10 Afs 268/2019 — Nejvyšší správní soud

141 A 37/2022- 23 - text  9 141 A 37/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobce: K. B., narozen X, bytem X, zastoupen Ing. Janem Matějkou, daňovým poradcem, sídlem Straky 1, 417 71 Zabrušany, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Ústí nad Labem, sídlem Dlouhá 3359/13a, 400 21 Ústí nad Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že se žalovanému zakazuje pokračovat v daňové kontrole zahájené u žalobce oznámením o zahájení daňové kontroly ze dne 22. 7. 2022, č. j. 1744508/22/2501-60561-508484. Pro případ, že by v době vynesení rozsudku již byla zmíněná daňová kontrola ukončena, formuloval žalobce alternativní petit, kdy požadoval, aby soud určil, že daňová kontrola provedená u žalobce Finančním úřadem pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Ústí nad Labem, zahájená oznámením o zahájení daňové kontroly ze dne 22. 7. 2022, č. j. 1744508/22/2501-60561-508484, byla nezákonným zásahem. 2. Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 3. V úvodu žaloby žalobce uvedl, že oznámením o zahájení daňové kontroly ze dne 22. 7. 2022, č. j. 1744508/22/2501-60561-508484, zahájil žalovaný u žalobce daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty (dále obvykle jen „DPH“) za zdaňovací období leden až prosinec 2020, duben 2021 a červen 2021 v rozsahu všech skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně (dále jen „daňová kontrola“). 4. Žalobce považuje zahájení daňové kontroly za nezákonné, protože žalovaný přistoupil k zahájení daňové kontroly přesto, že žalovaný disponoval poznatky o skutečnostech spolehlivě nasvědčujících tomu, že žalobci by měla být doměřena DPH za předmětná zdaňovací období, a namísto zahájení daňové kontroly byl proto žalovaný povinen zaslat žalobci výzvy dle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) k podání dodatečných daňových přiznání, jak plyne z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 Afs 183/2014-55. 5. V další části žaloby popsal žalobce průběh správního řízení u žalovaného počínaje od podání přihlášky žalobce k registraci k DPH dne 3. 5. 2021, kdy v přihlášce coby rozhodný den pro vznik povinnosti zákonné registrace plátce DPH deklaroval datum 23. 2. 2021. Dle žalobce však žalovaný po prověření údajů v přihlášce zaregistroval žalobce coby plátce DPH se zpětnou účinností ode dne 1. 1. 2019. Následně žalovaný vyzval žalobce k podání daňových přiznání k DPH, což žalobce splnil, nicméně žalobci byly žalovaným uloženy pokuty za opožděné tvrzení daně platebními výměry ze dne 31. 1. 2022. Proti uvedeným platebním výměrům na pokutu podal žalobce dne 2. 3. 2022 odvolání (doplněné podáním ze dne 31. 3. 2022), ve kterém namítal, že pokuty byly stanoveny platebními výměry v nesprávné výši, jelikož zdanitelná plnění v podobě stavebních prací pro odběratele STRABAG Rail a. s. uskutečněná žalobcem v předmětných zdaňovacích obdobích spadají do režimu přenesení daňové povinnosti dle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Ze stejných důvodů podal žalobce v březnu 2022 dodatečná daňová přiznání k DPH. Dne 20. 4. 2022 žalovaný vystavil dodatečné platební výměry, jimiž dle žalobce doměřil DPH v souladu s údaji uvedenými v dodatečných daňových přiznáních. Dále žalobce upozornil, že žalovaný vydal dne 3. 5. 2022 stanovisko k odvolání proti výše zmiňovaným platebním výměrům na pokutu, přičemž se vyjádřil k žalobcem tvrzené nezákonnosti platebních výměrů, když uvedl, že nemohl zohlednit režim přenesení daňové povinnosti, jelikož dle § 92a odst. 5 zákona o DPH nelze režim přenesení daňové povinnosti použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí o registraci plátce DPH v případě, že plátce, který poskytl nebo přijal zdanitelná plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě. 6. Žalobce dále uvedl, že dne 22. 7. 2022 vydal žalovaný oznámení o zahájení daňové kontroly, přičemž předmětem ověřování se stala poslední známá daň ve smyslu § 141 odst. 1 daňového řádu stanovená dodatečnými platebními výměry ze dne 20. 4. 