2 As 357/2018 — Nejvyšší správní soud

60 A 7/2021- 52 - text  60 A 7/2021 - 52 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce : X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem zastoupen advokátem Mgr. Vlastimilem Škodou sídlem Masarykovo nám. 193/20, 405 02 Děčín proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru správních činností – oddělení přestupků (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 9. 2020, č. j. X. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z přestupku 1) podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), v souvislosti s porušením § 18 odst. 4 uvedeného zákona, kterého se měl dopustit z nedbalosti tím, že dne X v X jel nedovolenou rychlostí v obci, kde je zákonem dovolená nejvyšší rychlosti jízdy 50 km/hod., rychlostí 72 km/hod., po zvážení možné odchylky rychlostí 69 km/hod., která mu byla naměřena Městskou policií Dubí, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/hod.; 2) z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu ve spojení s porušením § 18 odst. 4 uvedeného zákona provozu, kterého se měl úmyslně dopustit tím, že dne X v X hod., v obci X, na silnici I/13, ve směru na Ústí nad Labem, jako řidič vozidla X jel nedovolenou rychlostí v obci, kde je zákonem dovolená nejvyšší rychlost jízdy 50 km/hod., rychlostí 77 km/hod., po odečtení možné odchylky rychlostí 74 km/hod., která mu byla naměřena Městskou policií Dubí, tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o více než 20 km/hod. Za přestupky byla žalobci ve společném řízení uložena pokuta ve výši 3 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. II. Žaloba 2. Ve včas podané žalobě žalobce namítal nezákonnost výroku o sankci, která nebyla přezkoumatelně odůvodněna. Pokud správní orgán I. stupně přihlédl k závažnosti přestupků, z rozhodnutí není zřejmé, zda tak činil ve prospěch či neprospěch žalobce. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 16. 5. 2019, č. j. 9 Af 56/2019-28, musí být v rozhodnutí o uložení správní sankce zohledněna všechna kritéria, jejichž aplikaci zákon s výší sankce spojuje, nepostačuje prosté vyjmenování těchto zákonných kritérií, aniž by odůvodnění obsahovalo stručné zdůvodnění, jak kritéria dopadají na individuální případ. Této povinnosti správní orgány nedostály, pouze vyjmenovaly kritérium závažnosti přestupku, aniž by aspoň stručně popsaly, jak závažnost hodnotily. Správní orgány se také dopustily porušení zákazu dvojího přičítání, pokud zhodnotily skutečnosti, které již byly zváženy zákonodárcem při úvaze o příslušném sankčním rozmezí. Tuto zásadu správní orgán rovněž porušil tím, že přihlédl k tomu, že „jednání jmenovaného porušuje a ohrožuje zájem společnosti“. Jde o tzv. typový znak přestupku, který byl zákonodárcem již uvážen při definici sankčního rozmezí dané skutkový podstaty. Nesprávná je úvaha správního orgánu, že jednání žalobce též porušuje zájem společnosti, následek přestupku byl pouze ohrožovací. Zákaz dvojího přičítání správní orgán porušil dále tím, že přihlédl i k míře překročení rychlosti v rámci rozmezí skutkových podstat uvedených přestupků. K tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2019, č. j. 3 As 281/2017-47. Nepřezkoumatelná je úvaha správního orgánu, že žalobce spáchal oba přestupky v krátké době po sobě. Není zřejmé, zda tato skutečnost byla hodnocena ve prospěch či k tíži žalobce. 3. Žalobce namítal, že měření rychlosti bylo provedeno v rozporu s § 79a silničního zákona. Správní orgán konstatoval, že součástí spisové dokumentace je vyjádření Policie ČR DI Teplice k měření rychlosti vozidel Městskou policií Dubí na rok 2020 – povolení, ze kterého je zřejmé, že Městská policie Dubí má povoleno měřit rychlost v obci Srbice na silnici I/13 ve směru jízdy na Soběchleby bezprostředně za výjezdem z čerpací stanice pohonných hmot. Podle žalobce nebyla splněna prvá podmínka, neboť nebyl dodržen povolený směr jízdy, žalobce nejel směrem na Soběchleby, nýbrž dle výroku rozhodnutí směrem na Ústí nad Labem. Nebyla splněna ani druhá podmínka, neboť nebylo měřeno bezprostředně za výjezdem z čerpací stanice pohonných hmot. Policie dle situačního plánu sice stála přibližně v místě výjezdu z benzinové čerpací stanice, nicméně je-li povoleno měření jen v určitém místě (určitém úseku), znamená to, že v daném místě musí být změřeno vozidlo, samotná pozice policejní hlídky je irelevantní. Stanoví-li policie k měření jen určitý úsek komunikace, činí tak proto, aby byla zjišťována rychlost vozidel právě v tomto úseku komunikace, které stanoví na základě dat nehodovosti, hustoty provozu, rizikovosti úseku a dalších okolností. V posuzované věci byl účel vymezení místa měření zřejmý, měření proběhlo malý kousek od hranice začátku/konce obce, snahou policistů zjevně bylo zajistit, aby rychlost nebyla měřena ihned u cedule začátku/konce obce. Proto bylo stanoveno, že rychlost má být měřena až za čerpací stanicí, tj. po 200 metrech od hranice obce. 4. Podle žalobce nebylo ve výroku rozhodnutí místo, kde ke změření rychlosti došlo, blíže konkretizováno. Bylo odkázáno pouze na směr jízdy a číslo pozemní komunikace, jakékoliv zpřesnění se omezilo jen na „obec Srbice“. Z výroku rozhodnutí tak nelze seznat, zda bylo měřeno právě v místě, kde byla obecní policie oprávněna rychlost měřit dle stanoviska Policie ČR, které je ve smyslu § 79a zákona o silničním provozu závazné. Výrok je tedy nezákonný pro nedostatečnou specifikaci místa, neboť nedovoluje přezkoumat, zda bylo měřeno v místě, ve kterém smělo být měřeno. Policie ke každému měření přiložila samostatnou mapu s označením polohy svého stanoviště a polohy měřeného vozidla. Žalobce nesouhlasil s tím, že poloha měřeného vozidla u nájezdu k benzinové čerpací stanici a poloha policejní hlídky u výjezdu byla v obou případech prakticky shodná, ačkoli dle dat z rychloměru mělo být v jednom případě měřeno na vzdálenost 39,8 m, ve druhém 93,8 m. Jakkoli žalobce připustil, že nelze požadovat, aby místo polohy měřícího a měřeného vozidla bylo v mapě určeno zcela přesně, nelze akceptovat, aby poloha měřícího i měřeného vozidla byla v obou případech zakreslena identicky, ačkoli vzdálenost měření byla více než dvounásobná. Z toho podle žalobce pramení pochybnosti o správnosti údajů zanesení polohy vozidel v mapě. Nelze z ničeho usuzovat, kde opravdu stáli policisté a kde bylo měřeno vozidlo žalobce. 5. Žalobce dále namítal, že mezi obcí Dubí a obcí Srbice nebyla řádně uzavřena veřejnoprávní smlouva. Přitom obecní policie smí dle § 1 odst. 2 zákona č. 553/1991Sb., o obecní policii, vykonávat svou činnost jen na území působnosti obce, která ji zřizuje, na území jiných obcí, pak jen tehdy, stanoví-li tak veřejnoprávní smlouva dle § 3a uvedeného zákona. Správní orgán uzavření veřejnoprávní smlouvy neprokázal, ač je povinen zjišťovat skutečnosti jdoucí ve prospěch i neprospěch žalobce. Protože správní orgán existenci veřejnoprávní smlouvy neprokázal, ani její uzavření netvrdí, nelze učinit jiný závěr, než že uzavřena nebyla. Informace o uzavření veřejnoprávní smlouvy ani její obsah není zveřejněn na úřední desce žalovaného, tj. orgánu, které by musel dát s jejím uzavřením souhlas a dle § 164 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zveřejnit veřejnoprávní smlouvu na své úřední desce. Žalobce jako důkaz soudu označil výsledky vyhledávání na vyhledavači Google k prokázání toho, že po zadání klíčových smluv nalezl pouze odkaz na dokument Dohoda o ukončení veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi městem Dubí a obcí Srbice, přičemž tento dokument není dostupný. Jinak by žalobce musel soudu předložit celkem 83 stránek obsahujících odkazy na jednotlivé uzavřené veřejnoprávní smlouvy, a to jen v sekci úřední desky nadepsané veřejnosprávní smlouvy stránek žalovaného. Žalobce doplnil, že smlouva není dohledatelná ani na úřední desce obce Dubí. Správní orgán proto neprokázal splnění právní podmínky k měření, tedy uzavření příslušné veřejnoprávní smlouvy, přičemž se jeví, že tato nebyla řádně uzavřena. Přestupek byl proto zjištěn v rozporu se zákonem, dle zásady in dubio pro reo. 6. V další části žaloby uplatnil žalobce nesouhlas s vyvěšením osobních údajů žalobce a jeho advokáta na webových stránkách Nejvyššího správního soudu a nesouhlas se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí Krajského soudu na shodném webu. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby