6 Ads 59/2012 — Nejvyšší správní soud

59 Ad 5/2023- 52 - text 15 59 Ad 5/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Širokým sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 proti žalovanému: policejní prezident sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2023, č. j. PPR-9099-7/ČJ-2023-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jehož výrokem I. bylo změněno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství police Libereckého kraje (dále jen „služební funkcionář“) ze dne 23. 12. 2022, č. j. KRPL-48515/ČJ-2020-1804UO, kterým byla podle § 2 odst. 1 ve spojení s § 125, § 54, § 60, § 206 a § 207 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2003 Sb., zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru“), zamítnuta žádost o doplatek služebního příjmu za výkon služby v době vyhlášeného nouzového stavu v období březen až květen 2020 a září až duben 2021 ve výši 45 914 Kč, neboť nebyly splněny podmínky stanovené v § 114 odst. 2 ve spojení s § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru, ani § 78 písm. d), e) a f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Změna prvostupňového rozhodnutí spočívala pouze ve vypuštění odkazu na § 206 a § 207 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru, dále § 125 odst. 1, § 54 a § 60 zákona o služebním poměru a rovněž odkazu na § 78 písm. d), e) a f) zákoníku práce a nahrazení odkazu na § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru odkazem na § 53 odst. 4 uvedeného zákona. Výrokem II. žalovaný vyslovil, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení. 2. Služební funkcionář v prvostupňovém rozhodnutí dovodil, že se u žalobce v uvedeném období nejednalo o směnný nebo nepřetržitý výkon služby, a proto mu nelze přiznat zvýšení základního tarifu o 10 % podle § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru. Doba služby žalobce se rozvrhovala nerovnoměrně v jednosměnném režimu služby. Směny byly v období od 16. 3. do 31. 5. 2020 rozvrhovány od 7:30 do 21:30 hodin. V období od 7. 9. 2020 do 30. 4. 2021 byli příslušníci na daném oddělení rozděleni do skupin A a B s nerovnoměrným rozvržením doby služby, přičemž jedna skupina vykonávala službu obden ve směně od 7:30 do 21:30 hodin a druhá od 7:00 do 23:00 hodin, s výjimkou sobot, nedělí a státních svátků. Příslušníci byli rovněž nepravidelně zařazováni do činnosti výjezdové skupiny, přitom většina činnosti výjezdové skupiny byla vykonána v rámci běžné doby služby, ve zbytku v době plánované služební pohotovosti. Činnost výjezdové skupiny byla konána o víkendech a státních svátcích. Dále služební funkcionář přistoupil k propočtu podílu výkonu služby žalobce ve výjezdové skupině k zbylé době výkonu služby, při tezi, pokud by činnost ve výjezdové skupině nebyla zajišťována služební pohotovostí. Podle zjištění činnost žalobce ve výjezdové skupině nedosáhla požadovaných 25 % participace na směnném režimu služby z celkového počtu směn v kalendářním měsíci pro konstataci kompenzace za narušení biorytmu, společenského a rodinného života příslušníka bezpečnostního sboru. Služební funkcionář vycházel zejména z žalobcem odsouhlasených měsíčních výkazů služeb a z Ekonomického informačního systému Ministerstva vnitra („EDIS“), a to nejen žalobce, ale i nprap. Jaromíra Pokorného, který sloužil v rozhodném období na témže oddělení a vykonával obdobnou činnost, přičemž byl zařazen ve druhé skupině. Dle těchto výkazů nedocházelo k vzájemnému střídání příslušníků, chyběl prvek pravidelnosti. Služební funkcionář odmítl žalobcův návrh na provedení účastnického výslechu a výslechu dalších příslušníků za účelem zjištění skutečných poměrů a okolností směnnosti a nepřetržitosti výkonu služby, a to pro nadbytečnost. 3. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se skutkovými zjištěními, která byla dostatečná. Skutečný výkon služby žalobce a ostatních příslušníků dokládají především výkazy služeb z EDIS. Podle těchto výkazů byla původně žalobci doba služby rozvržena od 7:30 do 15:30 hodin od pondělí do pátku, v období od 16. 3. do 31. 5. 2020 a od 7. 9. 2020 do 30. 4. 2021 pak odlišně v nerovnoměrném rozvržení doby služby. V období od 16. 3. do 31. 5. 2020 žalobce vykonával službu ve směnách zpravidla obden, a to od 7:30 do 21:30 hodin s dvěma 30minutovými přestávkami na jídlo a odpočinek v nerovnoměrném rozvržení doby služby. V období od 7. 9. 2020 do 30. 4. 2021 vykonával službu ve směnách zpravidla obden, a to od 7:00 do 23:00 hodin se třemi přestávkami, jednou 30minutovou a dvěma 15minutovými. Takto službu vykonával i nprap. X při obdobném rozvržení doby služby s tím, že byl zařazen v jiné skupině, službu tedy vykonával v odlišných dnech. Rozvržení služby dalších dvou příslušníků oddělení, kteří byli zařazeni od března do května 2020 ve stejné skupině jako žalobce, odpovídá popsanému rozvržení. Příslušníci včetně žalobce v některých dnech vykonávali službu v kratší směně. Vedle toho žalobce plnil po výkonu služby ve výjezdové skupině služební pohotovost mimo služebnu. V některých dnech byl při plnění služební pohotovosti povolán k výkonu služby, která byla označena za službu přesčas a také tak proplacena. 4. Žalovaný konstatoval, že služební pohotovost se uskutečňuje mimo dobu služby a je nezbytné ji odlišovat od výkonu služby, nelze ji považovat za nějakou další směnu, žalovaný odkazoval na § 54 zákona o služebním poměru. Žalobce nevykonával službu v rámci různých směn (ranní, odpolední, noční), směny mu byly plánovány v jednom typu, zpravidla ve stejný čas a zpravidla ve stejném rozsahu 13 nebo 15 hodin (bez započítání přestávek), odchylky byly dány zájmem služby nebo nerovnoměrným rozvržením doby služby. Ostatní příslušníci oddělení měli obdobně rozvrhovánu dobu služby s nerovnoměrným rozvržením doby služby v jednosměnném režimu. Nebylo tedy zjištěno, že by žalobce vykonával službu v takovém režimu služby, v němž by se příslušníci vzájemně a pravidelně střídali ve směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. K výkonu činnosti výjezdové skupiny žalovaný uvedl, že byla vykonávána jako zbylý výkon služby v jednosměnném režimu služby při nerovnoměrném rozvržení doby služby, přičemž byla konána v převážné většině v základní době služby. Nebylo zjištěno, že by se příslušníci při výkonu této činnosti vzájemně střídali ve více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích nebo že se takto vzájemně střídali k zajištění nepřetržitého výkonu služby 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Systém služeb výjezdové skupiny tedy také nenaplňoval podmínky pro nepřetržitý režim služby. 5. Posléze žalovaný korigoval částečně závěry služebního funkcionáře, pokud jde o potřebu zjistit poměr mezi počtem směn žalobce ve výjezdové skupině ku zbylému počtu směn v rozsahu 14,02 %, resp. 11,63 %. Takový výpočet označil žalovaný za nadbytečný, založený na chybném právním názoru a nesprávném výkladu závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 15. 8. 2012, č. j. 6 Ads 59/2012-53. Při zjištění, že posuzovaný výkon služby není vykonáván ve směnném režimu, není rozsah třeba zkoumat. Bylo zjištěno, že žalobce vykonával službu při nerovnoměrném rozvržení doby služby v jednosměnném režimu služby, nepodílel se na výkonu směnné služby, proto nebylo potřeba řešit, v jakém rozsahu se podílel na směnném režimu služby ve vztahu k základnímu fondu doby služby. Jistý podíl výkonu služby ve výjezdové skupině, u nějž se příslušníci vzájemně a pravidelně nestřídají ve směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, nemůže znamenat výkon služby ve směnném režimu. 6. Vypuštění odkazu na § 206, § 207 odst. 1 a 2, dále § 125 odst. 1, § 54 a § 60 zákona o služebním poměru a § 78 písm. d), e) a f) zákoníku práce žalovaný odůvodnil tím, že uvedená ustanovení nebyla aplikována. Nahrazení § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru § 53 odst. 4 uvedeného zákona zdůvodnil tím, že nešlo o rozsahu výkonu služby přesčas, ale posouzení směnného nebo nepřetržitého režimu služby. 7. K odvolacím námitkám žalovaný zopakoval, že ostatní příslušníci vykonávali službu při obdobném rozvržení doby služby v jednosměnném režimu zpravidla v obdobné délce směn a nedocházelo k pravidelnému a vzájemnému střídání příslušníků ve směnách. Tedy žalobce běžně vykonával službu v jednom typu směny, resp. vykonával službu v jednosměnném režimu služby. To, že plnil v určitém rozsahu služební pohotovost nebo vykonal službu přesčas, nečiní jeho režim služby směnným. Odmítl, že by rozhodnutí odporovalo závěrům Soudního dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“), podle žalovaného nelze směšovat pojetí služební pohotovosti ve smyslu zákona o služebním poměru a pracovní pohotovost ve smyslu zákoníku práce. Rozvedl, že v rozsudku ze dne 15. 8. 2012, č. j. 6 Ads 59/2012-53, NSS zji