2022. Podle žalobce z uvedených skutečností vyplývá, že v okamžiku vydání oznámení o zahájení daňové kontroly žalovaný byl, resp. musel být obeznámen s právním názorem žalobce, který jej vedl k podání dodatečných daňových přiznání, ohledně jejichž prověřování žalovaný daňovou kontrolu zahajoval, přičemž již v době před zahájením daňové kontroly považoval žalovaný právní názor žalobce za chybný, což vyplývá ze stanoviska žalovaného k odvolání ze dne 3. 5. 2022. 7. Podle žalobce tak byla beze zbytku naplněna hypotéza právní normy obsažené v § 145 odst. 2 daňového řádu, neboť žalovaný v okamžiku zahájení daňové kontroly musel vědět, že žalobci by měla být určitá daň doměřena. Zahájení daňové kontroly proto považuje žalobce za nezákonné. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve svém vyjádření nastínil vývoj daňového řízení ohledně vydání platebních výměrů s tím, že dne 8. 1. 2022 podal žalobce daňová přiznání k DPH, což vyústilo ve vydání platebních výměrů dne 28. 1. 2022, a následně dne 31. 1. 2022 byly vydány platební výměry na pokutu. Posléze 17. 3. 2022 podal žalobce dodatečná daňová přiznání, což vyústilo ve vydání „konkludentních“ dodatečných platebních výměrů dne 20. 4. 2022 na nižší daň v návaznosti na dodatečná daňová přiznání. Dále žalovaný popsal průběh daňové kontroly s tím, že ke dni vyhotovení vyjádření k žalobě (15. 12. 2022) daňová kontrola nebyla ukončena, avšak nachází se v konečné fázi. 9. Žalovaný konstatoval, že žaloba je založena na údajném pochybení žalovaného, že před zahájením daňové kontroly nevyzval žalobce postupem dle § 145 odst. 2 daňového řádu k podání dodatečných daňových přiznání. Žalovaný upozornil, že i kdyby soud dospěl k závěru, že žalovaný skutečně pochybil tím, že nevyzval žalobce před zahájením daňové kontroly k podání dodatečného daňového přiznání, nemohl by soud žalobě vyhovět a deklarovat nezákonnost zásahu spočívajícího v zahájení daňové kontroly, neboť podle § 87 odst. 4 daňového řádu (v novelizovaném znění účinném od 1. 1. 2021) takové pochybení nemá na účinky zahájení daňové kontroly z hlediska její zákonnosti žádný vliv. Uvedený názor byl dle žalovaného již judikován, k čemuž žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2022, č. j. 55 A 1/2022-30. Žalovaný se však přesto vyjádřil i k věcné stránce žaloby, tedy k důvodům, proč přistoupil k zahájení daňové kontroly, aniž by předtím použil výzvu k podání dodatečných daňových přiznání dle § 145 odst. 2 daňového řádu. 10. Žalovaný uvedl, že dodatečná daňová přiznání k DPH byla podána dne 17. 3. 2022, přičemž důvody pro jejich podání byly dle informace žalobce zjištěny dne 2. 2. 2022, tedy následujícího dne po doručení platebních výměrů na pokutu žalobci. Důvodem pro podání dodatečných daňových přiznání za zdaňovací období leden až prosinec 2020 bylo dodání faktur klientem a za zdaňovací období duben a červen 2021 byla uvedeným důvodem změna právního posouzení. Dle žalovaného nelze vyloučit, že důvodem pro podání dodatečných daňových přiznání byla snaha žalobce eliminovat výši pokuty za opožděné tvrzení daně, jelikož dodatečnými daňovými přiznáními žalobce významně snížil svou daňovou povinnost, a to o 419 975 Kč oproti řádným daňovým přiznáním. Žalovaný poznamenal, že předmětná dodatečná daňová přiznání vyměřil, přestože bylo namístě zvolit zákonem předpokládaný postup k ověření údajů v těchto dodatečných daňových přiznáních před jejich vyměřením, v daném případě daňovou kontrolu, neboť rozsah prověřovaných údajů svým rozsahem přesahoval rámec postupu k odstranění pochybností. 11. Dne 20. 7. 2022 žalovaný sepsal interní sdělení č. j. 1730250/22/2501-60561-508484, v němž uvedl důvody pro zahájení daňové kontroly na DPH za zdaňovací období leden až prosinec 2020, duben a červen 2021. Z uvedeného sdělení je dle žalovaného patrné, že shledal nutnost ověřit údaje v dodatečných daňových přiznáních v plném rozsahu, tzn. jak oprávněnost nároku na odpočet daně, tak i oprávněnost použití režimu přenesení daňové povinnosti. Následně žalovaný zahájil u žalobce daňovou kontrolu DPH za zdaňovací období leden až prosinec 2020, duben 2021 a červen 2021 v rozsahu všech skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně. 12. V návaznosti na popsaný skutkový stav, zejm