4 Afs 342/2018 — Nejvyšší správní soud

59 Af 13/2021- 86 - text  59 Af 13/2021 - 86 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka, ve věci žalobce: X sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Miloslavem Petrů, LL.M., Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o. sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále též jen „správce daně“) o výsledku přezkoumání podle § 123 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), ze dne 11. 8. 2020, č. j. X. 2. Rozhodnutím o nařízení přezkoumání rozhodnutí ze dne 18. 6. 2020, č. j. X, byl žalovaným podle § 121 odst. 1 daňového řádu nařízen přezkum rozhodnutí ve věci prominutí příslušenství daně Finančního úřadu pro Liberecký kraj ze dne 14. 1. 2020, č. j. 5715/20/2602-50523-202071, kterým byla žalobci podle § 259b a § 259c daňového řádu zamítnuta žádost o prominutí úroku z prodlení předepsaného na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 v částce 5 715 385 Kč. Dle žalovaného nebylo z odůvodnění rozhodnutí ve věci prominutí příslušenství daně zřejmé, jak se správce daně vypořádal s důvody uvedenými v žádosti podané dne 17. 12. 2019, kterou žalobce požádal o prominutí úroku z prodlení předepsaného správcem daně platebním výměrem na úrok z prodlení ze dne 11. 11. 2019, č. j. X, z částky doměřené daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 5 715 385 Kč. Žalovaný zdůraznil, že povinností správce daně je vypořádat se s každým důvodem v žádosti uvedeným. 3. Rozhodnutím o výsledku přezkoumání ze dne 11. 8. 2020, č. j. X, správce daně rozhodl tak, že rozhodnutí ve věci prominutí příslušenství daně změnil v části odůvodnění, které bylo nahrazeno novým textem. Proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání se žalobce dne 11. 9. 2020 odvolal. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že správce daně v rozhodnutí o výsledku přezkoumání všechny důvody uvedené v žádosti vypořádal. Správce daně neshledal, že by k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Dle žalovaného byl postup správce daně v souladu se zákonem, neboť jím byla odstraněna vada nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ve věci prominutí příslušenství daně. 5. Pokud se jedná o důvod odlišného výkladu zákona, ze správní úvahy správce daně dle žalovaného jednoznačně vyplývá, že žalobcem nezákonné uplatnění části výdajů (nákladů) vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje a odpočtu na výzkum a vývoj zjištěné na základě výsledků daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014, které bylo podkladem pro vydání dodatečného platebního výměru, na základě kterého byla žalobci pravomocně doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 10 759 700 Kč, nelze považovat za důvod prodlení s úhradou daně, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit podle § 259b odst. 2 daňového řádu, a to bez ohledu na důvod daňovou kontrolou zjištěného pochybení. Žalovaný dodal, že se v případě žalobce nejedná o výjimečný případ, který je z lidského hlediska omluvitelný a z hlediska materiálního představuje prohřešek spíše formalistický. 6. K délce daňové kontroly správce daně v rozhodnutí o výsledku přezkoumání konstatoval, že celková délka daňové kontroly byla ovlivněna i požadavky zástupce žalobce na prodloužení lhůt k vyjádření k jednotlivým písemnostem správce daně, kterým bylo ze strany správce daně z důvodu složité kontroly vyhověno. Správce daně výslovně v rozhodnutí o výsledku přezkoumání uvedl, že: „v průběhu daňové kontroly tak zástupce daňového subjektu opakováním svých požadavků na prodloužení stanovených lhůt disponoval celkovou lhůtou 208 dnů, tj. více než půl roku na vyjádření a doložení důkazních prostředků. Navíc při projednání zprávy z daňové kontroly se dokonce odmítl se zprávou seznámit a tuto projednat.“ Správce daně také v průběhu daňové kontroly prověřoval listiny poskytnuté žalobcem při ústních jednáních, zaslal výzvu k poskytnutí listin OSSZ a provedl svědeckou výpověď pana K. Dle správce daně délka daňové kontroly nezakládá ospravedlnitelný důvod pro prominutí úroku z prodlení. Ze správní úvahy správce daně je dle žalovaného jednoznačně seznatelné, že délku daňové kontroly, která byla ovlivněna i samotným chováním žalobce, resp. jeho zástupce, a která nadto není upravena zákonem, nelze považovat za důvod prodlení s úhradou daně, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit podle § 259b odst. 2 daňového řádu. K námitce, že se při vedení daňové kontroly měl správce daně zaměřit nejprve na splnění podmínek formálních, a teprve následně zkoumat podmínky věcné, žalovaný zdůraznil, že správce daně kontinuálně prověřoval obě podmínky současně, tj. věcnou i formální stránku projektu výzkumu a vývoje, jak bylo ostatně konstatováno i v rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 23. 9. 2019, č. j. X. Žalovaný doplnil, že se ani v případě délky daňové kontroly nejednalo o výjimečný případ. 7. K důvodu rozvoj, ocenění a veřejně prospěšné projekty správce daně v rozhodnutí o výsledku přezkoumání uvedl, že tvrzení žalobce, že svou podnikatelskou činností přispívá k rozvoji regionu Českolipsko a dobrého jména České republiky a jejího průmyslového potenciálu, což dokládá řada národních i mezinárodních ocenění, nemá vliv na posouzení žádosti, neboť se nejedná o ospravedlnitelný důvod pro prominutí úroku z prodlení. Žalovaný k tomu dodal, že žalobce toto své tvrzení nijak neprokázal. Důkazní břemeno přitom leželo na žalobci, který byl povinen pravdivost svého tvrzení správci daně prokázat. 8. Pokud jde o tvrzení žalobce, že se podílí na financování řady charitativních i jinak veřejně prospěšných projektů, správce daně v rozhodnutí o výsledku přezkoumání uvedl, že charitativní, resp. bezúplatná plnění na vědu a vzdělání, výzkumné a vývojové účely, kulturu, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, náboženské, tělovýchovné a sportovní a další činnosti obcí, krajů, právnických osob lze uplatnit za podmínek daných § 20 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), v daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob a snížit základ daně o hodnotu bezúplatného plnění. Provádění této činnosti žalobcem tedy nezakládá ospravedlnitelný důvod pro prominutí úroku z prodlení. Žalovaný doplnil, že ani toto tvrzení žalobce správci daně neprokázal. 9. Žalovaný uzavřel, že žalobcem uvedené důvody nelze považovat za důvody prodlení s úhradou daně, které lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit podle § 259b odst. 2 daňového řádu. Tvrzení žalobce, že v rozhodnutí o výsledku přezkoumání není uvedená věcná úvaha správce daně, kterou se při hodnocení žalobcem uvedených skutečností řídil, a důvody, na jejichž základě k deklarovanému závěru dospěl, není pravdivé. II. Žaloba 10. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že rozhodnutí o výsledku přezkoumání trpí v zásadě stejnými vadami jako rozhodnutí o neprominutí úroku z prodlení, neboť v něm správce daně neprovedl řádné správní uvážení a zatížil jej vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Žalovaný nezákonné a protiústavní rozhodnutí správce daně o výsledku přezkoumání aproboval, a navíc sám provedl správní uvážení, které není správním uvážením v materiálním smyslu. I napadené rozhodnutí žalovaného je dle žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce konstatoval, že si je vědom, že na prominutí úroku z prodlení, případně jeho části, nemá nárok i přes splnění zákonem stanovených předpokladů. Nicméně má nárok, aby o jeho žádosti o prominutí úroku z prodlení bylo rozhodnuto řádným způsobem, což finanční orgány neučinily. K problematice řádného odůvodnění rozhodnutí správce daně o žádosti o prominutí úroku z prodlení žalobce citoval z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2017, č. j. 57 Af 21/2016-37. Ohledně správního uvážení odkazoval na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, a ze dne 27. 3. 2019, č. j. 4 Afs 342/2018-35. Žalobce dále poukázal na odbornou publikaci Československé právo správní, část obecná (organisace veřejné správy a správní řízení), jejímž autorem je Prof. JUDr. František Weyr, a ze současné právní vědy na odborný článek Správní uvážení v judikatuře správních soudů,