2 Azs 423/2004 — Nejvyšší správní soud

33 A 23/2026- 25 - text  9 33 A 23/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. C. N., narozený X, t. č. pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený: Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 14. 4. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-387/BA-BA01-BA06-Z-2026, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 31. 3. 2026 byla kontrolována totožnost žalobce. Ten předložil cestovní doklad č. E01396012 a pobytovou kartu Maďarska č. X. Kontrolou cestovní dokladu bylo zjištěno, že žalobce přicestoval naposledy do schengenského prostoru dne 4. 2. 2025 a má vylepené krátkodobé vízum Maďarska č. X s platností do 6. 4. 2025. Následnou lustrací bylo zjištěno, že cizinec je evidován v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) s platností do 26. 5. 2030 zadávajícím státem Maďarsko a jím předložený doklad povolení k pobytu v Maďarsku je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Žalobce byl proto zajištěn za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců). Následně dne 1. 4. 2026 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, a poté byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 7. 4. 2026 č.j. OAM-387/BA-BA01-BA06-Z-2026 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 19. 7. 2026. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby vytýkal žalobce žalovanému, že k jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu přistoupil, aniž byly splněny zákonné předpoklady jeho aplikace, namítal, že samotné splnění zákonných předpokladů ještě neznamená, že musí být automaticky zajištěn. To dovozoval ze slova „může“, použitého v úvodu zmíněného ustanovení. I kdyby tedy žalobce skutečně svoji žádost o mezinárodní ochranu podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, neznamená to, že by musel být zajištěn. Zákon dává správnímu orgánu prostor pro zvážení dalších skutečností a okolností, na základě kterých rozhoduje. Žalobce namítal, že v jeho případě zajištění nezbytné není. V tomto směru odkázal na rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 253/2017-37. Žalobce dále uvedl, že měl za to, že na území ČR pobývá oprávněně na základě povolení k pobytu, které měl v Maďarsku, nevěděl, že toto povolení pozbylo platnosti. Toto žalobce výslovně uváděl v protokolu o podání vysvětlení ze dne 31. 3. 2026. Ze strany žalobce tedy nedošlo k žádnému vědomému porušení právních předpisů, což samo o sobě vylučuje automatické zajištění podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. 3. S tím souvisí další žalobní námitka, kdy žalobce namítá, že důvodnost zajištění žalovaný odůvodňuje tvrzeními, která jsou zcela nepravdivá a nepodložená. Žalovaný v rámci svých úvah zcela ignoruje fakt, že žalobce až do svého zajištění policií vůbec netušil, že jeho povolení k pobytu v Maďarsku bylo zrušeno a že měl být z Maďarska dokonce vyhoštěn. K tomu žalobce namítá, že žalovaný zde bez jakéhokoliv podkladu argumentuje nepodloženým předpokladem, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně, vědomě a úmyslně. To je zcela zásadní vadou rozhodnutí, když tím žalovaný odůvodňuje, proč musí být žalobce omezen na osobní svobodě a nelze využít zvláštní opatření. K tomu žalobce namítá, že není přezkoumatelné jaké “jeho dosavadní jednání a chování vůči správnímu orgánu a jeho povinnostem účastníka správního řízení” má žalovaný na mysli, když tím odůvodňuje nezbytnost omezení osobní svobody žalobce. 