6 Afs 281/2016 — Nejvyšší správní soud

59 Af 36/2015- 86 - text  59 Af 36/2015 - 86 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: XX, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti žalovanému: XX sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2015, č. j. 27507/15/5000-10470-700290, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 10. 9. 2015, č. j. 29896/15/5000-10470-700290, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2015, č. j. 27508/15/5000-10470-700290, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 10. 9. 2015, č. j. 29897/15/5000-10470-700290, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2015, č. j. 27507/15/5000-10470-700290, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 10. 9. 2015, č. j. 29896/15/5000-10470-700290, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2015, č. j. 27508/15/5000-10470-700290, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 10. 9. 2015, č. j. 29897/15/5000-10470-700290, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označených rozhodnutí žalovaného, kterými byly, po opravě zřejmých nesprávností obou napadených rozhodnutí, změněny platební výměry Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 31. 7. 2014, č. j. 990172/14/2600-04702-507844, a ze dne 31. 7. 2014, č. j. 989734/14/2600-04702-507844, tak, že žalobci byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 21 937 919 Kč a odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 3 871 398 Kč. Současně byla oběma napadenými rozhodnutími, ve znění po opravě, stanovena patnáctidenní lhůta splatnosti a byly zde uvedeny platební údaje. 2. Žalovaný v obou napadených rozhodnutích, jejichž odůvodnění jsou v převážné části totožná, konstatoval, že na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 26. 2. 2009, č. OPLLZ-ZS22-12/2009, vydaného Ministerstvem práce a sociálních věcí byla žalobci poskytnuta dotace na projekt IP 1 – Služby sociální prevence v Libereckém kraji, a to v celkové maximální výši 225 247 847 Kč. Dotace je kryta v rozsahu 85 % prostředky z rozpočtu Evropské unie a v rozsahu 15 % ze státního rozpočtu. K vyplácení dotace docházelo postupnými splátkami. Správce daně zahájil u žalobce dne 21. 9. 2011 daňovou kontrolu skutečností rozhodných pro vznik povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně. Kontrolováno bylo období od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2011. Z provedené daňové kontroly vyplynulo, že žalobce jednak porušil rozhodnutí o přidělení dotace v bodě 5.1 tím, že proplatil z projektového účtu částku 9 740 Kč za nákup vína, a dále žalobce porušil rozhodnutí o přidělení dotace v bodě 8.1 tak, že v procesu zadávání veřejných zakázek financovaných prostřednictvím dotace postupoval v několika ohledech v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Na základě těchto zjištění rozhodl správce daně o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 103 208 043,12 Kč, přičemž v závislosti na zdroji financování rozhodl jedním platebním výměrem o odvodu 85 % z uvedené částky do Národního fondu a druhým platebním výměrem o odvodu 15 % z uvedené částky do státního rozpočtu. 3. K odvolání žalobce proti platebním výměrům správce daně se žalovaný v duchu uplatněných odvolacích námitek zabýval porušením rozpočtové kázně ze strany žalobce, především tím, zda ze strany žalobce došlo k porušení patřičných ustanovení zákona o veřejných zakázkách. Žalovaný ve shodě se správcem daně uzavřel, že žalobce porušil § 52 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, když v případě všech (celkem 25) kontrolovaných výběrových řízení v zadávací dokumentaci na veřejné zakázky připustil doložení splnění kvalifikačních předpokladů ze strany dodavatelů dle § 54 písm. d) zákona o veřejných zakázkách nikoli ve lhůtě pro podání nabídek, nýbrž později, až ve lhůtě 30 dnů od podepsání smlouvy. V daném případě byl žalobce povinen požadovat po dodavatelích předložení rozhodnutí o registraci dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve lhůtě pro podání nabídek. Prodloužení této lhůty představuje porušení § 52 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. V návaznosti na to pak žalobce porušil rovněž § 60 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, když nevyloučil z účasti v zadávacím řízení ty dodavatele, kteří svou kvalifikaci ve lhůtě pro podání nabídek nedoložili. Kromě šesti dodavatelů, kteří doložili kvalifikaci až ve třicetidenní lhůtě chybně stanovené v zadávací dokumentaci, bylo zjištěno dalších jedenáct dodavatelů, kteří ze zadávacího řízení nebyli vyloučeni ani přesto, že kvalifikační předpoklady nedoložili ani v žalobcem prodloužené třicetidenní lhůtě. 4. Další porušení zákona o veřejných zakázkách spatřuje žalovaný v tom, že v případě některých veřejných zakázek došlo k odeslání oznámení o výběru nejvhodnější nabídky až šestý pracovní den po rozhodnutí o jejím výběru. Tím došlo k porušení § 81 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. V případě osmi veřejných zakázek také nebyly s vybranými uchazeči uzavřeny smlouvy v patnáctidenní lhůtě dle § 82 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Žalovaný žalobci rovněž vytýká, že v rámci některých veřejných zakázek došlo k uzavření smluv s dodavateli na nižší počet sociálními službami podpořených osob, než bylo požadováno v zadávací dokumentaci, čímž došlo k porušení § 76 odst. 1 a 6 zákona o veřejných zakázkách. Napadená rozhodnutí k tomu v podrobnostech odkazují na protokol o projednání zprávy o daňové kontrole ze dne 12. 6. 2014. Žalovaný dále konstatoval, že správce daně je povinen se při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně řídit daňovým řádem a rozpočtovými pravidly. Pokud žalobce poukazoval na postup Auditního orgánu Ministerstva financí, tento orgán nemá pravomoc konstatovat porušení rozpočtové kázně, navíc postupuje podle jiných pravidel, konkrétně dle nařízení Rady (ES) ze dne 11. 7. 2006, č. 1083/2006. 5. Dle žalovaného žalobci nemohly být stanoveny odvody ve výši dle bodů 2.2 a 2.3 rozhodnutí o poskytnutí dotace, neboť z textu těchto ustanovení je zřejmé, že dle nich lze postupovat pouze v případě, kdy nebyly porušeny povinnosti stanovené zákonem o veřejných zakázkách. Žalobci proto bylo třeba stanovit odvody ve výši porušení rozpočtové kázně v souladu s bodem 2.6 rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu zdůraznil, že při stanovení sankce za porušení rozpočtové kázně je třeba se zabývat závažností porušení podmínek dotace. K tomu uvedl, že v daném případě i přes pochybení žalobce byly předmětné peněžní prostředky využity na účel stanovený rozhodnutím o poskytnutí dotace, účel dotace byl splněn a peněžní prostředky nebyly zneužity. V neprospěch žalobce naopak svědčí jeho nedůslednost, když výběrová řízení nedokázal uskutečnit v souladu s podmínkami rozhodnutí o poskytnutí dotace a zákonem o veřejných zakázkách. Žalovaný tedy dospěl na rozdíl od správce daně k závěru, že v posuzovaném případě nebyl dán důvod k vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech v plné výši, nýbrž pouze ve výši 25 % z částky 103 198 303,12 Kč, která je součtem jednotlivých výdajů z projektového účtu, jimiž byly hrazeny faktury dodavatelů, s nimiž byla uzavřena smlouva o poskytování sociálních služeb na základě výběrového řízení provedeného v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. 6. Z uvedených důvodů žalovaný změnil odvoláním žalobce napadené platební výměry správce daně tak, že prvním napadeným rozhodnutím stanovil žalobci odvod do Národního fondu ve výši 21 931 710 Kč a druhým napadeným rozhodnutím stanovil žalobci odvod do státního rozpočtu ve výši 3 870 302 Kč. Dvěma následně vydanými rozhodnutími o opravě zřejmých nesprávností žalovaný uvedené částky změnil na odvod do Národního fondu ve výši 21 937 919 Kč a odvod do státního rozpočtu ve výši 3 871 398 Kč. V odůvodnění opravných rozhodnutí žalovaný vysvětlil, že i přes správný postup při výpočtu byla pro stanovení výše odvodů původně použita nesprávná částka, když k celkovému odvodu nebyla připočtena částka 9 740 Kč za nákup vína, která z důvodu porušení rozpočtové kázně nebyla poskytovatelem dotace žalobci vyplacena. Proto byly v patřičném poměru částky stanovených odvodů navýšeny. 7. Žalobce v podané žalobě namítá, že výklad správce daně týkající se stanovení kvalifikačních podmínek v zadávací dokumentaci v rozporu s § 52 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách je nesprávný. Povinnost vyloučit uchazeče, jenž nesplnil kvalifikaci ve lhůtě pro podání nabídek, se vztahuje jen na nesplnění kvalifikačních předpokladů uvedených v § 54 písm. a) až d) zákona o veřejných zakázkách. Profesní kvalifikační předpoklady, které žalobce připustil splnit v dodatečné lhůtě, nejsou záko