3 Ads 21/2006 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 4/2022- 39 - text  11 41 Ad 4/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: M. R., narozen X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2022, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2022, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 12. 1. 2022, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná podle § 67 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a podle nařízení vlády č. 356/2021 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2022 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2022 a o zvýšení důchodů v roce 2022, (dále jen „valorizační nařízení“) žalobci od ledna 2022 zvýšila základní výměru z částky 1 338 Kč o 131 Kč na částku 1 469 Kč měsíčně a procentní výměru invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně z částky 3 359 Kč o 1,3 % (tj. o 44 Kč) na částku 3 403 Kč měsíčně a dále podle § 67c zákona o důchodovém pojištění zvýšila žalobci procentní výměru invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně o 113 Kč na výslednou částku 3 516 Kč měsíčně; žalovaná vyslovila, že žalobci tak od 1. 1. 2022 náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 4 985 Kč měsíčně. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí neodpovídá realitě inflace a je vůči němu nespravedlivé. Konstatoval diskriminační charakter zákona, který podle něj porušuje veškeré hodnoty Evropské unie, mezinárodní a evropskou úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, Listinu základních práv a svobod – právo na zdraví a veřejný zájem. Žalobce se proto dovolával práva na odpor podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznil, že je invalidním ve třetím stupni invalidity, osobou se zdravotním postižením ZTP, osobou závislou na pomoci jiné osoby ve II. stupni závislosti, jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, trpí genetickým onemocněním a více chronickými nemocemi, již osm let podstupuje bio-léčbu, musí navštěvovat lékaře a dodržovat dietu, na což nemá dostatek finančních prostředků. Žalobce poznamenal, že žije sám s příjmem hluboko pod hranicí chudoby, je dlouhodobě sociálně vyloučen a nemůže se zapojit do společnosti, pro kterou je nepotřebný. Připomněl, že odpracoval 28 let. Napadené rozhodnutí podle žalobce způsobilo velký propad jeho životní úrovně, stát na něm nezákonně šetří a nechce vidět jeho sociální potřeby, ačkoli je nejzranitelnější. Namítal, že v době prohlubující se ekonomické krize, růstu cen energií a dalších základních potřeb je provedenou nespravedlivou valorizací znevýhodněn oproti všem ostatním důchodcům. 3. Žalobce popsal, že pobírá „půlený“ invalidní důchod, tj. část důchodu má ze Slovenska, neboť do rozdělení federace (pět let) měl zaměstnavatele na Slovensku. Zdůraznil, že není žádný migrant a „půleným“ důchodem je znevýhodněn. Poznamenal, že slovenský důchod mu byl přiznán v měně euro, ale je mu bez jeho svolení vyplácen v českých korunách, takže je na důchodu krácen podle přepočtu měn až o 500 Kč. Dodal, že důchod dostává přes banku, která si za transakci bere poplatek, a že za devizový účet by musel platit vysoké poplatky. Zmínil také náklady na komunikaci se žalovanou a slovenskou Sociální pojišťovnou, u které podal rovněž odvolání proti neodpovídajícímu zvýšení invalidního důchodu. 4. Podle žalobce by valorizace měla probíhat na principu zvýšení o stejnou částku pro všechny příjemce všech druhů důchodů, ne jako dosud, kdy s klesajícím důchodem klesá i částka valorizace. Poukázal na to, že všichni důchodci dostali od ledna 2022 přidáno minimálně 650 Kč (350 Kč na základní výměře a 300 Kč na procentní výměře), zatímco žalobce dostal přidáno ponižujících 1,3 %, tj. 288 Kč, což absolutně neodpovídá míře inflace. Konstatoval, že pobírá podprůměrný invalidní důchod pro invaliditu III. stupně a nemá další příjmy, tudíž se ocitl v nepříznivé životní, finanční a sociální situaci. Žalobce zdůraznil, že jeho příjem je 1,27násobek životního minima. Popsal své výdaje a dodal, že se mu nájem každý rok zvyšuje o inflaci. Podle žalobce činí inflace 11 % a bude dále stoupat; podotkl, že spotřebitelské ceny od října 2019 do února 2022 vzrostly o 17,3 %. 