4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 6/2023- 60 - text 9 60 Ad 6/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2023, č. j. MPSV-2023/128712-917, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. 6. 2023, č. j. MPSV-2023/128712-917, a rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Liberci ze dne 16. 5. 2023, č. j. 35895/2023/LIB, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Liberci (dále jen „Úřad práce“) rozhodnutím ze dne 16. 5. 2023, č. j. 35895/2023/LIB, rozhodl o poskytování dávky doplatek na bydlení žalobkyni od července 2019 ve výši 11 064 Kč, a to podle § 44 odst. 3 a 7 písm. b), § 33, § 35 a § 75 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). Žalobkyně doložila skutečné náklady ve výši 11 940 Kč (nájemné ve výši 8 000 Kč, zálohu na vodné a stočné ve výši 400 Kč, zálohu na elektřinu ve výši 1 030 Kč, zálohu na plyn ve výši 2 500 Kč a zálohu na ostatní služby ve výši 10 Kč). Skutečné náklady však převyšovaly stanovené odůvodněné náklady na bydlení. Úřad práce započítal žalobkyni příjem 499 Kč, který obdržela jako pomoc rodiny s úhradou telefonních služeb, a příspěvek na živobytí ve výši 2 911 Kč. Odůvodněné náklady na bydlení zohlednil ve výši 11 063,77 Kč (nájemné v místě obvyklé ve výši 7 623,40 Kč, zálohu na elektřinu ve výši 861,31 Kč, zálohu na plyn ve výši 2 278,71 Kč, zálohu vodné a stočné ve výši 290,35 Kč, a zálohu na ostatní služby ve výši 10 Kč). 2. Obvyklou výši nájemného v daném místě Úřad práce posoudil podle nařízení vlády č. 453/2013 Sb., o stanovení podrobností a postupu pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě (dále jen „nařízení vlády“). Nájemné stanovil podle průzkumu provedeného v prosinci 2018, prověřil nabídku bytů na webových portálech a tyto údaje porovnal s údaji, které jsou mu známy z úřední činnosti. Soubor srovnatelných bytů byl tvořen 30 byty srovnatelné velikosti a standardu. Obvyklé nájemné je takto ve statutárním městě Liberci stanoveno na 94 Kč/m2. Proto zohlednil obvyklé nájemné ve výši 7 623,40 Kč. Provedl také výpočet nezbytné spotřeby elektrické energie, jejímž základem byly údaje o průměrné spotřebě elektřiny dodané Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“) v sazbě D02d, kterou používá žalobkyně, od nich odečetl 80 % spotřebované energie na vaření, neboť žalobkyně používá k vaření plyn. Úřad práce použil údaje o spotřebě za rok 2018 pro výpočet v měsíci červnu a údaje za rok 2019 pro výpočet v měsíci červenci 2019 s ohledem na příslušné pololetí. Změna v průměrné spotřebě byla základem rozhodnutí Úřadu práce, ostatní započítané hodnoty (platby za dodané množství, distribuci, jističe apod.) zůstaly beze změny. Jako hodnotu průměrné spotřeby elektřiny na vaření použil Úřad práce údaj z brožury Hnutí DUHA, podle níž činí 600 KWh ročně. Úřad práce také uvedl, že pro ceny elektřiny použil sazby dodavatele poslední instance podle toho, na jakém distribučním území se byt nachází. 3. Spotřebu plynu Úřad práce vypočítal obdobně jako v případě elektřiny, tj. za použití ceníků dodavatelů poslední instance, údajů o spotřebě na vaření, vytápění a ohřev vody. Spis však neobsahoval žádné podklady týkající se spotřeby plynu. Spotřebu vody Úřad práce vypočítal na základě vyhlášky č. 48/2014 Sb., z níž použil roční průměrnou spotřebu 35 m³, kterou vynásobil cenou vodného a stočného podle informací z webu Severočeské vodárenské společnosti a.s. ve výši 99,55 Kč vč. DPH. 4. Žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce podala odvolání, v němž uvedla, že z rozhodnutí není zřejmá správnost výpočtů. Úřad práce řádně nezdůvodnil započítání příjmu ve výši 499 Kč, započítání příspěvku na živobytí ani způsob stanovení odůvodněných nákladů na bydlení. Uvedla, že nájemné se podle zákona o pomoci v hmotné nouzi nestanoví jako průměr. Spotřebu a cenu energií pro účely doplatku na bydlení neurčují dodavatelé poslední instance. Úřad práce nevysvětlil konstrukci výpočtů a jejich aplikaci na konkrétní situaci. Úřad práce také nevysvětlil v místě obvyklé náklady na plyn. Z rozhodnutí není zřejmé, jak Úřad práce přihlédl k hledisku velikosti bytu, jestliže s ním počítá § 34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Také není zřejmé, proč byla spotřeba elektřiny i plynu na vaření stanovena jako konstanta. Dále poukázala na to, že z Roční zprávy ERÚ o provozu elektrizační soustavy ČR 2019 vyplývá, že spotřeba elektřiny narostla oproti roku 2018 o 1,4 %. Údaje a o spotřebě a počtu odběrných míst v sazbě D02d se také navíc liší od údajů uvedených Úřadem práce. Údaj o spotřebě na vaření z brožury hnutí DUHA není možné ověřit. Hnutí DUHA není orgánem veřejné moci. Upozornila také na neúplnost spisu, neboť Úřad práce hovoří o vzorku 30 bytů, avšak spis obsahuje pouze 10 nájemních smluv. Ohradila se také proti tomu, že Úřad práce jí nezaslal podklady elektronicky. