. 2025 a MUDr. Z. z 19. 6. 2025 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím, že Institutem posuzování zdravotního stavu, odd. námitkové a odvolací řízení LPS II, České Budějovice byl dne 7. 4. 2025 vypracován posudek o invaliditě žalobkyně, dle něhož rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII., odd. A, položce 2 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 cit. vyhlášky nemění. 8. Žalobu soud neshledal důvodnou. 9. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]. 10. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č.j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4.12.2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 11. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25.9.2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č.j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11.11.2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). 12. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně. 13. Soud doplnil dokazování o posudek posudkové komise MPSV CR v Plzně ze dne 21. 11. 2025, v němž žalovaná nejprve zhodnotila předchozí řízení: 14. Dne 15.3.2023 proběhlo jednání PK MPSV v Plzni v přítomnosti posuzované. PK MPSV se shodla s posudkovým hodnocením OSSZ i námitkového řízení. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl uznán vertebrogenní algický syndrom bederní páteře Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 40% podle kapitoly XIII, odd. E, položky 1 c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle paragrafu 3 odstavce 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10%. Celková míra poklesu pracovní schopnosti činila 50%. 15. Dne 22.1.2025 byl posouzen zdravotní stav při zjišťovacím řízení na základě vlastní žádosti občana o invalidní důchod na IPZS Plzeň- město v nepřítomnosti posuzované. Jako rozhodující