33 Az 11/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 11/2025- 84 - text  15 33 Az 11/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: N. A., nar. X., bytem H., státní příslušník G., zastoupená advokátem Mgr. Daliborem Lípou, se sídlem Jugoslávská 856/2 Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 5. 5. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2025, č. j. OAM-334/ZA-ZA11-ZA01-R2-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh správního a soudního řízení 1. Rozhodnutím ze dne 15. 3. 2024, č. j. OAM-334/ZA-ZA11-ZA01-2024, bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu ze dne 4. 3. 2024 tak, že ji žalovaný podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zamítl jako zjevně nedůvodnou. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je legalizace pobytu, získání zdravotního pojištění a obava žalobkyně z bývalého manžela. Žalobkyně je státní příslušnicí Gruzie, již ČR považuje za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, což vyplývá i ze shromážděných podkladů pro rozhodnutí. V souvislosti s žalobkyní tvrzenými obavami z bývalého manžela žalovaný uvedl, že jak vyplývá ze shromážděných podkladů, žalobkyně má možnost vůči němu v Gruzii využít účinné a dostupné právní prostředky na ochranu svých práv, jichž však ani v době, kdy ve své domovské zemi pobývala, a cítila se ohrožena bývalým manželem, nevyužila a místo toho vycestovala do Polska, kde více než rok a půl pobývala nelegálně, přičemž v zemi původu se na žádný bezpečnostní orgán se žádostí o pomoc nikdy neobrátila. V souvislosti s tvrzením žalobkyně, že o mezinárodní ochranu žádá především proto, aby na území ČR měla v souvislosti s nastávajícím porodem zdravotní pojištění, odkázal žalovaný na usnesení NSS č.j. 6 Azs 17/2017-28, z něhož vyplývá, že v souvislosti s udělováním humanitárního azylu nejsou případem hodným zvláštního zřetele ekonomické obtíže žadatele, lepší přístup k lékařské péči, lepší pracovní příležitosti či legalizace pobytu. Žalovaný zároveň neshledal, že by se vracející Gruzínci ve své domovské zemi setkávali s diskriminačním chováním vůči jejich osobám, což potvrzují i shromážděné podklady rozhodnutí. Žalovaný na základě shromážděných informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Gruzii a na základě výpovědi žalobkyně dospěl k závěru, že v jejím případě lze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu, neboť žalobkyně neprokázala opak, a má v případě jakýchkoli problémů v zemi jejího původu možnost využít ochrany kompetentních orgánů. Žalovaný za dané situace shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu a žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně zamítl jako zjevně nedůvodnou a z tohoto důvodu neposuzoval, zda žalobkyně uvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že jí hrozí vážná újmy podle § 14a zákona o azylu. 2. O žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí rozhodl zdejší soud dne 7. 10. 2024 rozsudkem č.j. 33 Az 8/2024 tak, že ji zamítl, neboť se ztotožnil s žalovaným přijatými závěry s tím, že podklady shromážděné žalovaným shledal dostačujícími pro rozhodnutí o posuzované věci. 3. II. Rozhodnutí NSS o kasační stížnosti žalobkyně 4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně kasační stížnost, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 12. 2024 č.j. 8 Azs 230/2024-42. Tímto rozhodnutím byl rozsudek zdejšího soudu, stejně tak jako rozhodnutí žalovaného, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že došlo k hrubému pochybení při hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu, což mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení žalobkyně. Tato již v žalobě zpochybnila zařazení Gruzie na seznam bezpečných zemí původu, avšak soud se s touto námitkou vypořádal pouze obecně, a rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Soud hrubě pochybil zejména tím, že nezrušil rozhodnutí žalovaného, který žádost žalobkyně zamítl podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ačkoliv ten aplikoval koncept bezpečné země původu a s tím související procesní odchylky ve vztahu k žádosti žalobkyně, jež pochází ze státu, který byl na seznam bezpečných zemí původu zařazen v rozporu se zákonem o azylu. Je povinností správního orgánu doložit, že i území Abcházie a Jižní Osetie splňují materiální požadavky označení bezpečné země původu. 5. NSS dále poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně z 16. 10. 2024 č.j. 41 Az 8/2024-38, v němž je ve vztahu k Moldavsku hodnocen postup žalovaného podle novelizovaného znění vyhlášky. Podle tohoto rozsudku bylo novelou vyhlášky na seznamu bezpečných zemí uvedeno Moldavsko (i Gruzie) jako celek, avšak důvodová zpráva k novele nijak neobjasnila, co se v Moldavsku a Gruzii a konkrétně v separatistických regionech změnilo, a naopak stále přiznává, že jde o geografické oblasti, jež nelze podle procedurální směrnice považovat za bezpečné. Pokud tedy bezpečná země původu musí splňovat kritéria procedurální směrnice na celém svém území, což musí dokládat informace o takové zemi, které jsou součástí správního spisu, pak žalovaný těmto požadavkům nedostál. 6. NSS dospěl k závěru, že k podobné situaci došlo i v nyní projednávaném případě. V Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu z 3. 10. 2023 je uvedeno, že gruzínská vláda nemá pod kontrolou separatistické regiony Abcházie a Jižní Osetie, jež vytvořily paralelní státní struktury a jsou závislé na Ruské federaci a pod její faktickou kontrolou. Ostatní podklady žalovaného se zabývají situací gruzínských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí, otázkou ochrany policie proti soukromým osobám, korupcí, místními vlivy, její přítomností v okolí administrativní hranice s Jižní Osetií a otázkami souvisejícími s domácím násilím, avšak nijak neobjasňují, jak je to s naplněním materiálních požadavků konceptu bezpečné země původu na celém území Gruzie, tedy včetně zmíněných separatistických regionů. Posouzení žádosti žalobkyně jako zjevně nedůvodné v režimu § 16 odst. 2 zákona o azylu bylo založeno na informacích o Gruzii, z nichž vyplynulo, že území Abcházie a Jižní Osetie nelze považovat z hlediska podmínek dle přílohy I procedurální směrnice za bezpečné, a krajský soud měl proto při přezkumu napadeného rozhodnutí z moci úřední v rámci úplného a ex nunc posouzení přihlédnout na základě skutečností obsažených ve spise k tomu, že došlo k porušení materiálních požadavků označení Gruzie jako bezpečné země původu, i když toto porušení nebylo v žalobě výslovně namítáno. Namísto toho však soud v rozporu se závěr rozsudku SDEU ve věci C-406/22 vyšel z premisy, že žalobkyně měla vyvracet zákonnou domněnku pojetí Gruzie jako bezpečné země původu. Rozhodnutí žalovaného je pro rozpor s § 2 bodu 8 vyhlášky nezákonné, neboť aplikoval koncept bezpečné země původu a s tím související procesní odchylky ve vztahu k žádosti žalobkyně, jež pochází ze státu, který byl zařazen na seznam bezpečných zemí původu v rozporu se zákonem o azylu, a krajský soud proto měl napadené rozhodnutí zrušit pro nezákonnost podle§ 78 odst. 1 s.ř.s. přestože žalobkyně neuplatnila žalobní bod, jímž by poukazovala na tento aspekt nezákonnosti rozhodnutí a svoji argumentaci omezila na tvrzení, že unesla své důkazní břemeno plynoucí z § 16 odst. 2 zákona o azylu. Soud rozhodující o žalobě tak musí posoudit legalitu označení Gruzie za bezpečnou zemi původu na základě čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice. Soud není při posouzení věci omezen jen na argumentační linii účastníků, ale může-a měl by- posoudit uplatněné žalobní body autonomně a po právní stránce vyhodnotit věc komplexně a je oprávněn vybočit z právních důvodů návrhu například tím, že je právně překvalifikuje, a stejně tak musí mít možnost přihlédnout k právní vadě, která by mu jinak zabránila provést přezkum v mezích žalobních důvodů. V situaci, kdy měl soud na základě včas uplatněných žalobních bodů posoudit, zda žalovaný dospěl ke správnému závěru, pokud jde o vyvrácení domněnky bezpečné země původu ve vztahu k jejich individuálnímu případu, bránila mu právní vada spočívající v tom, že země původu nebyla řádně označena za bezpečnou zemi původu, v přezkumu těchto žalobních bodů. Současné znění vyhlášky by bylo použitelné pouze v případě, že by žalovaný v novém hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu, které by bylo součástí správního spisu, důkladně zhodnotil i situaci ve z