7 Ads 182/2015 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 24/2018- 45 - text  7 78 Ad 24/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., ve věci žalobce: E. T., narozený „X“, bytem „X“, zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2018, č. j. „X“, o starobním důchodu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 7. 2018, č. j. „X“, kterým bylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 6. 2018, č. j. „X“, jímž byla zamítnuta žádost o zvýšení důchodu přepočtem příplatku k důchodu podle ust. 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“), zamítnuta, změněno tak, že pro nesplnění podmínek ust. § 95 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995, ve spojení s ust. § 68 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se žádost zamítá. Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím žalované ze dne 16. 12. 2015, č. j. „X“, mu byl přiznán příplatek k důchodu ve výši 387 Kč měsíčně za jeho službu ve vojenském táboře nucených prací (dále jen „VTNP“) od 29. 10. 1953 do 22. 12. 1955. Příplatek byl vypočten pro dobu 25,79 měsíců, čímž žalovaná po vynásobení částkou 15 Kč a po zaokrouhlení na celé koruny nahoru došla k částce 387 Kč. Žalobce dne 30. 12. 2016 požádal o přepočet s tím, že žalovaná při výpočtu zvolila nesprávně metodu „ořezávání“ namísto metody „zaokrouhlování“, a tedy že poměrné části měsíce měly být převedeny z 3/31 měsíce na 0,1 měsíce a obdobně z 22/31 měsíce na 0,71 měsíce. Příplatek měl tedy dle žalobce činit 388 Kč, dle výpočtu: [(24 + 0,1 + 1 + 0,71) * 15 a po následném zaokrouhlení na celé koruny nahoru]. Žalobce podotkl, že stejného výsledku by bylo dosaženo i v případě, že by se „ořezávalo“ při počítání na tři desetinná místa. Rozhodnutím žalované ze dne 19. 6. 2018, č. j. „X“ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žádost žalobce o přepočet zamítnuta, když i po změně metodiky výpočtu, spočívajícím v zaokrouhlování na dvě desetinná místa již při výpočtu dílčích dob služby ve VTNP, žalovaná opět došla k částce 387 Kč. Žalobce přednostně poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 Ads 100/2017-24, ze dne 21. 12. 2017, č. j. 3 Ads 306/2016-77, a ze dne 31. 1. 2018, č. j. 4 Ads 268/2017-28, v nichž jmenovaný soud vyjádřil názor, že v případě možnosti použití různých metodik výpočtu, je třeba aplikovat takovou, která je ve prospěch poškozených osob. Metodika použitá žalovanou je však pro poškozené nevýhodná, a to jak metodika „ořezávání“, tak metodika, při níž místo posledních tří dnů v říjnu 1953, resp. v říjnu 1955, žalovaná započetla jen dva dny v listopadu 1955. Žalovaná jen jednu nevýhodu pro žalovaného nahradila nevýhodou jinou, přičemž v konečném důsledku bylo prvostupňovým rozhodnutím uznáno v přepočtu ještě méně než v původním rozhodnutí ze dne 16. 12. 2015. Veškeré dobrodiní, jež mělo vyplynout z metody „zaokrouhlování“ namísto „ořezávání“, žalovaná svou nepředvídatelnou změnou metodiky zmařila. Na podporu své argumentace žalobce závěrem odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 819/15. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná předložila k výzvě soudu správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedla, že v žalobcem odkazovaných rozsudcích Nejvyššího správního soudu řešené otázky, tj. poskytování příplatku i za alikvotní část měsíce či problematiku zaokrouhlování na dvě desetinná místa, do své činnosti (nejen u žalobce) v duchu vysloveného promítla. Pro aplikaci žalobcem prosazovaného přístupu však tato rozhodnutí oporu nenabízejí a nehovoří ani v neprospěch žalované. Sama žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. 7 Ads 182/2015-46, jehož testu žalovanou použitý algoritmus výpočtu obstál, a to i vůči výkladové povinnosti in favorem rehabilitionis. Dále uvedla, že žalobce odkazuje na citovaný nález Ústavního soudu bez sebemenší reflexe jeho obsahu. Žalobce nepředstavil relevantní právní argumenty, jež by svědčily přehodnocení naříkaného způsobu výpočtu, a dokládaly tudíž nesprávnost ve věci učiněných závěrů. Replika žalobce k vyjádření žalované 4. Na toto vyjádření reagoval žalobce podáním, ve kterém uvedl, že žalovaná zvolila odlišnou metodiku při počítání jednotlivých dnů zařazení do VTNP. Zatímco v rozhodnutí ze dne 16. 12. 2015 žalovaná uznala žalobci celkem 25 měsíců a 25 dnů, tak v prvostupňovém rozhodnutí a napadeném rozhodnutí o den méně. Zdůraznil, že žalovaná sice promítla judikaturu Nejvyššího správního soudu do svého rozhodování, když upustila od „ořezávání“, neřídila se jí však v tom ohledu, že pokud existují různé metodiky výpočtu, má se použít ta, která je pro oprávněnou osobu příznivější. Odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. 7 Ads 182/2015-46, je nepřípadný, jelikož v něm šlo o zcela odlišný problém, totiž zda se jako měsíc má počítat období 30 dnů, anebo „běžný měsíc“. Žalobce nic nenamítá proti zaužívanému algoritmu výpočtu v rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2015, tj. že doba zařazení trvala 25 měsíců a 25 dnů, nýbrž namítá, že tento způsob výpočtu v následných rozhodnutích ke škodě žalobce opustila. Žalobce setrval na svém názoru, že jeho situaci plně vystihuje nález Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 819/15. Duplika žalované k replice žalobce a další vyjádření žalobce 5. Na repliku žalobce reagovala žalovaná podáním, ve kterém uvedla, že projednávaná materie a závěry podané v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. 7 Ads 182/2015-46, jdou nad rámec žalobcem vymezeného předmětu sporu a jsou bezpochyby aplikovatelné i v projednávané věci. Dodala, že jakkoli bolestně může být daná situace vnímána z lidského hlediska, žalobcova vize správního orgánu, který rozhodovací praxi podřídí momentálním nárokům svých adresátů, je přinejmenším diskutabilní, což vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 9 As 138/2017-31. 6. V reakci na uvedené vyjádření žalované žalobce opětovně zdůraznil, že se nedomáhá toho, aby bylo bez dalšího rozhodováno v jeho prospěch. Pouze navrhuje, aby žalovaná použila pro zlomky měsíců tu metodiku, kterou zvolila v rozhodnutí ze dne 16. 12. 2015 a pro přepočet na desetinná místa tu, na kterou odkázal v žalobě. Zopakoval, že žádá, aby mu bylo započteno 25 měsíců a 25 dní služby. Posouzení věci soudem 7. O žalobě rozhodl soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce s projednáním věci bez nařízení ústního jednání souhlasil a žalovaný nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním, takže se má za to, že souhlas udělil, když byl o tomto následku ve výzvě výslovně poučen. 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalovaná v rozhodnutí ze dne 19. 6. 2018, č. j. R-19.6.2018-422/330 508 017, službu žalobce ve VTNP v době od 29. 10. 1953 do 22. 12. 1955 stanovila v době od 29. 10. 1953 do 28. 11. 1955 jako dobu 25 měsíců, v době od 29. 11. 1955 do 30. 11. 1955 jako dobu 0,07 měsíce (2/30) a v době od 1. 12. 1955 do 22. 12. 1955 jako dobu 0,71 měsíce (22/31), celkem tedy jako dobu 27,78 měsíce. Výsledný příplatek byl vypočítán v částce 386,70 Kč (25,78 * 15), po zaokrouhlení na celé koruny nahoru 387 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že příplatek v této výši byl žalobci přiznán již rozhodnutím žalované ze dne 16. 12. 2015, byla žádost žalobce o zvýšení důchodu přepočtem příplatku k důchodu dle § 24 odst. 4 zákon