2 Ads 13/2018 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 9/2018- 21 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 42 Ad 9/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, ve věci žalobce: J. H., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený obecnou zmocněnkyní J. C., bytem „X“, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2018, č. j. „X“, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 1. 2018, č. j. „X“, kterým byly zamítnuty jeho námitky a byla potvrzena rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 5. 2017, č. j. „X“, kterými bylo jednak rozhodnuto o snížení starobního důchodu v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) z částky 14 403 Kč na částku 13 722 Kč měsíčně, a to ode dne 12. 6. 2017, a dále byl žalobci odňat v souladu s § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění zvláštní příspěvek v měsíční výši 2 676 Kč s účinností od 12. 6. 2017. Žaloba 2. V žalobě žalobce popsal stručně průběh správního řízení. Trval na tom, že obě prvostupňová rozhodnutí byla nespravedlivá a byla odůvodněna nepravdivým tvrzením, že žalobce byl v době jeho nedobrovolného zařazení k výkonu vojenské základní služby ve vojenských táborech nucených prací (PTP) „politicky spolehlivý“. Dle žalobce skutečnost, že v jeho spise uloženém na Ministerstvu obrany, odboru pro válečné veterány, nebyla vyznačena klasifikace „E – politicky nespolehlivý“, ještě neznamená, že nesplnil podmínku zákona č. 87/1991 Sb., o mimo soudních rehabilitacích, (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“) pro zvýšení starobního důchodu a pro přiznání zvláštního příspěvku ke starobnímu důchodu. Trval na tom, že zákon nevyžadoval formální zaznamenání klasifikace „E“, nýbrž požadoval faktickou „politickou nespolehlivost“. 3. Žalobce rovněž uvedl, že na jeho nárok na zvýše ní důchodu a na zvláštní příspěvek ke starobnímu důchodu nemohlo mít vliv sdělení Odvodní komise OVV Chomutov, že žalobce je „spolehlivý, politicky uvědomělý, s kladným poměrem k lidově demokratickému zřízení“. K uvedenému tvrzení v evidenčním listu brance se žalobce nemohl v době provedení záznamu nijak vyjádřit. 4. Za nevyvratitelnou skutečnost považuje žalobce skutečnost, že byl zařazen k výkonu vojenské základní služby do vojenských táborů nucených prací (PTP), kde s ním bylo zacházeno jako s podřadným a lidově demokratickému zřízení nepřátelským občanem. Dle žalobce vojenské tábory nucených prací byly budovány výhradně za účelem potrestání a převýchovy nespolehlivých, politicky neuvědomělých a lidově demokratickému zřízení nepřátelských živlů, na něž lidově demokratické zřízení nahlíželo jako na občany nižší kategorie. Se všemi vojáky v těchto zařízeních se zacházelo nespravedlivě, bez ohledu na to, co jim bylo psáno do osobních spisů. 5. Povýšení do hodnosti svobodníka žalobce dosáhl na základě výsledků v manuální a fyzicky náročné práci. Pracovní návyky a morálku získal výchovou od nevlastní matky a otce ve skromných poměrech v rodině v malé obci na východním Slovensku. I jako svobodník zůstal nadále zařazen ve vojenských táborech nucených prací (PTP). Trval na tom, že žalovaná údaje uvedené ve výpisu o zařazení v průběhu vojenské základní služby neposuzovala v souvislostech se skutečným výkonem jeho vojenské služby a vytvořila nepravdivou konstrukci o jeho politické spolehlivosti. Považoval za absurdní, že by politicky spolehliví branci byli zařazováni do vojenských táborů nucených prací. 6. Žalobce trval na tom, že žalovaná mu nespravedlivými rozhodnutími způsobila značnou újmu na příjmech a újmu na pověsti, neboť dle jeho názoru nepředstavitelnou křivdou ponížila jeho osobní důstojnost. Zdůraznil, že po většinu svého života v lidově demokratickém a socialistickém zřízení v Československu perzekvován. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná ve svém vyjádření zrekapitulovala průběh správního řízení. Zdůraznila, že výkon vojenské základní služby u PTP a TP zvláště v letech 1953 až 1954 neznamená automaticky politickou nespolehlivost a z toho plynoucí nároky v rámci mimosoudní rehabilitace. Zdůraznila, že dle stanoviska Ministerstva obrany není ve spise žalobce uvedena klasifikace „E“ jako osoby politicky nespolehlivé, ale byla mu stanovena klasifikace „A“, což je označení pro jednu z kategorií osob politiky spolehlivých. Poukázala rovněž na hodnocení odvodové komise Chomutov, kde je uvedeno, že žalobce byl spolehlivý, politicky uvědomělý a že měl kladný poměr k lidově demokratickému zřízení. Z výše uvedeného dle žalované vyplývá, že žalobce není osobou definovanou v § 18 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť, přestože nastoupil k výkonu základní vojenské služby u PTP, nebyl tam zařazen jako osoba politicky nespolehlivá. Již pojmově je tak dle žalované vyloučeno zrušení rozkazu o jeho zařazení k výkonu služby. Nesplňuje tedy dle žalované podmínky nároku na příplatek k důchodu ani podmínky nároku na zvláštní příspěvek k důchodu. Žalovaná připouští, že status politicky nespolehlivé osoby v zákoně o mimosoudních rehabilitacích není podmíněn přidělením klasifikace „E“, ale v žalovaná v tomto směru vychází z opakovaných vyjádření Ministerstva obrany. Žalovaná uvedla, že politická nespolehlivost byla posuzována speciálními komisemi na základě údajů z dotazníku a osobním pohovorem, a to podle předem taxativně vymezených 11 kritérií. Od roku 1951 byl zaveden nový odvodní systém, který stanovil provést politickou prověrku branců již v období od soupisu osob povinných odvodem do vlastního odvodu. Při odvodech byli branci podle výsledků prověrek bezpečnostních orgánů i na základě dalších zjištění rozděleni do klasifikací nejen podle zdravotního stavu, ale především podle „politické spolehlivosti“. Do PTP byly vedle branců s klasifikací „E“ zařazovány i osoby se zdravotními klasifikacemi „A“, „B“, „Cj“ a „Cd“. Struktura osob sloužících v PTP tedy byla mnohem rozmanitější a ve skutečnosti svým složením poměrně věrně kopírovala třídní a sociální rozvrstvení společnosti i změny, jimiž na počátku padesátých let procházela. Zatímco na podzim roku 1950 tvořily 4/5 početních stavů PTP osoby s klasifikací „E“, postupně se tento poměr snižoval ve prospěch mužů s klasifikacemi „A“, „B“, „Cj“ a „Cd“. Všichni branci s těmito klasifikacemi však byli po politické stránce prověřeni, tj. byli politicky spolehliví. 8. Žalovaná trvala na tom, že žalobce nesplňuje podmínky § 18 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť, přestože nastoupil k výkonu vojenské služby u 51. PTP, nebyl tam zařazen jako osoba politicky nespolehlivá. Již pojmově je tak dle žalované vyloučení zrušení rozkazu o jeho zařazení do vojenského tábora nucených prací. Proto žalobci ani nevznikl nárok na zvláštní příspěvek k důchodu dle zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945, (dále jen „zákon o ocenění účastníků národního boje“), a to i přesto, že doba služby u vojenského tábora nucených prací prokázána byla. Proto žalovaná po zjištění rozhodných skutečností přistoupila ke snížení důchodu o dříve přiznaný příplatek a k odnětí zvláštního příspěvku k důchodu. Replika žalobce 9. Na vyjádření žalované reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že žalovaná neprokázala, že ve skutečnosti nebylo se žalobcem při výkonu jeho základní vojenské služby u PTP zacházeno stejně, jako kdyby byl zařazen do klasifikace „E“. Rovněž neprokázala domněnku, že u PTP bylo rozdílně zacházeno s jednotlivými vojáky vykonávajícími zde vojenskou službu s ohledem na jejich administrativní klasifikaci. Žalovaná pouze bez důkazů tvrdí, že u PTP bylo s vojáky základní vojenské služby zacházeno odlišně dle jejich administrativní klasifikace spolehlivosti, že tedy byli odlišně ubytováni, zařazováni na odlišnou práci, měli jiný standard stravování a volnočasových aktivit. Dle žalobce však je historicky doloženo, že u PTP byli na stejnou práci na jednom pracovišti společně zařazeni vojáci s různými administrativními klasifikacemi a že s nimi bylo zacházeno bez rozdílů, a to jak na pracovišti tak mimo něj. Zdůraznil, že fakticky bylo se všemi vojáky u PTP útvarů zacházeno jako s osobami nespolehlivými. Jako na občany druhé kategorie bylo pak na vojáky, kteří základní vojenskou službu vykonali u PTP, nahlíženo i v civilu. Posouzení věci soudem. 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná se po řádném poučení, že může