5 As 56/2009 — Nejvyšší správní soud

15 A 231/2018- 51 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 15 A 231/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: S. S., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem, sídlem Na Poříčí 12, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2018, č. j. 3538ZPZ/2018-3, JID: 157402/2018/KUUK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 18. 10. 2018, č. j. 3538ZPZ/2018-7, JID: 164890/2018/KUUK, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 5. 10. 2018, č. j. 3538ZPZ/2018-3, JID: 157402/2018/KUUK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 18. 10. 2018, č. j. 3538ZPZ/2018-7, JID: 164890/2018/KUUK, a rozhodnutí Městského úřadu Lovosice, odboru životního prostředí, ze dne 28. 8. 2018, č. j. OŽP/316/2018, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2018, č. j. 3538ZPZ/2018-3, JID: 157402/2018/KUUK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 18. 10. 2018, č. j. 3538ZPZ/2018-7, JID: 164890/2018/KUUK, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Lovosice, odboru životního prostředí, (dále jen „městský úřad“) ze dne 28. 8. 2018, č. j. OŽP/316/2018. Tímto rozhodnutím městského úřadu byl žalobce uznán vinným tím, že dne 23. 4. 2018 usmrtil v rybářském revíru č. „X“ v k. ú. „X“ rybu druhu sumec velký (Silurus glanis) vykrvením bez jejího předchozího omráčení v rozporu s § 5i odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat”), čímž spáchal přestupek z nedbalosti popsaný v § 27 odst. 1 písm. h) zákona na ochranu zvířat, a za to mu byla uložena pokuta ve výši 50 000 Kč podle § 27 odst. 12 písm. a) téhož zákona a zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce namítal, že od počátku trpí řízení vadou nedostatečného popisu skutku. Podotkl, že žádný správní orgán v popisu neuvedl denní dobu, kdy ke spáchání přestupku mělo dojít, přičemž jde nepochybně o údaj podstatný pro posouzení argumentů obhajoby. Konstatoval, že argumentují-li oba správní orgány ustanoveními rybářského řádu, z doslovného výkladu Kapitoly VIII Zacházení s ulovenými rybami vyplývá, že povinnost usmrcovat rybu s předchozím omráčením platí jen při vylovování ryby, přičemž v daném řízení bylo prokázáno, že sumce nelovil. Zdůraznil, že oba správní orgány úplně ignorovaly dokazováním nepochybně zjištěné skutečnosti, a to, že sumec ležel na mělčině několik hodin (nejméně tři) bez hnutí a byl smrtelně zraněn lodním šroubem, a tak jako tak by uhynul po útrapách v nejbližší době. Uvedl, že zjistil, že ryba žije, až v okamžiku, kdy do jejího těla vpravil nůž. Byl toho názoru, že by bylo proti jakékoli logice, aby se v této situaci sháněl po předmětu, kterým by rybu omráčil a její agónii jen prodlužoval; zcela logicky jednal tak, aby utrpení ryby zkrátil na minimum. Zdůraznil, že videozáznam nebyl proveden celý buď proto, že byl následně upraven, nebo proto, že začíná právě až v okamžiku, kdy je vidět usmrcování ryby. Pokud správní orgány vycházely z odborného vyjádření krajské veterinární správy, poznamenal, že ta posuzovala jeho jednání právě jen z tohoto neúplného videozáznamu a vůbec jí nebylo známo, že ryba již předtím byla smrtelně zraněna. Považoval svůj postup za legitimní ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona na ochranu zvířat. Byl toho názoru, že usmrcení ryby, které provedl, nelze hodnotit jako týrání zvířete, ale právě naopak jako jednání vedoucí k jeho eutanázii. Uvedl, že zpočátku byl veden úmyslem odstranit uhynulou rybu a pustit ji na volnou řeku, později vzhledem k překvapivým okolnostem měl v úmyslu rybu usmrtit co nejrychleji, když zjistil, že není dosud uhynulá. Proto také nepátral po žádném předmětu k jejímu omráčení. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že ryba dlouho ležela beze změny polohy na mělčině, kam byla proudy řeky vyvržena. Podle jeho názoru se do té doby oprávněně domníval, že ryba již uhnula. Zdůraznil, že pokud správní orgány přesně neznají rozsah smrtelného poranění ryby, nemohou mu tuto skutečnost přičítat k tíži. Nemohou tedy dle žalobce dojít bez pochybností ani k názoru, že i přes takové zranění ryby bylo její usmrcení z jeho strany učiněno trýznivým způsobem, a nikoli dovolenou eutanázií. Konstatoval, že pokud by nevycházel z předpokladu, že ryba uhynula, rozhodně by se sumce takové délky a hmotnosti vůbec neodvážil dotknout, natožpak pak jej nožem usmrcovat; takové riziko by ve svém věku a zdravotním stavu nepodstupoval. 3. V další námitce spatřoval neúplnost dokazování v tom, že vůbec nebyl vyslechnut oznamovatel přestupku, což je pravděpodobně tatáž osoba, která pořídila videozáznam. Poznamenal, že přitom není rozhodné, zda provedení tohoto důkazů navrhoval, či nikoliv, městský úřad jej měl vyslechnout na základě zásady vyšetřovací. Žalovaný tento nedostatek nenapravil a ani městskému úřadu nevytkl. Trval na tom, že se přestupek nestal, neboť jeho skutková podstata nebyla naplněna. Namítal nepřiměřenost uložené sankce, neboť její výše vůbec neodráží skutkový stav zjištěný dokazováním. Uvedl, že společenskou škodlivost nemůže zvyšovat okolnost, že jde v jeho případě o opakovaný přestupek. Podotkl, že žalovaný vycházel patrně jen z evidence přestupků, aniž by provedl důkaz přestupkovým spisem městského úřadu sp. zn. OŽP 486/2016. Pokud by žalovaný provedl důkaz tímto spisem, zjistil by, že řízení bylo zastaveno, protože mu byla udělena bloková pokuta; nebezpečnost přestupku byla přitom naprosto bagatelní, šlo o několikaminutové zpoždění zápisu úlovku kapra obecného do rybářského deníku. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. Žalovaný konstatoval, že žalobce mohl sumce usmrtit pouze v souladu s § 5 odst. 1 zákona na ochranu zvířat. Žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobce, že ryba byla poraněná, avšak v době, kdy ji žalobce usmrcoval trýznivým způsobem ubodáním a podřezáním bez předchozího omráčení silným úderem do hlavy, byla podle videozáznamu i podle výpovědi žalobce bezesporu živá a pociťovala bolest. Zdůraznil, že předmětné řízení o přestupku neřeší důvody opravňující k usmrcení ryby, ale nedovolený způsob jejího usmrcení. Jednání žalobce z hlediska objektivní stránky skutkové podstaty přestupku i společenské škodlivosti tohoto jednání spočívající ve způsobeném utrpení zvířete bylo v řízení závazně posouzeno v odborném vyjádření krajské veterinární správy. 5. Poznamenal, že čas spáchání skutku byl ve výroku rozhodnutí dostatečně specifikován uvedením dne, kdy byl skutek spáchán. V průběhu celého řízení byla přesná doba spáchání přestupku známa a nebyla sporná. Žalovanému nebylo zřejmé, jaký význam přisuzuje žalobce denní době spáchání přestupku při posouzení jeho odpovědnosti. 6. Zdůraznil, že předmětné jednání žalobce bylo hodnoceno jako přestupek pouze podle zákona na ochranu zvířat, pro naplnění skutkové podstaty v tomto případě není rozhodné, zda ryba byla trýzněna při lovu nebo při jiné činnosti. Poznamenal, že správní orgány ani při posuzování odpovědnosti, ani při stanovení výše trestu nevycházely z hypotézy, že ryba byla lovena/ulovena. Konstatoval, že videozáznam byl proveden celý tak, jak je založen ve správním spise, a nevidí v tom, že krajské veterinární správě nebyla vůbec známa skutečnost, že ryba byla již předtím smrtelně zraněna, důvod pro zpochybnění odborného vyjádření tohoto orgánu státní správy. Uvedl, že nepokládal předvolání oznamovatele přestupku za nezbytné k objasnění okolností případu, jednání žalobce dostatečně věrohodně zachycuje videozáznam a výpověď žalobce ze dne 24. 5. 2018. Trval na tom, že sankce ve výši 50 000 Kč odpovídá společenské škodlivosti přestupku a že městský úřad výši trestu dostatečně zdůvodnil. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí spr