9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 1/2025- 33 - text  17 57 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: Sdružení na ochranu ohrožených dětí, z. s., IČO 04648293 sídlem Na Poříčí 1041/12, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2025, č. j. MPSV-2024/73271-233/1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2025, č. j. MPSV-2024/73271-233/1, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 4. 2025, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2025, č. j. MPSV-2024/73271-233/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, odvolání žalobce a potvrdil výroky II. a III. rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 1. 3. 2024, č. j. PK-SV/1749/24 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Těmito výroky prvostupňový orgán nepřiznal žalobci podle § 42g zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSPOD“) státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou žalobcem v jím provozovaném Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Koala Janovice nad Úhlavou (dále jen „Zařízení Koala“) dvěma nezletilým dětem M. a E. (dále společně jen „nezletilé děti“) za dobu, po kterou nezletilé děti pobývaly v uvedeném zařízení „bez platného právního titulu“. II. Žaloba 2. Žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s dobrými mravy, s duchem ZSPOD i obecně přijímanými právními principy. 3. Žalobce vyjádřil nesouhlas s nepřiznáním příspěvku za pobyt a péči poskytovanou nezletilým dětem, a to v případě M. za 13 dní v celkové výši 18 876 Kč a v případě E. za 1 den ve výši 1 452 Kč. Žalobce zrekapituloval důvody, pro které žalovaný zamítl žalobcovo odvolání, přičemž akcentoval zejména str. 7 odst. 2 napadeného rozhodnutí, ve kterém se žalovaný vyjádřil k § 42g odst. 3 písm. g) ZSPOD, který se ale dle žalovaného v daném případě neuplatní. 4. Podle žalobce do konce roku 2022 platilo, že nárok na státní příspěvek náležel zřizovateli zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc až do doby, než bylo dítě předáno do péče jiné osoby, bez ohledu na to, zda k předání došlo na základě vykonatelného rozsudku nebo předběžného opatření. Podle žalobce často trvá týdny i měsíce, než nové zařízení může dítě přijmout, neboť je třeba vyčkat na uvolnění místa. Změnu uvedené právní úpravy provedenou zákonem č. 363/2021 Sb. prosadil žalovaný. Podle žalobce je tato změna v rozporu s dobrými mravy, neboť předpokládá, že zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc má poskytovat péči ohroženým dětem na své náklady, resp. v případě nestátní neziskové organizace plně na náklady veřejnosti, z jejích darů, navíc když státní příspěvek pokrývá sotva polovinu nákladů na péči o umístěné děti. 5. Žalobce dále namítal, že žalovaný nikde nevysvětlil, jak má žalobce postupovat, jestliže skončila účinnost platného zákonného titulu pro pobyt dítěte v zařízení a jestliže nechceme, aby v zařízení byly děti bez zákonného právního titulu. Žalobce se ptal, zda má snad odvést dítě na OSPOD nebo přímo k žalovanému, aby se o dítě postaral v souladu se zákonem, a dále proč žalovaný od 1. 1. 2023 mlčky přihlíží tomu, že v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc děti pobývají nezákonně, avšak nikoli ani částečně na náklady státu, resp. zda byla motivem novely snaha ušetřit státnímu rozpočtu. Žalobce by byl rád, aby mu žalovaný sdělil, jak má v daných případech postupovat. 6. Žalobce poukázal na to, že žalovaný je v jiných případech, pokud jde o (ne)dodržování zákona, velmi benevolentní, jako např. při rozhodování o odvoláních žalobce, kdy nerozhoduje v zákonné lhůtě (v daném případě žalovaný namísto třicetidenní lhůty rozhodl o odvolání až za deset měsíců). III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nepoukázal na žádnou konkrétní vadu napadeného rozhodnutí, nýbrž brojil proti právnímu rámci úpravy poskytování státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Nastavení sociální politiky a jejího financování je věcí zákonodárce a žalovaný je vázán vytvořeným právním rámcem. Pokud zákon stanoví podmínky, za kterých lze příspěvek poskytnout, žalovaný nemůže vykročit ze zákonných mantinelů pro poskytování státního příspěvku a dle svého uvážení příspěvek přiznat. Institut odstranění tvrdosti zákona je zakotven pouze ve vztahu k zaopatřovacímu příspěvku. 