7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

57 Af 15/2024- 66 - text  21 57 Af 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: Miroslav Meszároš, IČO 74395386 sídlem Svatá Kateřina 37, 348 06 Rozvadov zastoupen JUDr. Josefem Pelechem, Ph.D., advokátem sídlem Kardinála Berana 1157/32, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č. j. 30238-2/2024-900000-316, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 12. 2024, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č. j. 30238-2/2024-900000-316 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) odvolání žalobce a potvrdil čtyři dodatečné platební výměry ze dne 24. 4. 2024 vydané Celním úřadem pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „celní úřad“), a to konkrétně (i) výměr č. j. 126590/2024-600000-31, kterým byl žalobci doměřen snížený nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2021 ve výši 217 155 Kč; (ii) výměr č. j. 126617/2024-600000-31, kterým byl žalobci doměřen snížený nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2021 ve výši 193 877 Kč; (iii) výměr č. j. 126634/2024-600000-31, kterým byl žalobci doměřen snížený nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2021 ve výši 237 351 Kč; a (iv) výměr č. j. 126662/2024-600000-31, kterým byl žalobci doměřen snížený nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2021 ve výši 165 337 Kč (dále společně jen „předmětné dodatečné platební výměry“). 2. Správce daně žalobci doměřil daňovou povinnost po provedené daňové kontrole týkající se žalobcem uplatněného nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu nebo pro provádění hospodaření v lese v souladu s § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném ke dni vzniku nároku na vrácení spotřební daně (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Správce daně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal skutečné množství spotřebované motorové nafty ve strojích využívaných pro hospodaření v lese, čímž nesplnil jednu ze zákonných podmínek pro přiznání nároku na vrácení spotřební daně. Žalovaný se následně ztotožnil se závěry správce daně a současně shledal žalobcem uplatněné odvolací námitky nedůvodnými. II. Žaloba 3. Žalobce v úvodní části své žaloby (označené jako „žalobní bod I.“) namítal, že se žalovaný řádně nevypořádal s namítanými skutečnostmi, především žádným způsobem nedoplnil dokazování ve vztahu ke zjištění průměrné spotřeby předmětných strojů a dále že se žádným způsobem nezabýval ostatními námitkami, které žalobce ve svém odvolání uvedl. Dle přesvědčení žalobce nebyl řádně zjištěn skutkový stav, o kterém by nebyly žádné pochybnosti. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a vydané v rozporu se zákonem a se skutečnostmi zjištěnými a založenými ve správním spisu. 4. V další části žaloby (označené jako „žalobní bod II.“) žalobce nejprve poukázal na to, že prostřednictvím dokladů doložených správci daně prokázal místo spotřeby minerálních olejů. Podle žalobce z jednotlivých kontraktů a příloh faktur vyplývá místo, kde bylo hospodaření v lese realizováno, druh práce je taktéž zřejmý, když se ve všech případech jednalo o hospodaření v lese, a celkové množství spotřebovaných minerálních olejů je taktéž zřejmý, jelikož žalobce pro účely evidence spotřebované motorové nafty zajistil, že tato byla nakupována výhradně na tankovací karty, které byly fakturovány ze strany dodavatele motorové nafty. Žalobce trvá na tom, že pouze motorová nafta nakoupená na předmětné tankovací karty byla spotřebována při hospodaření v lese, zatímco jakékoli jiné nákupy motorové nafty, která nebyla spotřebována při provádění hospodaření v lese, nebyly realizovány prostřednictvím těchto karet, ale samostatně. Identifikace právního důvodu pak spočívala v doložených smlouvách s jednotlivými objednateli, popřípadě vyplývá ze skutečnosti, že na vystavený daňový doklad obsahující soupis provedených prací bylo druhým subjektem plněno bez výhrad. Žalobce má za to, že dostál svým povinnostem uvedeným v § 57 odst. 14 zákona o spotřebních daních, a to přesto, že nemohl správci daně doručit veškeré podklady, které se k předmětné evidenci váží (typicky lístky od strojů s denní těžbou), neboť tyto byly uschovány v sídle společnosti, které postihl požár v květnu 2023. Tuto skutečnost žalobce nemohl objektivně ovlivnit (žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. 