8 Azs 99/2023 — Nejvyšší správní soud

33 A 3/2026- 48 - text  15 33 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: Q. H. N., nar. X, bytem X zastoupený: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě ze dne 22. 12. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. CPR-35906-2/ČJ-2025-930310-V223 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. CPR-35906-2/ČJ-2025-930310-V223 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta 15 269,40 Kč na náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Usnesením Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, pracoviště Sokolov (dále jen „správní orgán prvého stupně“) č.j. KRPK-70410-23/ČJ-2025-190022 ze dne 24. 9. 2025 podle ust. § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., bylo řízení ve věci žádosti žalobce o stanovení nové doby k vycestování dle § 101 písm. c) správního řádu zastaveno. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 11. 2025 č.j. CPR-35906-2/ČJ-2025-930310-V223 bylo o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodnuto dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tak, že se rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzuje a odvolání se zamítá. II. Žaloba 3. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včas žalobu, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 20. 11. 2025 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutím správního orgánu prvého stupně ze dne 30. 5. 2025 č.j. KRPK-89517-54/ČJ-2024-190022 byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla stanovena doba k vycestování z území v délce 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jež bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 8. 2025 č.j. CPR-22353-2/ČJ-2025930310-V223 zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Doba k vycestování z území žalobci uplynula dne 25. 9. 2025. Dne 1. 9. 2025 podal žalobce dle § 50a odst. 3 ve spojení s § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců a § 101 písm. c) správního řádu žádost o stanovení nové doby k vycestování z území z důvodu délky jeho pobytu na území (od roku 1997, tj. 28 let), dále z důvodu absence zázemí v zemí původu, zhoršení zdravotního stavu, přítomnost manželky a dvou nezletilých synů plnících v ČR povinnou školní docházku, z nichž jeden má lehkou mentální retardaci a trpí hyperaktivitou, v důsledku čehož vyžaduje zvláštní péči, a z důvodu jiných společenských a rodinných vazeb na území ČR. Následně byla vydána výše uvedená rozhodnutí. 4. Žalobce má zato, že správní orgány v novém řízení o jeho žádosti o stanovení nové doby k vycestování z území v rozporu s § 3 správního řádu nezjistily skutkový stav v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a dospěly k nesprávnému a nedostatečně odůvodněnému závěru, že kombinace důvodů na straně žalobce neodůvodňuje vyhovění jeho žádosti. 5. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány nesprávně v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu odmítly posoudit přiměřenost dopadu zastavení řízení o žádosti žalobce o stanovení nové doby k vycestování z území do jeho základního práva a práva manželky na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a nejlepšího zájmu jejich dvou nezletilých synů chráněného čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a to s odkazem na její posouzení v řízení o povinnosti opustit území. Uvedené vady činí rozhodnutí žalovaného ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.) nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Zákon o pobytu cizinců i návratová směrnice umožňují prodloužení doby k vycestování z území stanovené v rozhodnutí o povinnosti opustit území, jsou-li na straně cizince ve smyslu § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 7 odst. 2 návratové směrnice dány důvody související zejm. s délkou pobytu na území, přítomností nezl. školou povinných dětí a rodinnými nebo společenskými vazbami, jež musí mít současně ve smyslu § 101 písm. c) správního řádu povahu vážných důvodu. Nemusí se však nutně jednat o (nové) důvody, jež nastaly po nabytí právní moci rozhodnutí o povinnosti opustit území, tj. může jít i o důvody existující a známé v pravomocně skončeném řízení o povinnosti opustit území, jež nezabránily uložení povinnosti opustit území, avšak znemožňují neprodlený výkon pravomocně uložené povinnosti opustit území a odůvodňují prodloužení stanovené doby k vycestování z území. 6. Žalobce ve své žádosti tvrdil a prokazoval několik vážných důvodů podřaditelných pod § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 7 odst. 2 návratové směrnice, které mu ve svém souhrnu znemožňovaly vycestování z území v době stanovené v rozhodnutí o povinnosti opustit území (30 dnů), přičemž se jednalo o zhoršený zdravotní stav žalobce (výskyt cukrovky a zvýšené hladiny tuků), délku jeho pobytu na území ČR, absenci srovnatelného zázemí v zemi původu, přítomnost manželky a dvou nezletilých školou povinných synů, z nichž mladší trpí lehkou mentální retardací, poruchou pozornosti a hyperaktivitou, obtížnost, ne-li nemožnost návratu do ČR po dobu trvání těchto důvodů v případě i krátkodobého vycestování do země původu z důvodu nesplnění podmínky trestní zachovalosti podle § 174 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Správní orgány nezpochybnily existenci důvodů spadajících pod § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců na straně žalobce, avšak rozporovaly, že by žalobcem uváděné důvody měly povahu vážných důvodů ve smyslu § 101 písm. c) správního řádu, konkrétně, že by role žalobce při péči a výchově jeho synů byla nenahraditelná a výhradní, když manželka zajišťuje výživu rodiny, a tudíž je přítomnost žalobce na území ČR nepostradatelná, neboť manželka žalobce není schopna zvláštní péči a pozornost, již vyžaduje mladší syn, schopna samostatně zajistit. Při učinění tohoto závěru vycházely z výsledků správního řízení o povinnosti opustit území, aniž by postavily najisto, jaký je aktuální stav, tj. aniž by v aktuálním řízení zjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a opatřily si dostatek podkladů pro své rozhodnutí. Správní orgány dle názoru žalobce nebyly oprávněny automaticky převzít skutková zjištění z řízení o povinnosti opustit území, aniž by samostatně např. provedením výslechu žalobce, jeho manželky či opatřením stanoviska orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) ověřily tvrzení žalobce o tom, že o syny soustavně pečuje a zejm. mladší z nich je na žalobci i z důvodu citového pouta závislý, a role žalobce je v této souvislosti nenahraditelná, tento je v současné době jejich jedinou pečující osobou, tedy jeho péče je nenahraditelná a na jeho straně jsou tak dány vážné důvody pro vyhovění jeho žádosti. Skutečnost, že manželka žalobce byla v minulosti schopna péči o děti a jejich výchovu zvládnout sama, případně s pomocí třetích osob, nečiní újmu bezprostředně hrozící žalobci, jeho manželce a dětem méně závažnou, neboť v souvislosti s obnovením společného soužití po podmíněném propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody došlo k prohloubení blízkých osobních vazeb a citového pouta mezi žalobcem a syny a opětovné jejich odloučení by bylo způsobilé způsobit dětem ve věku 15 a 12 let mnohem závažnější a citelnější psychickou újmu než předchozí odloučení dané výkonem trestu odnětí svobody žalobcem, při němž měly děti možnost žalobce pravidelně osobně navštěvovat. Při neprodleném vycestování žalobce z území však s ohledem na nesplnění podmínky trestní zachovalosti nelze předvídat, po jak dlouhou dobu se nebude moci do ČR vrátit. 7. V souvislosti s tím, že žalovaný v rozhodnutí uvádí, že zdravotní stav žalobce a jeho mladšího syna jsou okolnostmi irelevantními pro stanovení nové doby k vycestování z území, neboť zdravotní stav není uveden jako relevantní kritérium v § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, žalobce zdůraznil, že výčet důvodů pro stanovení nové doby k vycestování z území v § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců i čl. 7 odst. 2 návratové směrnice je výčtem demonstrativním, tj. neuzavřeným, tudíž neuvedení zdravotního stavu v tomto výčtu automaticky neznamená, že k němu při projednání žádosti o sta