8. Podle žalovaného nelze v případě zákona uvažovat o jeho rozporu s dobrými mravy; lze uvažovat o jeho souladu s ústavním pořádkem, avšak k tomu žalobce neuplatnil žádnou argumentaci. Žalovaný odkázal na důvodovou zprávu k žalobcem odkazované novele ZSPOD, podle které je tato novela v souladu s ústavním pořádkem. Dále s odkazem na tuto důvodovou zprávu žalovaný tvrdil, že státní příspěvek je pouze jedním ze zdrojů pro placení nákladů spojených s pobytem dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, neboť se předpokládá, že provoz těchto zařízení je financován vícezdrojově, včetně jeho dofinancování ze státního rozpočtu. 9. Žalovaný dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí nedospěl k závěru, že by žalobce pochybil a že by nezletilé děti byly v jím provozovaném zařízení nezákonně; zabýval se pouze posouzením, zda jsou splněny zákonné podmínky pro vznik nároku na státní příspěvek. Poté doplnil, že překročení lhůty pro vydání rozhodnutí implicitně nepředjímá nezákonnost napadeného rozhodnutí. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s právem a správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit. IV. Replika žalobce 11. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný sice několikrát cituje z důvodové zprávy, ale nikoli části týkající se § 42g odst. 4 a 5, tedy bod 48. Žalobce zmíněný bod odcitoval a dodal, že dle jeho názoru se v důvodové zprávě výslovně uvádí, že pobývá-li dítě po nezbytnou dobu v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zanikne nárok zřizovatele takového zařízení na státní příspěvek vždy až dnem odchodu dítěte ze zařízení. Podle žalobce se to, co zákonodárce zamýšlel, uvádí v důvodové zprávě k zákonu. Pokud však paragrafové znění je zcela opačné, pak se zřejmě jedná o chybu, kterou měla žalovaná v rámci legislativního procesu alespoň při projednání v Senátu napravit. 12. Žalobce má za zjevné, že zákonodárce nezamýšlel navodit tak absurdní právní stav, kdy nárok na předmětný státní příspěvek je dán jen tehdy, je-li dítě pravomocným rozsudkem svěřeno do ústavní výchovy. Je-li však rozhodnuto předběžným opatřením, zákonodárce jistě neměl na mysli, že v takovém případě se dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nachází bez platného právního titulu. Takový stav může trvat i několik týdnů či měsíců, protože dětské domovy i jiné ústavy jsou stále plné a často se velmi dlouho čeká na uvolnění místa. 13. Žalobce zopakoval, že žalovaný nevysvětlil, co má žalobce dělat, nechce-li mít v zařízení děti bez právního titulu. Pokud je žalobci dítě svěřeno soudně a později předběžným opatřením do dětského domova, přičemž rodiče by si chtěli dítě převzít (například do zcela neúnosných podmínek), pak by jim žalobce musel dítě vydat, když by u něj bylo dítě bez zákonného právního titulu, což je situace pro dítě velmi nebezpečná. Podle žalobce by žalovaný (jako garant zmíněné novely) měl sdělit, jak mohlo dojít k tomu, že výsledné znění § 42g ZSPOD zcela odporuje důvodové zprávě. 14. Žalobce konečně namítl, že v posledních pěti letech nezaznamenal žádný mimořádný dotační titul sloužící k dofinancování provozu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Závěrem žalobce setrval na podané žalobě. V. Průběh řízení 15. Soud ověřil, že žaloba směřující proti napadenému rozhodnutí byla podána včas. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 2. 2025. Žaloba byla soudu doručena dne 16. 4. 2025. Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby dle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), byla zachována. 16. Soud dále konstatuje, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou (žalobce byl účastníkem správního řízení jakožto zřizovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jemuž nebyl přiznán státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou za určité období v lednu