7 Afs 64/2008 — Nejvyšší správní soud

59 Af 21/2018- 50 - text  59 Af 21/2018 - 50 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: XX bytem XX zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Votrubou sídlem Moskevská 637/6, Liberec 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného č. j. 18368/18/5200-10423-705778 a č. j. 18386/18/5200-10423-705778, ze dne 18. 4. 2018 takto: I. Žaloba proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství č. j. 18368/18/5200-10423-705778 a č. j. 18386/18/5200-10423-705778, ze dne 18. 4. 2018, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá přezkumu shora označených rozhodnutí žalovaného. Prvním rozhodnutím žalovaný zamítnul odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 19. 7. 2016, č. j. 892355/16/2601-51522-507384, jímž byla žalobkyni vyměřena daň silniční za zdaňovací období roku 2013 ve výši 12 324 Kč. Druhým rozhodnutím žalovaný zamítnul odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměry správce daně ze dne 19. 7. 2016, č. j. 998794/16/2601-51522-507384, na daň silniční ve výši 12 324 Kč za zdaňovací období roku 2014, a č. j. 998808/16/2601-51522-507384, na daň silniční ve výši 12 324 Kč za zdaňovací období roku 2015. 2. Správce daně zjistil, že žalobkyně je v registru silničních vozidel zapsána jako provozovatel vozidla tovární značky XX, registrační značky XX, s tím, že se jedná o nákladní automobil sklápěčkový kategorie XX, o nejvyšší povolené hmotnosti převyšující 3,5 t. Magistrát města Liberec, odbor dopravy, správci daně potvrdil, že uvedené vozidlo nebylo vyřazeno z registru a správci daně poskytnul kopii technického průkazu série AK č. XX. Správce daně měl současně k dispozici i ke dni 18. 1. 2010 nově vystavený technický průkaz série UC č. 998087 za původní technický průkaz. Na základě těchto podkladů vyzval správce daně žalobkyni k podání řádného daňového přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2013, 2014 a 2015, neboť měl za to, že předmětný nákladní automobil je předmětem daně silniční. Na výzvy reagovala žalobkyně podáním daňových přiznání, v nichž ale neuvedla žádná vozidla a za jednotlivá zdaňovací období přiznala silniční daň ve výši 0 Kč. Současně správci daně sdělila, že nevlastní žádné silniční vozidlo, které by bylo předmětem daně. Správce daně vydal jednotlivé shora identifikované platební výměry na daň silniční. 3. Platebním výměrům se žalobkyně bránila odvoláními. Žalovaný v odvolacím řízení správci daně vytknul, že nepostupoval při vyměření daně silniční v souladu s daňovým řádem, a uložil mu, aby napravil pochybení při vedení důkazního řízení a žalobkyni umožnil využít procesní práva. Nato správce daně žalobkyni vyzval k prokázání tvrzení, že vozidlo není předmětem daně silniční. Na výzvy žalobkyně reagovala písemným sdělením ze dne 25. 4. 2017, uvedla, že předmětné vozidlo není určeno výlučně pro přepravu nákladů, protože došlo ke konstrukční změně vozidla spočívající v dodatečné montáži vysouvací hydraulické ruky, vozidlo tedy slouží i k jeřábnickým pracím bez nutnosti realizovat jakoukoliv přepravu materiálu. Správce daně žalobkyni zaslal sdělení ze dne 12. 9. 2017 za jednotlivá zdaňovací období spolu s úředním záznamem o výsledku postupu k odstranění pochybností. Podle obsahu úředních záznamů o výsledku postupu k odstranění pochybností setrval správce daně na důvodech pro vydání platebních výměrů a odvolání žalobkyně postoupil žalovanému k rozhodnutí. 4. Žalobou napadenými rozhodnutími žalovaný potvrdil vydané platební výměry. Žalovaný konstatoval, že jak z původního technického průkazu série AK č. 352029, tak z nového technického průkazu série UC č. XX, který byl vystaven k datu 18. 1. 2010, vyplývá, že předmětné je nákladní automobil sklápěčkový kategorie XX. Dle přílohy zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění platném do 31. 12. 2014, resp. podle Přílohy č. 18 k vyhlášce č. 341/2002 Sb. či dle Přílohy č. 2 vyhlášky č. 341/2014 Sb. vyplývá, že do kategorie N3 spadá vozidlo, jehož největší přípustná hmotnost převyšuje 12 000 kg. S tím koresponduje opravné usnesení Magistrátu města Liberec, odboru dopravy, ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. CJ MML 045558/14, kterým došlo k opravě chybného zápisu největší technicky přípustné/povolené hmotnosti vozidla v nově vydaném technickém průkazu série UC č. XX. Platné údaje byly uvedeny v původním technickém průkazu série AK č. XX, tedy největší technicky přípustná/povolená hmotnost vozidla je 17 000 kg. Žalovaný konstatoval, že se nejednalo o změnu specifikace vozidla ani o změnu technických parametrů předmětného vozidla, protože z žádného z posuzovaných dokladů nevyplynula změna technických parametrů, změna homologace a schválení technické způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Jedná se o zřejmou chybu v psaní na řádku F.1 a F.2, což podporuje jak kontinuálně uváděná kategorie vozidla XX, tak součet uvedených největších povolených hmotností na nápravy předmětného vozidla odpovídající v součtu hodnotě 17 000 kg. Žalovaný tedy vyšel z platného technického průkazu vozidla série UC č. 998087 při respektování opravného usnesení ze dne 4. 3. 2014. Z údajů technického popisu vozidla v technickém průkazu žalovaný ve shodě se správcem daně dovodil, že se jedná o nákladní automobil sklápěčkový XX kategorie XX o dvou nápravách a největší povolené hmotnosti 17 t. Svou konstrukcí jde o vozidlo určené jen pro dopravu nákladů, tedy vozidlo určené výlučně k přepravě nákladů ve smyslu věty druhé § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění do 31. 12. 2013, resp. § 2 odst. 3 zákona o dani silniční ve znění pozdější novely. Na tomto závěru podle žalovaného nemůže nic změnit ani žalobkyní uváděná montáž hydraulické ruky pro manipulaci s břemeny. Ze zápisu v technickém průkazu, ať původního či nového, nevyplývá provedení změny kategorie vozidla, došlo jen ke zvýšení pohotovostní hmotnosti a snížení užitné hmotnosti vozidla, kategorie a druh vozidla nebyly změněny, nebyla zapsána změna kategorie vozidla např. na speciální automobil, nedošlo tedy k tomu, se by již nejednalo o vozidlo určené výlučně k přepravě nákladů. Žalovaný zdůraznil, že daň silniční je založena na formálním stavu zápisu ve veřejném rejstříku – registru silničních vozidel a odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, proto vycházel z údajů zapsaných v technickém průkazu vozidla. Je nerozhodné, zda žalobkyně vozidlo užívá či neužívá, žalovaný vycházel z toho, že primárně tzv. těžké nákladní automobily a jejich přídavná vozidla jsou pro zdanění silniční daní specifickou skupinou. Předmětem daně může být i vozidlo fakticky neprovozované, žalovaný opět odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Konstatoval současně, že jedinou možností, jak docílit zánik předmětu daně je dočasné vyřazení vozidla, případně vyřazení vozidla z provozu v terminologii zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění platném od 1. 1. 2015. Žalovaný uzavřel, že vozidlo je dle zápisu údajů v technickém průkazu třeba hodnotit jako vozidlo určené výlučně k přepravě nákladů ve smyslu věty druhé § 2 odst. 1, resp. § 2 odst. 3 zákona o dani silniční, přičemž sděleními Magistrátu města Liberec, odboru dopravy, bylo potvrzeno, že vozidlo nebylo v předmětných zdaňovacích obdobích vyřazeno z registru a bylo registrováno v České republice a žalobkyně byla zjištěna jako provozovatel vozidla, je tedy poplatníkem daně silniční ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani silniční. II. Žaloba 5. Žalobkyně namítala, že se žalovaný neúplně vypořádal s jejími odvolacími námitkami, v nichž uvedla, že předmětný nákladní automobil není vozidlo určené výlučně k přepravě nákladů. Žalobkyně tvrdila, že předmětné nákladní vozidlo má dodatečně namontovanou hydraulickou ruku sloužící k manipulaci s břemeny a slouží i k jeřábnickým pracím, tudíž se po montáži nejedná o vozidlo určené výlučně k přepravě nákladů. Jde o vozidlo jednak k přepravě nákladů, jednak k jeřábnickým pracím bez nutnosti provádět jakoukoli přepravu nákladů. S touto argumentací se správce daně ani žalovaný nijak nevypořádali. Žalobkyně se dovolávala toho, že jí pověřená osoba, manžel Radim Palaš, s vozidlem prováděl jeřábnické práce, například pro XX. Tyto skutečnosti žalobkyně navrhovala prokázat svědeckými výpověďmi svého manžela a XX. 6. Podle vyhlášky č. 341/2002 Sb. a vyhlášky č. 341/2014 Sb., jsou vozidla kategorie N motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro dopravu nákladů. Ani z jedné vyhlášky není patrno, že vozidlo kategorie N3 je určeno výlučně k přepravě nákladů. Z vyhlášek pouze vyplývá, že vozidla jsou určen