8 Ads 229/2019 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 13/2022- 34 - text  7 41 Ad 13/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: Ing. J. N., narozena X, bytem X, zastoupena Mgr. Ing. Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem, sídlem náměstí 1. máje 101/2, 430 01 Chomutov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2022, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2022, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2022, č. j. X, jímž žalovaná podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) přiznala žalobkyni od 6. 3. 2022 vdovský důchod ve výši 9 233 Kč měsíčně, jehož procentní výměra se podle nařízení vlády č. 35/2002 Sb. od června 2022 zvýšila na 5 771 Kč, a výše důchodu tak činila 9 671 Kč měsíčně. Žalobkyně v žalobě současně požadovala, aby soud uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně konstatovala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení, případně na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Namítala, že žalovaná při výpočtu výše jejího vdovského důchodu vyšla z pouhé strohé formulace výpočtu, aniž by zohlednila podstatné rozhodné skutečnosti. Podle žalobkyně měla žalovaná vzít při výpočtu výše vdovského důchodu v potaz též skutečnost, že její zemřelý manžel v průběhu pobírání invalidního důchodu, který mu byl vyplácen od roku 2009, opět nastoupil do zaměstnání, přičemž mu ze mzdy bylo strháváno zdravotní a sociální pojištění. Tyto příjmy však žalovaná nezapočítala manželovi žalobkyně do invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, který vypočítala ze starých údajů z roku 2009. Z důvodu zhoršeného zdravotního stavu však zemřelý manžel žalobkyně nepodal proti rozhodnutí o výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně opravný prostředek. Tím, že žalovaná nevzala při výpočtu výše vdovského důchodu žalobkyně v potaz veškeré výdělky jejího zemřelého manžela, tedy nejen vyplácený invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, ale též jeho příjmy z následných zaměstnání, dopustila se podle žalobkyně porušení příslušných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) a zákona o důchodovém pojištění a také porušení práva na spravedlivý proces, práva vlastnit majetek a legitimního očekávání nabytí majetku. Žalobkyně podotkla, že se nachází ve velmi tíživé životní situaci, musí se vyrovnat se ztrátou životního partnera, který rovněž přinášel do rodinného rozpočtu finanční prostředky, jejichž absence je pro žalobkyni citelná. Poznamenala, že je odkázána na vdovský důchod, který dostatečně nereflektuje příjem manžela žalobkyně po dobu jeho života. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná ve svém vyjádření předeslala, že námitky žalobkyně neobstojí ve světle relevantní právní úpravy. Připomněla, že při změně stupně invalidity je bez významu, zda v období po přiznání invalidního důchodu byl dotyčný výdělečně činný, když na výši přiznaného invalidního důchodu nemá souběžný výkon zaměstnání vliv. Podle žalované pak žalobkyně samotný výpočet invalidního důchodu zemřelého manžela nesporuje. Ohledně podrobného vysvětlení výpočtu vdovského důchodu žalobkyně založeného na výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně jejího zemřelého manžela žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí. Vzhledem k zákonodárcem zvolené konstrukci nároku žalovaná nemohla podle svého názoru postupovat odlišně. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou. Replika žalobkyně k vyjádření žalované 4. Žalobkyně ve své replice zopakovala, že rozhodnutí žalované spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť žalovaná nesprávně vypočetla její vdovský důchod v důsledku chybně vypočteného invalidního důchodu jejího zemřelého manžela. Ústní jednání soudu 5. Při jednání soudu konaném dne 6. 6. 2023 právní zástupce žalobkyně v plném rozsahu trval na podané žalobě. Podotkl, že žalobkyni připadl způsob výpočtu jejího vdovského důchodu nespravedlivý. Žalovaná totiž vycházela z invalidního důchodu vypočítaného v roce 2009, aniž by zohlednila další příjmy zemřelého manžela, který v době pobírání invalidního důchodu pracoval a platil sociální a zdravotní pojištění. 6. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě a uvedla, že žalovaná postupovala při výpočtu důchodů v souladu s platnými právními předpisy. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a po uskutečněném jednání dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Rozhodnutím ze dne 2. 2. 2011 žalovaná přiznala manželovi žalobkyně L. N. od 10. 12. 2010 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Podle osobního listu důchodového pojištění ze dne 25. 1. 2011 činil jeho výpočtový základ za roky 1986 až 2009 částku 10 863 Kč a doba pojištění pro výpočet invalidního důchodu činila 4 267 dnů. Rozhodnutím ze dne 12. 10. 2012 žalovaná zvýšila manželovi žalobkyně invalidní důchod na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a to již od původního data přiznání, tj. od 10. 12. 2010. Rozhodnutím ze dne 16. 3. 2022 žalovaná zvýšila manželovi žalobkyně invalidní důchod na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, a to od 11. 1. 2022. Invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně činil 14 566 Kč měsíčně, z toho základní výměra 3 900 Kč měsíčně a procentní výměra 10 666 Kč měsíčně. Při stanovení procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně žalovaná vyšla z procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně (5 333 Kč měsíčně) a vynásobila ji koeficientem 2, který vypočetla jako podíl procentní sazby výpočtového základu odpovídajícího novému stupni invalidity (1,5 %) a procentní sazby výpočtového základu odpovídajícího dosavadnímu stupni invalidity (0,75 %). Podle výpisu z informačního systému základních registrů L. N. zemřel dne X. Žalobkyně dne 13. 4. 2022 požádala o vdovský důchod po zemřelém manželovi. Čestným prohlášením ze dne 24. 6. 2022 žalobkyně prohlásila, že se zemřelým manželem žila v době jeho smrti ve společné domácnosti. Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2022 žalovaná přiznala žalobkyni od 6. 3. 2022 vdovský důchod ve výši 9 233 Kč měsíčně, jehož výměra byla podle nařízení vlády č. 35/2002 Sb. od června 2022 zvýšena na 9 671 Kč měsíčně. O námitkách žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodla žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím. 10. Soud připomíná, že žalobkyně v žalobě uplatnila v podstatě jen jediný žalobní bod, který vymezila tak, že žalovaná byla povinna v rámci zvýšení invalidního důchodu jejího zemřelého manžela při změně stupně invalidity ze stupně druhého na stupeň třetí zohlednit jeho výdělečnou činnost po dobu pobírání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně a z takto zjištěné výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně určit procentní výměru jejího vdovského důchodu. 11. Podle § 49 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[v]dova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který a) byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo b) splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod stanovené v § 29 nebo § 31 odst. 1 a