33 A 10/2026 – Krajský soud v Plzni

33 A 10/2026- 27 - text  8 33 A 10/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: X. T. T., narozený X, bytem X, zastoupený: Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3 - Žižkov, za účasti osoby zúčastněné na řízení: T. H. T., narozená X, bytem X, v řízení o žalobě ze dne 23. 2. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-41639-2/ČJ-2025-930310-V242, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 22.11.2025, č.j. KRPA-117200-24/ČJ-2025-000022-SV (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně), bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace byla stanovena v trvání 12 měsíců. Počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace byl stanoven v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ode dne, kdy žalobce vycestuje z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Současně byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z území členských států EU, a výše uvedených států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to ve lhůtě 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování žalobce je možné. 2. Žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-41639-2/ČJ-2025-930310-V242, bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. II. Žaloba 3. Žalobce vytýkal napadenému rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost, kdy nesplňuje požadavky na soulad výroku a odůvodnění, jak stanoví ust. § 68 odst. 3 správního řádu, je předčasné a důkazně bez podkladu, kdy byť o to žalobce požádal a v rámci odvolání namítl, ani v odvolacím řízení nebyl spisový materiál doplněn o řízení u MVČR OAMP sp.zn.: OAM- 6348/PP-2025 a podkladová rozhodnutí. Dále nesouhlasil se způsobem, jakým se žalovaný vypořádal s námitkou žalobce stran jeho postavení jakožto rodinného příslušníka občana EU ve smyslu ust. § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, kdy je dlouhodobým partnerem České státní občanky. Žalobce považuje závěry žalovaného za nesprávné a nepřezkoumatelné. Primárně s odkazem na rozsudek NSS sp.zn.: 8 Azs 139/2025 zdůraznil, že žalovaný byl nejen oprávněn ale i povinen učinit si vlastní úsudek o tom, zda žalobce je či není rodinným příslušníkem občana EU, přičemž minimálně dispozice s rozhodnutími MVČR OAMP sp.zn.: OAM-6348/PP-2025 za účelem jak posouzení této otázky, tak poměření dopadu do soukromého a rodinného života obou byla nutná pro zjištění stavu věci. Takovou otázku rozhodně nelze posoudit výhradně na základě pobytových kontrol a úředních záznamů o nich. Navíc správní orgán k této otázce provedl jen nedostatečné dokazování, přičemž pak jeho závěry nehodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 50 odst. 4 správního řádu. Zejména žalobce namítá, že úřední záznamy o provedených pobytových kontrolách jsou hodnoceny výhradně v jeho neprospěch, kdy naopak za prvé matka družky žalobce společné soužití potvrdila, na adrese společné domácnosti měli oba společné fotografie a osobní věci, žalovaný však namísto toho vyzdvihl výhradně tu skutečnost, že nebyli na kontrole zastiženi. Z provedených výslechů žalobce jako účastníka řízení a družky jako svědka pak žalovaný bez ohledu na skutečnost, že tito oba se na drtivé většině odpovědí shodli, vyzdvihl naopak pouze to, že každý určil jako datum počátku vztahu jiný okamžik, kdy však je běžné, že každý může takový okamžik vnímat subjektivně odlišně a vlastním způsobem. Žalovaný pak naopak nijak nehodnotil to, že mezi žalobcem a jeho družkou neexistuje žádná jazyková ani kulturní bariéra, dále to, že je mezi nimi také přiměřený věkový rozdíl. V tomto směru poté žalobce hodnotil závěry žalovaného za nepodložené a nepřezkoumatelné. Zejména nebylo nijak ověřováno, a to s ohledem na české státní občanství družky a délku pobytu žalobce na území, zda vůbec je možno realizovat jejich soukromý a rodinný život v domovském státě žalobce. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Ve vyjádření k žalobě dne 4. 3. 2026 žalovaný k námitce žalobce týkající se doplnění spisu o podklady z řízení č.j. OAM-6348/PP-2025, konstatoval její nedůvodnost. Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) žádosti žalobce o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU nevyhověl, protože žalobce podal žádost v době neoprávněného pobytu. Pokud by žalobce splňoval podmínky pro považování za rodinného příslušníka občana EU, OAMP by jeho žádosti vyhověl, což se nestalo. Za účelem ověření aktuálního stavu věci provedl žalovaný lustraci žalobce v cizineckém informačním systému, která potvrzuje, že jeho žádost byla dne 24. 7. 2025 pravomocně zamítnuta a žalobě podané proti tomuto rozhodnutí nebyl soudem přiznán odkladný účinek. Námitka nedostatečného hodnocení důkazů je rovněž nedůvodná. Žalovaný hodnotil výpovědi žalobce i jeho družky jako celek, a to v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Skutečnost, že byly zohledněny především ty části výpovědí, které jsou významné pro posouzení otázky, zda se jedná o trvalý a faktický partnerský vztah, není selektivním ani účelovým hodnocením, ale standardním postupem při zjišťování rozhodných skutečností. Pro posouzení existence vztahu obdobného rodinnému podle zákona o pobytu cizinců, je rozhodné zejména faktické soužití, společná domácnost, sdílení běžného chodu života a dlouhodobost vztahu, což v projednávaném případě prokázáno nebylo. Ani námitka neověření, zda bude možné realizovat jejich společný život ve Vietnamu, není důvodná. Sám žalobce v protokolu uvedl, že případné vyhoštění by nepředstavovalo zásah do jeho ani družčina života a ta by mohla do Vietnamu případně vycestovat. Její výpověď tuto skutečnost nijak nevyvrátila; uvedla pouze obecné důvody, jako je práce, rodina a finanční náklady. Tyto okolnosti však nepředstavují překážky, které by činily realizaci soukromého života ve Vietnamu nemožnou nebo nepřiměřeně obtížnou. Žalobce je státním občanem Vietnamu, jazykově, kulturně i sociálně k zemi původu nadále vázán a v řízení neuvedl žádnou konkrétní okolnost, která by realizaci jeho případného soukromého života ve Vietnamu bránila. Žalovaný je přesvědčen, že v žalobou napadeném rozhodnutí se podrobně a přezkoumatelným způsobem vypořádal s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. V řízení byly zjištěny a posouzeny všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. Žalovaný je přesvědčen, že za daných okolností nelze od uložení správního vyhoštění upustit, a že je v daném případě třeba shledat napadené rozhodnutí jako přiměřené opatření. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 5. O věci samé bylo rozhodnuto bez jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.)]. 6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 7. Žaloba je nedůvodná. 8. Dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců „Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného