5 Azs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

73 Az 5/2021- 22 - text 9 73 Az 5/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vinohradská 22, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 27. 8. 2021 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou doplnil písemným prohlášením ze dne 3. 9. 2021. Uvedl, že je ukrajinským státním příslušníkem pravoslavného vyznání, bez politického přesvědčení a zájmu o politiku, je zdravý, svobodný a bezdětný, narodil se v Kyjevské oblasti, bydliště má v X ve Volyňské oblasti. Do ČR přijel dne 7. 6. 2021 na české pracovní vízum, a to autobusem přes Maďarsko. V roce 2018 byl opakovaně bezvízově v Polsku, dostal tam vyhoštění na 6 měsíců. Důvodem žádosti o mezinárodní ochranu je to, že jej chtějí povolat do armády, aby šel bojovat. Vojenskou službu již absolvoval, mohou jej mobilizovat. 2. Doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem rovněž proveden dne 3. 9. 2021. Žalobce sdělil, že jelikož věděl, že jej mohou mobilizovat, potřeboval rychle odjet. Do ČR přijel, protože si myslel, že je zde snazší vyřízení dokladů než třeba v Polsku. České pracovní vízum získal až napotřetí. Za jeho vyřízení zaplatil zprostředkovateli 300 Eur. V ČR pracoval bez smlouvy na stavbách, kdo mu zajistil pracovní pozvání do ČR, neví. O mezinárodní ochranu žádá, neboť nechce jít do války, bojovat, zabíjet či zemřít. Válka je politika, když žalobce absolvoval základní vojenskou službu, věděl o lidech, kteří to nezvládli a chtěli si vzít život. Žalobce dostal po ukončení základní vojenské služby dvě předvolání, poté ještě přijeli k nim domů, lidé z vojenské správy chodí po městě, kde jej viděli. Žalobce má na Ukrajině kamarády, kteří byli v podobné situaci a teď jsou v zákopech. Již během základní vojenské služby chtěli žalobce poslat na východ Ukrajiny, žalobce se odvolal na svůj špatný zdravotní stav, byl kontrolován, zda mluví pravdu. 3. Žalobce dodal, že po ukončení základní služby jej demobilizovali, on nepodepsal souhlas s tím, že jej mohou povolat, stejně však existuje nařízení, že v případě mobilizace jí podléhají vojáci v záloze. Jiné problémy žalobce ve vlasti neměl, nebyl trestně stíhaný a neměl ani problém s vycestováním. O mezinárodní ochranu nepožádal hned po příjezdu do ČR, neboť nevěděl, jak se dostat do přijímacího střediska, nějakou dobu pobýval v Praze, ukradli mu telefon a neměl přístup k internetu. Poté mu pomohl zaměstnavatel. 4. Žalobci byla zaslána výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, kterou si však nepřevzal a posléze se k seznámení s podklady nedostavil. 5. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádost žalobce o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Vycházel přitom z výpovědi žalobce a z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečností situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Žalovaný poukázal na § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, dle nějž Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu mj. Ukrajinu, s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů. Žalobce se narodil v Kyjevské oblasti, reálné bydliště má ve Volyňské oblasti na západě Ukrajiny, kde se vyhláškou stanovená výjimka neuplatní. Na základě žalovaným opatřených informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině a výpovědi žalobce lze dle žalovaného považovat Ukrajinu ve vztahu k žalobci za bezpečnou zemi původu. Žalobce neprokázal, že by se v jeho případě o bezpečnou zemi původu nejednalo. 6. Dle žalovaného je branná povinnost legitimní občanskou povinností a její výkon, popřípadě postih za její nevykonání, nemůže být chápán jako pronásledování či vážná újma hrozící žalobci ze strany ukrajinských orgánů. Z informace OAMP Ukrajina – Situace v zemi vyplývá, že vojenská služba je na Ukrajině upravena zákonem a podmínky jejího výkonu jsou standardní. Tvrzení žalobce o tom, že byl povolán k výkonu vojenské služby, je nevěrohodné, neboť v takovém případě by mu nebylo umožněno vycestování z Ukrajiny. Žalovaný rovněž zpochybnil tvrzení žalobce o nutnosti vycestovat z Ukrajiny co nejrychleji, když žalobce sám uvedl, že pracovní vízum získal až napotřetí, což muselo trvat relativně dlouho. Přitom mohl žalobce vycestovat okamžitě v rámci bezvízového styku. Z opatřených podkladů také vyplývá, že na Ukrajině neprobíhá mobilizace již od roku 2015. Pokud by žalobce čelil tlaku vojenské správy, může situaci řešit s ukrajinskými orgány. Problematika konfliktu na východě Ukrajiny a výkonu vojenské služby je předmětem monitoringu řady organizací, o nasazování civilistů do bojů však zprávy nejsou. 7. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce přicestoval do ČR již dne 7. 6. 2021 na základě českého pracovního víza, o mezinárodní ochranu však požádal až dne 27. 8. 2021 poté, co mu skončila platnost víza. V tomto období navíc dle svého tvrzení „neoficiálně“ pracoval na stavbách. Ani tyto skutečnosti nesvědčí o tom, že by v případě žalobce nebylo možno považovat Ukrajinu za bezpečnou zemi původu. Mezinárodní ochrana neslouží k legalizaci pobytu žalobce na území ČR. 8. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou, jíž se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Namítl, že rozhodnutí žalovaného nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, není náležitě odůvodněno, pročež je nepřezkoumatelné, a jeho výroková část není přesná a určitá. Žalobci v případě návratu do domovského státu hrozí nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Žalovaný nepostupoval v duchu čl. 4 odst. 3 směrnice Rady Evropské unie 2004/83/ES a tvrzení žalobce systematicky stavěl do světla problémů, které nedosahují intenzity porušení základních práv žalobce, a posuzoval je izolovaně. Žalovaný klade žalobci k tíži skutečnost, že po dlouhou dobu bojoval za svá práva. Největším problémem napadeného rozhodnutí je, že žádost byla zamítnuta podle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodná, přitom zjevně nedůvodná není. Okolnosti tvrzené žalobcem měl správní orgán prošetřit, což neučinil. 9. Žalovaný dále podle žalobce nezohlednil jím shromážděné podklady a nevázal je k aktuální situaci žalobce, neoznačil důkazy, ze kterých při rozhodování vycházel, a nevypořádal se s nimi. Závěry správního orgánu jsou zcela protichůdné a svědčí o nezájmu a nepochopení institutu žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný pominul skutečnost konfliktu žalobce, absenci ochrany státních orgánů Ukrajiny, krádež Krymu, masakry v oblasti Donbasu či realitu nevyhlášené války s Ruskem, maskující se za vnitrostátní konflikt. Nelze tvrdit, že na Ukrajině nic z toho, co uváděl žalobce, nemůže hrozit. Ukrajina je a vždy byla v částečném rozkladu, což je v zájmu Ruska. O to více by se měl správní orgán věnovat tvrzením žalobce, nikoliv pouze slepě odkazovat na staré a nikoliv hojné dokumenty, které nejsou dostatečně aktuální s ohledem na zhoršující se situaci. Žalobce má pochybnost ohledně objektivity podkladů pořízených státními institucemi ČR, jejímž zájmem není udělovat mezinárodní ochranu jednotlivcům. Ohledně účelovosti podané žádosti žalovaný pouze spekuluje. 10. Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, uvedl, že mu po návratu do vlasti hrozí reálné nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení, přičemž se nemůže spolehnout na statní orgány domovského státu. Žalovaný však důkazy svědčící pro důvodnost žádosti žalobce ignoruje. Není důvodu, proč by měl správní orgán uvádět, že nic nenasvědčuje tomu, že by byl žalobce v případě návratu do vlasti postižen za podání žádosti o mezinárodní ochranu, nebo zkoumat, zda je proti žalobci na území domovského státu vedeno trestní řízení, když se žádných takových skutečností žalobce nedovolával. Žalovaný nehodnotil shromážděné důkazy v jejich souhrnu, ty podstatné ignoroval či uvedl zavádějící informace o účelovosti žádosti. Své rozhodnutí odůvodnil v podstatě stejně jako své předchozí a soudem zrušené rozhodnutí. 11. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě s žalobními námitkami nesouhlasil, napadené rozhodnutí nepovažoval za vadné, k čemuž odkázal na jeho odůvodnění a obsah správního spisu. Uvedl, že vzal v úvahu žalobcem tvrzené skutečnosti, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o zemi původu, přičemž přijaté řešení odpovídá okoln