7 Azs 24/2017 — Nejvyšší správní soud

42 A 30/2020- 52 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 6 42 A 30/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: V. M. G., narozený „X“, státní příslušnost Vietnam, bytem „X“ zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha, proti žalovanému: za účasti osob zúčastněných na řízení: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha 3, I. T. H. P., narozená „X“, státní příslušnost Vietnam, bytem „X“, II. nezletilý T. M. G., narozený „X“, státní příslušnost Vietnam, bytem „X“, zastoupený zákonným zástupcem T. H. P., III. nezletilý K. H. G., narozený „X“, státní příslušnost Vietnam, bytem „X“, zastoupený zákonným zástupcem T. H. P., IV. nezletilý T. D. G., narozený ..., státní příslušnost Vietnam, bytem „X“, zastoupený zákonným zástupcem T. H. P., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2020, č. j. CPR-26812-2/ČJ-2020-930310-V223, takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 2. 11. 2020, č. j. CPR-26812-2/ČJ-2020-930310-V223, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 142 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2020, č. j. CPR-26812-2/ČJ-2020-930310-V223, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend, pracoviště Chomutov (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 12. 6. 2020, č. j. KRPU-10496-28/ČJ-2020-040026. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uložil žalobci povinnost opustit území členských států Evropské unie. Správní orgán prvního stupně zároveň podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil žalobci dobu k opuštění území České republiky nejpozději do šedesáti dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaný se nedostatečně zabýval odvolacími námitkami a v důsledku toho neodstranil zjevnou nezákonnost a nepřiměřenost prvostupňového rozhodnutí. Dále žalobce namítal, že nebyl v daném případě náležitě zjištěn skutečný stav věci. Správní orgány dle žalobce posuzovaly pouze skutečnosti svědčící v jeho neprospěch. Dále namítal, že správní orgány nedbaly toho, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem řešeného případu a byly šetřeny oprávněné zájmy osob, jichž se činnosti správního orgánu dotýkaly. 3. Žalobce trval na tom, že nelze přijmout argumentaci, že rozhodnutí o uložení povinnosti vycestovat je přiměřené právě proto, že v něm není oproti rozhodnutí o správním vyhoštění obsaženo opatření v podobě stanovení určité doby, po kterou nelze umožnit žalobci vstup na území EU. Argumentaci žalobce obsaženou v odvolání v tomto směru ponechal žalovaný zcela bez povšimnutí. Žalobce připouští, že povinnost vycestovat je pro něho přiměřenější než uložení správního vyhoštění, ovšem poukazuje na skutečnost, že se správní orgány nevypořádaly s jeho zásadním procesním návrhem na rozhodnutí ve věci, a to s návrhem na zastavení řízení. Až pokud by správní orgány řádně posoudily a odůvodnily nemožnost zastavení řízení, navrhoval žalobce vydání rozhodnutí dle § 50a zákona o pobytu cizinců. Tvrzení žalovaného, že bylo rozhodnuto dle vůle žalobce je dle žalobce neopodstatněné a zavádějící. Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí s návrhem žalobce na zastavení řízení žádným způsobem nevypořádal a tento postup ani nezdůvodnil. 4. Dle žalobce se žalovaný rovněž nedostatečně vypořádal s odvolacími důvody, které směřují do posouzení přiměřenosti prvostupňového rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobce trval na tom, že prokázal své vazby na Českou republiku, a to zejména vazby rodinné. Dle žalobce z judikatury správních soudů vyplývá, že správní orgány nejsou zbaveny povinnosti posuzovat tyto vazby a dopad, který na ně bude mít případné rozhodnutí o povinnosti cizince vycestovat. 5. Dále žalobce namítal, že není zřejmé, z jakých podkladů dospěl žalovaný k závěru, že odloučení žalobce od rodiny nebude představovat nepřiměřený zásah, neboť rodina již v minulosti odloučena byla v době, kdy žalobce vykonával uložený trest odnětí svobody. Žalobce zdůraznil, že on ani jeho rodinní příslušníci nebyli v rámci žádného výslechu dotazováni na to, jaký dopad měl na rodinné vazby pobyt žalobce ve výkonu trestu. Žalovaný tak dle žalobce v žalobou napadeném rozhodnutí presumuje závěry na základě jakési domněnky, že pokud rodina již jednou rozdělena byla, nebude pro ni představovat problém odloučení další. Naopak dle žalobce z obsahu správního spisu vyplývá, že rodina je na přítomnosti žalobce závislá, neboť se stará o domácnost v době, kdy jeho žena obstarává finance. Rovněž poukázal na skutečnost, že vývoj dětí je na jeho přítomnosti závislý. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že trval na tom, že v rámci předmětného řízení byly zjištěny a doloženy relevantní podklady pro konstatování protiprávního jednání žalobce. Rovněž trval na tom, že se v žalobou napadeném rozhodnutí podrobně a přezkoumatelně vypořádal s otázkou přiměřenosti daného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Trval na tom, že v daném případě byly naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU. Trval na tom, že v předmětném řízení postupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a mezinárodními smlouvami. Jednání soudu 7. Právní zástupce žalobce přednesl žalobu shodně jako v jejím písemném vyhotovení. Zdůraznil, že žalobou napadené rozhodnutí stojí na neúplně zjištěném skutkovém stavu, a to zejména k posouzení přiměřenosti rozhodnutí a zásahu rozhodnutí do zájmů dětí žalobce. Zdůraznil, že úvahy o zájmu dětí by měly být středobodem takového rozhodnutí. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 24/2017, ve kterém soud dovodil, že i v řízení o povinnosti vycestovat je nutné posuzovat přiměřenost rozhodnutí ve vztahu k dopadu rozhodnutí do osobního a rodinného života cizince. Tyto skutečnosti v daném případě nebyly dostatečně posouzeny. Zdůraznil, že rozhodnutí je nepřiměřené, neboť v daném konkrétním případě i krátkodobé odloučení žalobce od rodiny bude mít zásadní dopad do jeho rodinných a osobních poměrů. Poukázal na skutečnost, že žalobce v České republice žije již 26 let, má zde manželku a 3 nezletilé děti. V době výkonu trestu žalobce jedno z dětí v souvislosti s odloučením od otce muselo vyhledat psychologickou péči. Matka živí celou rodinu a chodí do práce od 6.00 hod. ráno do 10.00 hod. do večera. Žalobce se v té době stará o děti. Vycestováním žalobce by došlo k zásadnímu narušení majetkových poměrů celé jeho rodiny. 8. Žalovaný se z jednání soudu řádně písemně omluvil. Posouzení věci soudem 9. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Primárně se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, a to zejména ve vztahu k posouzení přiměřeností dopadu rozhodnutí od osobního a rodinného života žalobce. Na tomto místě soud poznamenává, že žalobce i žalovaný jsou zajedno v tom, že i v případě rozhodnutí o povinnosti cizince vycestovat z území je nutné posuzovat přiměřenost dopadů takového rozhodnutí do osobního a rodinného života cizince. 11. V prvostupňovém rozhodnutí k této otázce správní orgán prvního stupně obsáhle rozebral vztah žalobce k České republice a jeho míru integrace. Ve vztahu k rodině se zabýval styky žalobce s jeho bratrem. Dále k osobním vztahům na území České republiky správní orgán