33 A 12/2026 – Krajský soud v Plzni

33 A 12/2026- 55 - text  8 33 A 12/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: P. G. J., narozený X, t. č. pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 13. 2. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2026, č. j. OAM-131/BA-BA02-BA03-Z-2026, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 31. 1. 2026 byl žalobce kontrolován na adrese X, přičemž nepředložil ke kontrole žádný cestovní doklad. Lustrací bylo zjištěno, že nemá v současné době žádné platné vízum, ani povolení k pobytu na území ČR. Dále bylo zjištěno, že pobýval na území ČR od roku 2014 na základě dlouhodobého pobytu, který mu skončil dne 29. 7. 2023, a v červenci roku 2024 mu bylo vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území EU. Žalobce následně podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a po ukončení řízení z území ČR nevycestoval. Žalobce byl proto zajištěn za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců). Poté dne 2. 2. 2026 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 6. 2. 2026, č. j. OAM-131/BA-BA02-BA03-Z-2026 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 22. 5. 2026. II. Žaloba 2. První skupinou námitek žalobce rozporuje důvodnost svého zajištění, kdy neshledal pro postup žalovaného žádný důvod. Naopak spatřuje v postupu žalovaného nedostatky, a to zejména v nesprávném a nedostatečném posouzení své individuální situace. Dle názoru žalobce se žalovaný vůbec nezabývá žalobcem tvrzenou skutečností, podle které žalobce nevěděl o pravomocném ukončení řízení o mezinárodní ochraně vedeném pod sp. zn. OAM-1638/ZA-ZA11-K03-2024. Žalobce měl za to, že se po celou dobu svého pobytu na území nachází legálně, a to s ohledem na podanou žalobu proti tomuto rozhodnutí a probíhající soudní řízení. Až od zajišťujících policistů se přitom dozvěděl o neoprávněnosti svého pobytu, způsobených nepodáním žaloby proti tomuto rozhodnutí jeho tehdejším právním zástupcem. Žalobce také připustil, že v době existence předchozího pobytového oprávnění nepociťoval potřebu o mezinárodní ochranu žádat, neboť cítil, že mu dostatečnou ochranu před závažným nebezpečím v zemi původu poskytoval jeho tehdejší pobytový status. Po ukončení tohoto pobytového oprávnění pak podal žádost o mezinárodní ochranu, neboť v ten moment byl již návratem do Nigérie ohrožen. V posledním roce nepociťoval potřebu žádosti o mezinárodní ochranu čistě z toho důvodu, že se domníval, že jeho případ je i nadále posuzován. Dále se žalobce ohradil proti závěrům o účelovosti jeho žádosti, neboť situace v zemi původu, o které má žalobce informace od své rodiny, se za dobu jeho pobytu mimo území Nigérie zhoršila. O tom, že se návratu do země z důvodů pro mezinárodní ochranu relevantních obává, je patrné již z jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, kterou podal v roce 2024, jde tedy o obavu dlouhodobou. Nelze navíc říct, že by důvody jím namítané v rámci první žádosti byly vyhodnoceny jako pro mezinárodní ochranu nerelevantní, neboť jeho první řízení bylo zastaveno z čistě procesních důvodů. 3. Druhá skupina námitek směřovala proti neuložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. Dle názoru žalobce mohlo být v jeho případě přistoupeno k uložení zvláštního opatření dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalobce již do protokolu o podání vysvětlení uvedl, že v ČR žije u kamarádů. Z tohoto sdělení žalovaný dovodil, že není žalobce možné kontaktovat na jakékoliv adrese v ČR a předpokládat, že se na ní skutečně bude zdržovat. Více přitom pobytovou situaci nezkoumala. Žalobce s takovým posouzením situace nesouhlasí. Je na žalovaném, aby žalobci uložil povinnost na té či oné adrese se zdržovat. Žalovanému bylo kromě toho známo i pracoviště, respektive sportoviště, kde žalobce působí, byl by tedy k zastižení i zde. Právě ve vztahu k jeho týmu Spoje Praha je přitom možné dovodit i motivaci k zdržování se na území a spolupráci se správními orgány v této věci. Uvedené napovídá, že žalovaný k věci přistupoval tendenčně a zjišťoval a zohledňoval ve svém rozhodování pouze skutečnosti, které by odůvodnily zajištění žalobce. 