4. Žalobce dále namítl, že žádné zákonné důvody nebrání tomu, aby vůči němu bylo využito zvláštní opatření podle § 47 zákona o pobytu cizinců. Žalobce znovu zdůrazňuje, že měl za to, že na území ČR pobývá oprávněně na základě povolení k pobytu, které měl v Maďarsku. Nevěděl, že toto povolení pozbylo platnosti. Do ČR přicestoval krátkodobě jako turista. Žalobce především namítá, že použitá formulace odůvodnění se v této části rozhodnutí s drobnými úpravami opakuje ve všech rozhodnutích žalovaného o zajištění cizinců v ZZC Balková. Tato skutečnost je právnímu zástupci známa z vlastní činnosti a Krajskému soudu v Plzni je pravděpodobně z rozhodovací činnosti rovněž známa. Je tedy zřejmé, že žalovaný o omezení osobní svobody cizinců nerozhoduje na základě individuálních okolností případu, ale používá jakési “formulářové” rozhodnutí. Žalovaný zde rovněž v rámci tohoto ”formuláře” uvedl, že žalobce není k dispozici na konkrétně určitelném a stabilním místě, ačkoli hned v následující větě uvádí, že žalobce pobývá na konkrétní adrese L. Úvahy žalovaného proto obsahují vnitřní rozpor. Za této situace je vyloučení možnosti účinného uplatnění zvláštního opatření ze strany žalovaného nezákonné a nedůvodné. Žalobce rovněž upozorňuje na to, že v rámci podání vysvětlení na policii byl dotazován na adresu ve Vietnamu a na doručovací adresu. Uvedl, že jeho adresa bydliště ve Vietnamu je ve Vietnamu i adresou doručovací. Žalovaný však tuto výpověď zkresluje tak, jako by žalobce neměl jinou doručovací adresu než ve Vietnamu. Žalobce proto upozorňuje, že v současnosti je v případě jeho propuštění ze zajištění jeho doručovací adresou adresa X. 5. Rovněž fakt, že žalobce neměl v době svého zadržení cizineckou policií dne 9. 5. 2025 finanční prostředky na cestu do Vietnamu neznamená, že si je nemůže legálně obstarat, pokud bude propuštěn ze zajištění. Podle žalobce je navíc postup žalovaného, který jeho omezení osobní svobody odůvodňuje nedostatkem finančních prostředků, sám o sobě protiústavní, protože se jedná o diskriminaci na základě majetku při omezení žalobcova práva na osobní svobodu, což je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce namítá, že i v této pasáži se jedná o “formulářové rozhodnutí”. Žalobce uvádí, že v den 7. 4. 2026, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, s ním v ranních hodinách byly provedeny i úkony v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, a o poskytnutí údajů k žádosti a protokol o pohovoru k žádosti. Při těchto úkonech žalobce k otázce: „Proč požádal o mezinárodní ochranu v ČR“, jasně uvedl: ”Kdybych zjistil, že mám propadlé vízum již v Maďarsku, tak bych požádal tam. Tím, že jsem to zjistil až tady v ČR, tak se nemohu vrátit do Maďarska, a proto jsem žádal tady v ČR”. Z toho vyplývá, že v ZZC požádal o mezinárodní ochranu nikoli proto, aby se vyhnul hrozícímu vyhoštění, ale proto, že teprve po svém zajištění zjistil, že ztratil platné pobytové oprávnění. Žalobce dále namítá, že vydání rozhodnutí ve věci zajištění je prvním úkonem ve věci, ale správní orgán se v něm musí vypořádat se všemi podklady, které má k dispozici. Je nepřezkoumatelné, proč v rámci rozhodnutí o zajištění, které bylo vydáno dne 7. 4. 2026, žalovaný nijak nehodnotí a nepřihlíží k obsahu pohovoru v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, který proběhl téhož dne v ranních hodinách. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 6. Ve vyjádření k žalobě dne 22. 4. 2026 žalovaný vyjádřil svůj nesouhlas s žalobou, neboť má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem oddálit správní vyhoštění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Poté žalovaný připomněl, že důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že dne 31. 3. 2026 byla na adrese L. kontrolována jeho totožnost, přičemž předložil cestovní pas Vietnamu č. X a pobytovou kartu Maďarska č. X. Kontrolou cestovního pasu bylo zjištěno, že naposledy přicestoval do schengenského prostoru letecky 4. 2. 2025 a je zde vylepeno krátkodobé vízum Maďarska č. X s platností do 6. 4. 2025. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je evidován v SIS s platností do 26. 5. 2030 a jím předložený doklad povolení k pobytu v Maďarsku je v SIS veden jako věc hledaná, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do ZZC za účelem vycestování. S ohledem na výše uvedené dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění a že z důvodu jeho jednání by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo zcela nedostačující a neúčinné. Z výše uvedených