5 Afs 5/2008 — Nejvyšší správní soud

59 Af 31/2020- 30 - text  59 Af 31/2020 - 30 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020, č. j. X takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 6. 2020, č. j. X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 26. 11. 2018 na daň z příjmů právnických osob, 1) č. j. X, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 128 440 Kč a současně a uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 25 688 Kč, za zdaňovací období roku 2014; 2) č. j. X, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 128 250 Kč a současně uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve 25 650 Kč, za zdaňovací období roku 2015. 2. Dodatečné platební výměry byly vydány na podkladě závěrů daňové kontroly daně z příjmů právnických osoba za roky 2013 až 2015. Správce daně pojal pochybnosti o oprávněnosti snížení základu daně dle § 20 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“). Správce daně považoval za podstatné, že žalobce v kontrolovaných zdaňovacích obdobích nevykázal žádné náklady ani doklady na svoji hlavní činnost, nepředložil dokumentaci k hlavní činnosti, žádné písemnosti k jednotlivým případů, s výjimkou listin týkajících se případu paní X, které však tvrzenou činnost žalobce v kontrolovaných obdobích neprokázaly. Tvrzenou hlavní činnost měla provádět X, jejím úkolem mělo být vytipování osob a rodin v nouzi, kterým měla být poskytnuta pomoc s ubytováním a další pomoc. Jediné příjmy žalobce získal pronájmem nemovitostí, tedy hospodářskou činností. Správcem majetku byla X, která na základě plné moci vykonávala úkony se správou majetku spojené, uzavírala smlouvy s nájemci, jednala s nimi ohledně výše nájemného i jeho úhrad. Finanční prostředky žalobce kumuloval, ač podle svého tvrzení na zřizování poradenských center, tato centra neprovozoval. Nemovitosti žalobce pronajímal k podnikatelským aktivitám i bydlení, přestože tvrdil, že zde nemůže zřizovat poradenská centra kvůli nutné investici a soudním sporům. Finanční prostředky, které výhradně pronájmem získal, neposkytl ve formě finančních prostředků osobám potřebným. Naopak uzavřel smlouvy o půjčce na částku 3 500 000 Kč společnosti X jejíž jednatelé jsou zároveň předsedou a členem správní rady žalobce. Prostředky nebyly vráceny ve stanoveném termínu do 31. 5. 2014, byly předloženy dodatky ke smlouvě o půjče s pozdějšími daty, což nedokládá výhodné nakládání s prostředky žalobce, jejichž poskytnutí bylo v rozporu s účelem zřízení žalobce. Dále správce daně vyhodnotil, že seznam klientů neprokazuje uskutečňování hlavní činnosti. Správce daně ověřil, že z 11 osob, kterým měl žalobce dle seznamu poskytnout pomoc s řešením dávek, pobírala dávku pouze 1 osoba, a to v roce 2015, ze 7 osob, kterým měl být žalobce nápomocen s hledáním zaměstnání, bylo v kontrolovaném období nebo po jeho část v evidenci uchazečů o zaměstnání 5 osob, současně nebylo potvrzeno, že by byla některá z osob na úřadě zastupována či doprovázena žalobcem, jak uváděla X. Provádění hlavní neziskové činnosti nepotvrdili ani svědci X, X a X. Na základě provedeného dokazování dospěl správce daně k závěru, že žalobce nenaplňuje definiční znaky veřejně prospěšného poplatníka ve smyslu § 17a odst. 1 ZDP, neboť neprokázal, že by v letech 2013 až 2015 vykonával nějakou nepodnikatelskou činnost, z níž získané příjmy nebyly předmětem daně. Druhý kontrolní nález se vztahoval k uplatnění daňových odpisů dlouhodobého hmotného majetku, který žalobce získal darováním osvobozeným od darovací daně, v rozporu s § 27 písm. j) ZDP. 3. V podaných odvoláních žalobce nesouhlasil pouze se závěry správce daně, které se týkaly snížení základu daně dle § 20 odst. 7 ZDP, a otázky, zda žalobce v kontrolovaných zdaňovacích obdobích provozoval v souladu se svým statutem jako svoji hlavní takovou činnost, která není podnikáním. 4. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí ztotožnil se závěry správce daně. Konstatoval, že důkazy předložené žalobcem nejsou nepřesvědčivé. Svědci nepopisují žalobcem tvrzenou činnost v sociálně právní oblasti dostatečně co do obsahu a časového vymezení. Nebylo jednoznačně prokázáno, zda X její činnost proto nelze žalobci jednoznačně připisovat. Svědkyně nebyla schopna uvést konkrétní jména klientů, kterým měla být pomoc poskytnuta, s výjimkou X, X a X. Svědek X ale nebyl schopen popsat, jakou konkrétní pomoc mu žalobce prostřednictvím X poskytl. Svědkyně X vypověděla, že jí X pomáhala pouze s obstaráváním bydlení, což je v rozporu s údaji v přehledu klientů předloženém za žalobce X, kde jsou jako formy pomoci této svědkyni uvedeny dávky, doprovody na úřady, komunikace s úřady, exekuce. Žalovaný uzavřel, že hlavním smyslem činnosti X bylo získat do bytů žalobce nájemce, tedy dosažení zisku, a proto tuto činnost nelze považovat za nepodnikatelskou. II. Žaloba 5. Žalobce nesouhlasil s hodnocením výsledků dokazování ze strany žalovaného, označil je za jednostranné, vedené snahou odepřít mu postavení veřejně prospěšného poplatníka. Z provedeného dokazování, zejména svědeckých výpovědí, naopak vyplývá, že žalobce poskytoval sociálně právní pomoc sociálně slabým a vyloučeným jedincům. To připouští i žalovaný, zpochybňuje jen typ, rozsah a dobu poskytování této pomoci. 6. Z konkrétní výpovědí svědkyně X ze dne 21. a 22. 8. 2018 je zřejmé, že se jednalo o komplexní poradenství a praktickou pomoc s cílem konsolidovat celkové poměry klientů (poučení klienta o tom, jak postupovat a na které úřady a poskytovatele se obracet při získávání státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, lékařské péče, zaměstnání, ubytování a hospodaření s finančními prostředky; praktická pomoc klientovi, doprovázení, i přeprava osobním automobilem na úřady, soudy, k poskytovatelům ubytování). Pokud jde o časové zařazení předmětné činnosti, je nepochybné, že byla prováděna také v letech 2014 a 2015, což vyplynulo z otázek kladených svědkům pracovníky správce daně, kteří se svědků na tato období výslovně ptali. Bylo prokázáno, že X prováděla předmětnou činnost jménem žalobce. Tato skutečnost plyne ze smluv mezi žalobcem a jmenovanou a potvrdili ji i všichni svědci. Okolnost, že si svědkyně X vzpomněla při výslechu „jen“ na tři konkrétní jména klientů, pravdivost její výpovědi nezpochybňuje. Neschopnost vybavit si identifikační údaje většího množství osob, které člověk poznal jen epizodně a před delší dobou, je běžná. Okruh klientů žalobce byl správci daně sdělen v uspokojivém rozsahu ve formě písemného seznamu. 7. Svědek X vypověděl, že mu žalobce prostřednictvím X poskytoval pomoc při řešení jeho insolvence a souvisejících problémech, ale také s vyřízením invalidního důchodu manželky. X mu pomohla uspořádat doklady (zřejmě pro účely podání insolvenčního návrhu) a doprovázela jej a v některých případech i osobně vezla svým vozidlem na úřady a soudy. Není tedy pravdou, že by svědek nebyl schopen popsat, jaká konkrétní pomoc mu byla poskytnuta. 8. Pokud si svědkyně X nevybavila všechny formy pomoci, které se jí od žalobce dostalo před několika lety, jde o zcela běžný jev a nijak to nezpochybňuje pravdivost její výpovědi ani údajů uvedených o klientce žalobcem. 9. Mínění žalovaného, že smyslem činnosti X bylo získat nájemce do bytů v žalobcově objektu a následně od nájemců inkasovat nájemné, tedy dosáhnout zisku v rámci podnikání, je spekulací odporující výsledkům dokazování. Z výpovědí svědků jasně vyplývá, že X klientům pomáhala obstarat ubytování u jiných poskytovatelů a poskytovala jim rozsáhlou praktickou pomoc s nezištnou osobní obětavostí. 10. Bylo tedy dostatečně prokázáno postavení žalobce jako veřejně prospěšného poplatníka v předmětných zdaňovacích obdobích, a tím i jeho nárok na snížení základu daně z příjmů právnických osob podle § 20 odst. 7 ZDP. Opačný závěr žalovaného vychází z nesprávného hodnocení důkazů a v důsledku toho z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, což má za následek nezákonnost rozhodnutí. 11. Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný v písemném vyjádření žalobcovy výhrady vůči hodnocení důkazů odmítnul. Prohlášení X nemá oporu v dalších předložených důkazních prostředcích a nelze z něj vyvodit uskutečňování hlavní činnosti žalobce. Činnosti deklarované X, tedy pomoc s vypsáním složenky, zaplacením nájemného, byly činnosti prováděné za účelem uhrazení nájemného, tedy v zájmu