2 Afs 55/2016-38). Veškeré podklady, které byly předány správci daně, byly dodány na základě doložení ze strany objednatelů žalobce, kteří mu předmětné podklady poskytli, popřípadě částečně z elektronicky vedené části účetnictví žalobce. V dané souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. 3 Afs 223/2020-66, v němž se mj. konstatuje, že účelem podnikání není ničím neohraničené shromažďování listin a kontaktů na potenciální svědky pro účely možného daňového řízení v budoucnu. Dále žalobce argumentoval, že nad rámec doložených dokladů v rámci odvolacího řízení navrhl, aby byly k důkazu provedeny svědecké výpovědi osob, které prováděly hospodaření v lese, včetně vyplňování těžebních lístků a přečerpávání motorové nafty. Tito svědci mohou potvrdit argumentaci žalobce o tom, že veškerá motorová nafta natankovaná prostřednictvím tankovacích karet byla přečerpána do strojů provádějících hospodaření v lese. Žalovaný ovšem navrhované doplnění dokazování neprovedl, a proto žalobce tyto svědky navrhl k důkazu v rámci soudního řízení. Žalobce rovněž poukázal na jím tvrzený rozpor mezi body 46 a 44 napadeného rozhodnutí ohledně evidence tankovacích karet, resp. jejich nepřiřazení konkrétnímu lesnímu stroji. A konečně žalobce argumentoval, že z § 57 odst. 1 zákona o spotřebních daních vyplývají dvě kumulativní podmínky, a to v případě žalobce nakoupení minerálních olejů za cenu obsahující daň a jejich užití pro provádění hospodaření v lese. Správní orgány obou stupňů pak měly za prokázané, že žalobce prováděl hospodaření v lese a za tímto účelem nakupoval motorovou naftu. Již na základě těchto skutečností žalobce dospívá k závěru, že napadené rozhodnutí, jakož i předmětné dodatečné platební výměry, jsou nezákonné. 5. V části žaloby označené jako „žalobní bod III.“ žalobce uvedl (dle svých slov) další relevantní skutečnosti, které podle něj nebyly doposud řádně vypořádány. Podle žalobce správní orgány v závěrech kontrolního zjištění nezohlednily skutečnosti z dodatečných daňových přiznání podaných jeho účetní, kterými žalobce doplnil a napravil pochybení, která vznikla na základě nesprávného poučení jeho osoby ze strany úředníků celního úřadu. Žalobce tvrdil, že před tím, než začal žádat vrácení spotřební daně, absolvoval celkem tři schůzky na celním úřadu v Plzni (vždy byla přítomna jeho účetní), kde mu pracovníci sdělili, jakým způsobem vrácení spotřební daně uplatňovat a jak vést dokumentaci. Podle žalobce dle sdělení pracovníků celní správy pro potřeby evidence mělo stačit množství natankované nafty a provedená práce (z toho důvodu daňový subjekt taktéž zařizoval tankovací karty), a prokázání výkonu práce. Tuto evidenci žalobce po celou dobu vedl. Podle žalobce se k tomuto správní orgány vůbec relevantním způsobem nevyjádřily a s argumentací žalobce se vůbec nevypořádaly, pouze uvedly, že o těchto schůzkách nic neví a že pokud žalobce chtěl, aby se jakákoli osoba účastnila jednání, měl k tomu možnost. Z důvodu prokázání výše uvedených skutečností žalobce navrhl výslech své účetní (K. D.). Žalobce rovněž poukázal na to, že prostřednictvím své účetní dne 15. 3. 2024 zaslal v pořadí již druhé dodatečné daňové přiznání týkající se roku 2021, kterým byly napraveny nesrovnalosti spotřebovaných litrů motorové nafty v jednotlivých měsících. Protože účetní byla donucena celním úřadem tato podání vzít zpět, žalobce je následně navrhl jako důkaz, ovšem ani tyto důkazní prostředky nezměnily názor správce daně na celou věc. I k těmto tvrzením žalobce v žalobě navrhl výslech své účetní. 6. V části žaloby označené jako „žalobní bod IV.“ žalobce konstatoval, že v odvolání navrhoval (s ohledem na zničení veškeré evidence týkající se jeho podnikání při požáru jeho sídla) provedení kvalifikovaného výpočtu spotřebované motorové nafty, který vycházel z průměrné spotřeby nových lesních strojů, jež měly