5. Žalobce vyslovil názor, že spravedlivá valorizace má spravedlivě řešit sociální konflikty a nesmí se stát účelovým prostředkem k dosažení nespravedlivých výhod proti ostatním důchodcům. Podle žalobce jsou jeho práva obsažena v mezinárodní a evropské úmluvě o právech osob se zdravotním znevýhodněním, která je postavena nad národními zákony, a přesto ji Ministerstvo práce a sociálních věcí a vláda vědomě nerespektují. Připomněl čl. 28 odst. 1 této úmluvy o právu osob se zdravotním postižením na přiměřenou životní úroveň, zahrnující dostatečnou výživu, ošacení, bydlení a neustálé zlepšování životních podmínek, přičemž státy mají podniknout odpovídající kroky k zabezpečení a podpoře realizace tohoto práva bez diskriminace na základě zdravotního postižení. Dále poukázal na čl. 28 odst. 2 předmětné úmluvy o právu osob se zdravotním postižením na sociální ochranu bez diskriminace, na přístup k programům sociální ochrany a snížení chudoby, na pomoc státu s úhradou výdajů a finanční pomoc v případě osob žijících v podmínkách chudoby a na zajištění rovného přístupu k důchodovým dávkám a programům. Žalobce namítal, že se mu v souvislosti s valorizací nedostává patřičné sociální ochrany, příspěvek na bydlení mu byl přiznán ve směšné výši 495 Kč a celý systém sociální podpory je příliš byrokratický a diskriminační. Podotkl, že není ekonomicky činný, nemůže zvýšit svůj příjem a stát jej dlouhodobě nespravedlivě drží v chudobě, sociální izolaci a vyloučeného ze společnosti, ačkoli čl. 16 odst. 1 žalobcem zmíněné úmluvy takové jednání zakazuje. 6. Dále žalobce upozornil na to, že deklarace lidských práv vyjadřuje úzké propojení lidské důstojnosti a sociálních práv s tím, že každý má právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla zajištěna sociální práva nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Poznamenal, že každý má právo na takovou životní úroveň, která mu zajistí zdraví, blahobyt, výživou, šatstvo, byt, lékařskou péči, nezbytná sociální opatření, má právo na zabezpečení v nemoci a ve stáří. Namítal, že jeho zabezpečení je nedostatečné a dlouhodobě ohrožuje jeho zdraví a život, tudíž je zřejmé, že stát tuto deklaraci hrubě porušuje. Podle žalobce by v sociálně spravedlivé společnosti mělo jít zásadně o solidární uplatnění lidské důstojnosti, kterou stát v jeho případě opovrhuje. Dodal, že pokud je cílem státu, aby lidé mohli jednat svobodně, musí se postarat o potřeby těch, jejichž svobodný život je ohrožen chudobou, onemocněním nebo strachem z nich, jako je ten žalobcův. Podle žalobce mu forma násilné politické recese a inflace neumožňuje žít svobodně podle vlastního rozhodnutí. Žalobce požádal, aby soud neodhlédl od nutnosti hledat vždy spravedlivou rovnováhu mezi právy státu a zákazem zneužití silnějšího postavení vůči žalobci a aby vcítil se do jeho postavení osoby bez šance dosáhnout spravedlivé valorizace. V této souvislosti se podle žalobce nesmí zapomenout uvažovat o přirozených právech všech lidí s humanitou a empatií, s odpovědností a zachováním sociálního smíru. 7. Žalobce nesouhlasil s § 4 odst. 1 valorizačního nařízení, které podle něj neodpovídá reálné výši inflace, je nespravedlivé, diskriminační a nemravné, a s § 67 odst. 2 a § 67c zákona o důchodovém pojištění. K § 67c zákona o důchodovém pojištění poznamenal, že je v rozporu s dobrými mravy a s veřejným zájmem (důstojný důchod – důstojné stáří) a jednání vlády podle tohoto ustanovení mu způsobuje psychické útrapy, což zakládá jeho právo na náhradu psychické újmy. Evropský soud pro lidská práva se podle žalobce vyslovil pro rychlejší vyřízení sporů, kdy vystupuje osoba nemocná a pokročilého věku. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na relevantní právní úpravu (§ 67 odst. 1, 2 a 6 zákona o důchodovém pojištění, § 4 odst. 1 valorizačního nařízení) a konstatovala, že podle obsahu žaloby je žalobce s touto úpravou srozuměn, pouze vede polemiku stran ústavnosti postupu zákonodárce, resp. žalované, a namítá diskriminaci své osoby. Připomněla, že podle § 67 zákona o důchodovém pojištění se vyplácené důchody zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen a na růstu mezd; zvýšení důchodu je tedy determinováno finančními možnostmi státu. Dočasné omezení výše zvyšování důchodů