4. Třetí a poslední skupina námitek směřovala proti stanovené délce zajištění. V tomto směru spatřoval žalobce rozhodnutí nepřezkoumatelným a současně odporujícím možnosti pravidelného přezkumu rozhodnutí žalovaného týkajícího se zajištění žalobce. 5. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 6. Ve vyjádření k žalobě dne 26. 2. 2026 žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí a účelová polemika o nevědomosti žalobce o ukončeném předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany je pak pro případ irelevantní. Žalobce po pravomocném ukončení předchozího řízení o udělení mezinárodní ochrany nevycestoval a v ČR tak pobýval nelegálně. V nelegálním pobytu by žalobce zjevně pokračoval, pokud by nedošlo k jeho zadržení policií. Účelové argumenty o „nevědomosti“ na situaci nic nemění. Skutečnost, že žalobce projevoval nulový zájem o výsledek řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nemůže být argumentem pro obhájení jeho nelegálního pobytu na území. Podle názoru správního orgánu nemůže obstát ani námitka proti nevyužití zvláštního opatření. Žalobce doslovně sdělil, že v ČR nemá hlášenou adresu, bydlí různě po kamarádech, většinou za Prahou. Žalobce dále sdělil, že nedisponuje finančními prostředky na vycestování, případně na složení finanční záruky. Žalobce tak není možné nikde kontaktovat, nemá doručovací adresu. Žalobce ve své žalobě nijak nevysvětluje, jak na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že zajištění bylo nedůvodné. Stanovená délka zajištění byla určena na základě individuálního posouzení případu. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 7. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 8. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. V. Rozhodnutí soudu 9. Žaloba je nedůvodná. 10. Ze správního spisu soud zjistil následující. Dne 31. 1. 2026 byl žalobce kontrolován na adrese P. 8 – K., kdy nepředložil ke kontrole žádný cestovní doklad. Lustrací bylo zjištěno, že nemá v současné době žádné platné vízum, ani povolení k pobytu na území ČR. Dále bylo zjištěno, že pobýval na území ČR od roku 2014 na základě dlouhodobého pobytu, který mu skončil dne 29. 7. 2023, a v červenci roku 2024 mu bylo vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území EU. Žalobce následně podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a po ukončení řízení z území ČR nevycestoval. Do policejního protokolu o podání vysvětlení dne 1. 2. 2026 žalobce mimo jiné sdělil, že v ČR je od roku 2015, kdy přicestoval na sportovní vízum a byl zaměstnán jako fotbalista pro různé kluby. Žalobce také potvrdil, že v ČR již jednou žádal o azyl. Sdělil, že si je vědom, že v roce 2024 mu bylo vydáno rozhodnutí o vycestování, ale podal proti němu přes právníka odvolání, které bylo zamítnuto. Dle svých slov dostal následně do starého pasu výjezdní vízum, ale nakonec nevycestoval, neboť podal žádost o azyl. Podle žalobce nevěděl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany, stále údajně čekal, jak jeho azylové řízení dopadne a nedostal žádné rozhodnutí. V ČR dle jeho slov v současné době nemá stálou adresu, bydlí po kamarádech a není nikde hlášen k ubytování. Na dotaz ohledně jeho rodinného stavu odpověděl, že je svobodný a bezdětný, v Nigérii má rodiče a 23 sourozenců a s rodinou je v pravidelném kontaktu. Popřel, že by měl v ČR nebo v jiném státě EU příbuzné či osoby blízké, že by se v ČR nacházela osoba, vůči které má vyživovací povinnost, nebo že by žil ve společné domácnosti s občanem EU a nemá zde žádné kulturní ani společenské vazby. Uvedl, že v ČR nikde nepracuje, protože nemá vízum, a peníze na pobyt má našetřené ještě z doby, kdy hrál profesionálně fotbal za Spoje Praha. Sdělil, že v Nigérii není bezpečno, protože je tam občanská válka. Co se týče finančních prostředků, v současné době nemá peníze na vycestování ani na složení finanční záruky. Žalobce byl zajištěn za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Poté dne 2. 2. 2026 žalobce podal žádost o udě