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí převzal doslovně text rozhodnutí Úřadu práce. Konstatoval, že důvodem snížení dávky doplatek na bydlení bylo snížení odůvodněných nákladů na elektřinu, konkrétně „průměrné ceny za dodávku elektrické energie pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů této energie“. Ohledně výpočtu srovnatelného nájemného uvedl, že žalobkyně s ním byla seznámena a stvrdila jej svým podpisem. Také uvedl, že cenu energie stanovuje ERÚ jako cenu dodavatele poslední instance, kvůli nepřehlednosti v systému dodavatelů. Dále popsal mechanismus výpočtu, který je výsledkem doporučení ERÚ. Co se týče platby 499 Kč konstatoval, že žalobkyně nepředložila smlouvu, jíž by doložila, že jde o zápůjčku. Ohledně seznámení se s podklady uvedl, že Úřad práce žalobkyni vyzval k seznámení se s podklady a k vyjádření k nim. Současně konstatoval, že Úřad práce spis o relevantní podklady doplnil. 6. Soud pro úplnost uvádí, že o nynější věci nerozhoduje poprvé. Rozsudkem ze dne 2. 3. 2023, č. j. 60 Ad 8/2022-20, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného a Úřadu práce pro vady řízení. Správní spis neobsahoval evidenční listy srovnatelného nájemného a také srovnání nabídek bydlení z internetu, chyběly též údaje o spotřebě vody, na jejímž základě se stanovil roční průměr, totéž pak platilo o ceně vodného a stočného. Soud konstatoval, že seznámení žalobkyně se způsobem výpočtu srovnatelného nájemného nezbavuje žalovaného řádně odůvodnit jeho závěry. V případě nezbytné spotřeby elektřiny nebylo zřejmé, která hodnota ve výpočtu se v červenci 2019 změnila oproti červnu 2019. V rozhodnutí také chyběly údaje o nezbytné spotřebě plynu. Úřad práce nyní doplnil do spisu listinu s názvem „spotřeba“ obsahující údaje o průměrné spotřebě a ceně elektřiny a také výpočet nezbytných nákladů elektřiny. Současně doplnil údaje o ceně vodného a stočného a také 10 nájemních smluv (evidenčních listů nájemného). II. Žaloba a doplnění žaloby 7. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou, v níž uvedla, že žalovaný odůvodnil své rozhodnutí snížením odůvodněných nákladů na elektřinu. Totéž konstatoval Úřad práce. Žalovaný však uvedl, že rozhodnutí se opírá pouze o snížení jednotkové ceny elektřiny. V prezentovaném výpočtu Úřadu práce je však změna odvislá od změny průměrné spotřeby elektřiny. Úřad práce uvedl, že v roce 2018 byla spotřeba 5 153 743 MWh při počtu odběratelů 2 738 258. ERÚ však uvádí, že spotřeba byla 4 853 598 MWh při počtu odběratelů 2 784 577. V roce 2019 byla podle Úřadu práce spotřeba elektřiny 4 689 118 MWh při počtu odběratelů 2 780 995. Podle ERÚ byla spotřeba 4 857 278 MWh při počtu odběratelů 2 790 487. K tomu předložila zprávu ERÚ. Úřad práce vycházel z nesprávných podkladů a tyto podklady ani nezaložil do spisu. Žalovaný pak k odvolání nevysvětlil rozpor dat Úřadu práce s daty ERÚ. Z tohoto důvodu má žalobkyně za to, že změna prokazatelně nezbytné spotřeby elektřiny nebyla prokázána. 8. Žalovaný odkázal na neexistující smlouvu o zápůjčce, ačkoliv žalobkyně vysvětlila již v podání ze dne 10. 4. 2022, kdo jí peníze poskytoval. Také není rozhodné, že neměla žádné námitky ke způsobu stanovení nájemného. Poukázala na to, že se v dané problematice neorientovala. Konstrukce žalovaného, že nyní žalobkyně nemůže nic namítat, je chybná. Také poukázala na to, že seznámení s podklady nemusí proběhnout pouze nahlédnutím do spisu. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nezakazuje správnímu orgánu, aby vyhověl žádosti o zaslání podkladů elektronicky. Žalobkyně je také přesvědčena, že má právo požadovat část spisu podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Výpočty oz